Olej na lepence, 40,5 x 56,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole Feigl, zezadu opatřeno výstavním štítkem.
Vystaveno:
Feigl Galerie Möller Berlin Landschaft mit Haus nr. 303.
Nabízené dílo nám přibližuje tvorbu Bedřicha Feigla. Přestože dílo není datováno, určitou nápovědou je nám štítek na zadní straně podložky, který odkazuje k výstavě v galerii Möller. Tato zpráva nás neodkazuje k nikomu jinému než k Ferdinandovi Möllerovi, jednomu z největších galeristů a obchodníkovi s německým modernismem. Propojení Bedřicha Feigla s německým prostorem bylo velice silné, jak jeho cestami, tak následně pobytem v Berlíně, kde se mimo jiné zúčastnil výstav Neue Sezession. Osobnost autora je též úzce spojena s českou expresionistickou skupinou Osma, kde měl své pevné místo. Podané dílo Krajina s domem je svou expresivností umírněnější. Dům, zářící silnou, hutnou žlutí, proniká zalesněnou krajinou. K domu vede roklina, které jediné není v cestě stromoví. Obraz je ovládán tóny žluté a zelené barvy. Dílo je svým motivem zádumčivé povahy, která je umocněna temností a plochou barev. Divák se stává objevitelem a klestí si cestu zelení až k cíli, k domu na konci strže. Dům zosobňuje nejen cíl, ale i nový, netušený prostor. Dílo je tvořeno silnými, rozvážnými tahy a divákovi navozuje pocit zúčastnění, objetí motivem. Autorova tvorba je v daném příkladu reprezentována více než skvěle.
Židovský malíř, rozený kosmopolita, významně ovlivněný německou výtvarnou scénou před první světovou válkou, patřil ke skupině Osma. Studoval na AVU v Praze v ateliéru V. Bukovace a F. Thieleho. Po studiu odjíždí do Antverp, v roce 1906 s E. Fillou a A. Procházkou do Německa, Holandska, Francie a Itálie. V Německu se setkává s M. Liebermannem, který jeho tvorbu významně ovlivnil. V roce 1907 a 1908 se zúčastnil výstav Osmy a společně s W. Nowakem a M. Horbem v této skupině zastupoval české německé umělce. Od roku 1910 žil v Berlíně. Již od desátých let je častým námětem jeho obrazů architektura světových měst. V meziválečné době působil delší čas v Palestině, ale v roce 1932 se vrací do Prahy. Ve třicátých letech také cestoval po Orientu, byl v Egyptě a Jeruzalémě. Po druhé světové válce se usadil ve Velké Británii. Jeho malbu výrazně symbolizuje expresivní rukopis a elegický kolorit, který v pozdní fázi charakterizuje ornamentalizující dikce. Postupem času u něj vystupuje významně role světla jako jednotícího, a zároveň duchovního elementu.
Autor viz T 1/210, V 2/84, Ch 2/219, NEČVU 1/171.