Olej na dřevěné desce, 20 x 31 cm, rámováno, datace 1930, signováno dole uprostřed Emil Filla 30.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Vystaveno:
SVU Mánes, 152. členská výstava, 20. 9. - 16. 11 1930, Obecní dům v Praze, č. k. 51.
Z posudku PhDr Karla Srpa:
Emil Filla koncem dvacátých let dospěl do období, které někdy bývá označováno jako „bílé“. Všechny jeho rysy nese tento výsostně lyrický obraz, ve kterém pracoval s pastózním, téměř rokokovým nanášením běloby, které mělo lehkost a světelnost, a přitom vyjadřovalo plasticitu znázorňovaných předmětů. Obdobný způsob malby obdivoval v textech o Fillovi Vincenc Kramář. Sloužil mu za příklad, jímž objasňoval rozdílnost Filly a Picassa. Filla na obraze rozehrál svůj nosný vztah dvou předmětů, kompoziční přístup, jenž v zátiších patřil k jeho nejoblíbenějším, jenž mu umožnil konfrontovat tvarově obdobné i rozdílné smyslové jevy, tentokráte sklenici, z níž vznikl až amorfní novotvar, odražený od okolí pevným obrysem, do nějž zasahují plastické tahy bělob, a ananas, jehož tvar rázně horizontálně půlí žlutý obdélník, ukončený zeleným listovím. Zdrsněný tvar ananasu přivedl Fillu k plastickému propracování jeho oblého povrchu, jímž se zabýval ještě na několika dalších obrazech. Oba motivy jsou zasazené do výrazně členěného pozadí, využívajícího značného odstínu modrých, do nichž místy jako temný stín vstupuje černá. Přestože jde o drobný obraz, který původně patřil u kubistů k jejich nejtypičtějším, je nadán výraznou malířskou energií, odkazující k čisté malbě. Filla jej namaloval s velkým malířským nasazením, které mu umožnilo, aby tvary, k nimž se často navracel, znázornil pokaždé jinak, vždy nově, a aby uplatnil i takové, které jej momentálně zaujaly, mezi něž dočasně patřil i ananas.