Kombinovaná technika na kartonu, 31 x 103 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1950, signováno vpravo dole Emil Filla 1950, vpravo dole opatřeno autorským přípis s určením.

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Karel Srp.

V padesátých letech prochází tvorba Emila Filly, stejně tak jako umělcův výtvarný projev, značnou proměnou. Kubismem a expresionismem proškolený Filla v sobě nachází potřebu nových technik a námětů, pročež se mu velkou inspirací stává starověké umění čínských mistrů krajinomalby, se kterým se poprvé setkal na výstavě v Paříži již na počátku 20. století. Není proto také velkým překvapením, že Filla byl jakožto vášnivý sběratel majitelem hned řady originálních čínských svitků, stejně tak jako několika jejich kopií z 19. století. A právě velkoformátové svitky se staly ústředním bodem malířovy tvorby po roce 1948. Filla se vzdává plátna a olejomalby a nahrazuje je papírem, tuší a akvarelem. Z pražské vily na Ořechovce se přesouvá do jižního křídla peruckého zámku, které mu v roce 1947 pronajalo ministerstvo zemědělství jako satisfakci za Fillův pobyt v koncentračním táboře Buchenwald. Peruc se poté stává středobodem, z něhož Filla podnikal výpravy do plenéru Českého středohoří. Fillova pozdní krajinomalba nečerpá jen z tvarové různorodosti Středohoří, ale také z úvah nad čínskou tušovou malbou a nizozemským malířstvím. Svůj odkaz má rovněž v tradiční čínské filozofii, již byl Filla velkým znalcem. Častým společníkem na umělcových výpravách se mu mimo jeho ženy Hany stal také životní přítel, fotograf Josef Sudek. Fillovy krajinomalby z prostředí Českého středohoří jsou charakteristické svou výraznou horizontalitou. Malířovy formáty ve svých extrémech nabývají šířky až jednoho metru a výšky pouhých dvaceti centimetrů. O umělcově touze obsáhnout krajinou v co největší šíři svědčí také viditelné spoje jednotlivých kusů papíru, které můžeme na některých jeho podobných pracích z tohoto období vidět. Horizontálností svých tuší Filla dociloval působivé prostorové rezonance. Krajina rozvinutá do šíře potlačuje jedno ohnisko, z něhož pomyslný divák sleduje krajinu, ale naopak obraz komponuje tak, jako kdyby divák krajinou očima procházel ve velkém prostorovém intervalu. Zajímavá je rovněž proměna barevnosti Fillových krajin, kdy u ranějších děl je jeho paleta relativně pestrá, kdežto mezi lety 1950/51 své barevné spektrum ve spojení s tuší limituje často na pouhé odstíny jedné či dvou barev, nejčastěji okrové. V aukci nabízený výjev od Velemína nabízí divákovi pohled na dominantu Českého středohoří, horu Milešovku, po levé straně a nedaleký vrchol Kletečná, jenž se nachází severně od Fillovy Peruce. Jeho originální pojetí malby snoubící východní techniku s domácím námětem nabízí divákovi jedinečný pohled na autorovu milovanou krajinu.