Olej, písek a email na dřevěné desce, zezadu opatřeno parketáží, 22 x 32 cm, rámováno, datace - 1931, signováno vlevo dole Emil Filla.
Opatřeno odbornými posudky Prof. PhDr. Jaromíra Zeminy a ak. mal. Zory Grohmanové.
Z posudku prof PhDr. Jaromíra Zeminy:
Autorství Emila Filly (1882 – 1973) je tu nepochybné. Tento půvabný obraz vznikl v jednom z Fillových nejšťastnějších tvůrčích období na rozhraní 20. a 30. let a tehdejší práce patří k vrcholům jeho tvorby. Tehdy Filla namaloval kromě rozměrnějších obrazů figurálních jako Žena při toaletě (1929) a Po koupeli (1930), řadu drobných zátiší, jako je toto, pro jejichž charakteristiku se hodí asi nejlépe adjektiva odpočinkový a rozkošnický. O malířově suverénním mistrovství zde svědčí nejen jemně nuancovaná, delikátní barevnost, nýbrž také způsob, jímž jsou rozrůzněny látkové vlastnosti malby – střídání olejových barev a emailů, míchání jemné drtě do barevné pasty a rytí do ní: Fillova vynalézavost v tomto směru neměla u nás obdoby.
Z posudku ak. mal. Zory Grohmanové:
Restaurátorský průzkum u obrazu Zátiší s ananasem a pohárem jednoznačně potvrdil autorství Emila Filly. V období 30. let umělec také s oblibou maloval na dřevěných deskách, z nichž některé byly také zajištěné dřevěnou parketáží, na přiloženém RTG snímku zátiší vyniká Fillův suverénní rukopis, zobrazuje se rytá kresba do mokrého a shluky zrn příměsí. Podle stupně propustnosti RTG paprsku lze rozlišit i lokalitu použití různých bílých materiálů – např. olovnaté zinkové běloby nebo křídy.
Klasik české moderny, který byl žákem V. Bukovace na AVU v Praze. Zdrojem jeho tvorby bylo umění starých mistrů, jimž věnoval nesčetně úvah, a tvorba dvou výjimečných malířů, kteří promlouvali do zjitřelých duší českých modernistů, P. Picassa a zejména E. Muncha, jehož výstava v r. 1905 tvořila důležitý mezník. Na školní výstavě akademie v r. 1906 vystavuje postimpresionisticky malované krajinářské motivy a vlastní podobiznu, ve stejném roce absolvuje delší cestu po galeriích v Německu, Holandsku, Francii a Itálii. Vstupuje do skupiny Osma, se kterou vystavuje od prvních výstav u Topiče a později je aktivní ve Skupině výtvarných umělců, kde spoluvytváří platformu pro orientaci českého moderního umění. Začíná tvořit v řeči kubismu, kde prošel postupně několika etapami od strohosti holandského období až po znakovost 40. let. Ve 30. letech se jeho forma monumentalizuje do námětů zápasů, mýtů a lidových písní. Od r. 1935 aktivně vystupuje proti fašismu, jeho vysokoškolské přednášky a statě mají tragickou dohru, když je v r. 1939 zatčen a po celou dobu války vězněn v nacistických koncentračních táborech v Dachau a Buchenwaldu. Po válce byl jmenován řádným profesorem monumentální malby na VŠUP v Praze. V r. 1947 se koná jeho rozsáhlá výstava v sále S. V. U. Mánes se 111 uměleckými díly - obrazy, oleji a grafikou, suchou jehlou. V 50. letech se jeho dílo proměňuje do realismu, kde maluje náměty z romantického Českého středohoří. V r. 1952 tvoří monumentální oponu pro Divadlo E. F. Buriana do inscenace Píseň o turecké zemi. Do posledních chvil však tvoří a píše úvahy o nesmrtelnosti uměleckého díla. Dnes patří mezi sběratelsky nejcennější klasiky českého výtvarného umění.
Autor viz T 1/220,2/761, TD 53, V 2/104,5/478, B 4/365, Ch 2/247, NEČVU 1/176, Č. Berka, Soupis gr. tvorby E. Filly, 1964.