Olej na dřevě, 43 x 58 cm, rámováno, datace 1927, signováno vlevo dole Emil Filla 27.
Opatřeno odbornými posudky PhDr. Jiřího Hlušičky, PhDr. Jaromíra Zeminy a PhDr. Karla Srpa.
Provenience:
Z majetku rodiny autora (poslední majitel František Krejčí).
Publikováno:
Obraz bude publikován v připravované monografii k výstavě V novém světě/Podmínky modernity 1917 - 1927, Galerie výtvarného umění v Ostravě, 28. 9. 2016 – 8.1. 2017.
Reflex, CS Společenský týdeník, Extra příloha časopisu Reflex, Život s uměním, Praha, Ringier ČR, A.S., 28. listopad 2002, č. 48, str. 7.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Rok 1927 bývá hodnocen jako umělecky nejúspěšnější v tvorbě Emila Filly z dvacátých let. Když čteme recenze na jeho účast na členské výstavě Mánesa v Obecním domě (CXXXIV, 1927, 15.října-20. listopadu), na které byl s velkou pravděpodobností tento obraz vystaven, pak chválou nešetří ani Fillovi kritičtí odpůrci z řad avantgardy. Je to dané tím, že Filla, který se ve dvacátých letech především soustředil na zátiší a souběžně na příležitostné figurální obrazy, skutečně značně rozšířil výrazový rejstřík do tak velkých a širokých poloh, že ukázal celé rozpětí možností, jež byly v kubismu obsažené. Jako by v něm žilo několik různých malířů současné. Filla krátce před rokem 1927 zvětšil formát a mnohem více se ponořil do vnitřní výstavby předmětů než kdykoli před tím. Je to patrné i z tohoto oválného zátiší. Ojedinělý formát obrazu si Filla zvolil nejen s odkazem na předválečný kubismus, ale i na holandskou malbu, která jej používala. Rozvíjel nad ním své teoretické spekulace o prostoru a roli pohledového pole při vnímání. Posuzované zátiší se skládá především z pěti předmětů, z nichž každý je pojat jiným způsobem. Důležité je, že plocha, na které se nacházejí, probíhala paralelně s rovinou desky, že oblý okraj stolu, na němž předměty stojí, korespondoval s oblým okrajem rámu. Filla si tak vytvořil určité až výzkumnické pole, které mu umožnilo klást předměty vedle sebe, zdůraznit jejich obrys a popřít jejich objem a prostor. Ke každému předmětu přistoupil Filla individuálně: ve džbánu vlevo lze rozpoznat vliv vypjaté stylizace antického malířství na vázách, v podnose s hruškami, jejichž zelenobílý objem je ohraničen hnědým obrysem, naopak zase zájem o plasticitu formy a bytelný realismus, ve velmi zjednodušené míse, na níž leží hrozen a jež je nejvýraznějším předmětem na celém obraze, se zase projevuje Fillův smysl pro co nejvýraznější zkratkovité vyjádření, kterého bylo dosaženo tím, že mísa dostala bílou barvu, ohraničenou černým obrysem. Její bílá nejen napovídá následující autorovo období, ale zastupuje i jakýsi pomyslný střed obrazu, jeho klidové pole, kolem nějž se odehrává výrazný pohyb. Čtvrtým, silně malířsky působivým předmětem je váza, do níž Filla ponořil fialový hrozen vína a v jejímž vnitřním objemu se odráží ještě zelená. Dýmka leží vlevo dole tak, aby přesahovala z desky stolu volně do prostoru. Má hnědou barvu, podpořenou černým obrysem. Každý z předmětů je pojat sám o sobě a zároveň zasazen do celkového, bohatě zvrstveného prostředí, propojeného světlým okrem desky stolu, jenž zde představuje výchozí, jednotící barvu. Filla si však ponechal otevřené pole pro další malířské možnosti, jež důsledně využil: spočívají v pojetí prázdna mezi deskou stolu a úzkým zbytkem okolního prostředí. Tyto okrajové části pojal autor pokaždé zvláštní barvou a jiným typem rukopisu, takže vzniká dojem, jako by bylo celé zátiší v pohybu.
Není jasné, zda tento obraz byl vystaven nebo reprodukován, avšak lze více než předpokládat, že byl zastoupený na členské výstavě Mánesa v roce 1927. Důležitý je rovněž jeho podklad, těžká dřevěná deska, která jednoznačně odkazuje k holandské inspiraci. Filla byl snad jediný z českých moderních malířů, kdo tento již dávno opuštěný podklad používal. V roce 1929 na něm vzniklo dokonce několik prací. Na jubilejní výstavě Emila Filly (SVU Mánes, květen 1932) byl vystaven pod číslem 134 obraz Košík hrušek, olej na dřevě, 38 x 46 cm, jehož majitelem byl pravděpodobně Emil Pittermann, jenž by tomuto zátiší mohl stát nejblíže.
Filla pro obraz využil lákavý ovál, jímž navazoval na své oblíbené holandské malíře (měl ve stejném rámu obraz Jana van Goyena) a zároveň na pařížské kubisty, kteří tento formát rovněž používali.
Fillovy obrazy, i když se věnují jen tzv. prostému motivu zátiší, staví před diváka pokaždé novou zrakovou zkušenost, představují předmět v nové konstelaci.
Klasik české moderny, který byl žákem V. Bukovace na AVU v Praze. Zdrojem jeho tvorby bylo umění starých mistrů, jimž věnoval nesčetně úvah, a tvorba dvou výjimečných malířů, kteří promlouvali do zjitřelých duší českých modernistů, P. Picassa a zejména E. Muncha, jehož výstava v r. 1905 tvořila důležitý mezník. Na školní výstavě akademie v r. 1906 vystavuje postimpresionisticky malované krajinářské motivy a vlastní podobiznu, ve stejném roce absolvuje delší cestu po galeriích v Německu, Holandsku, Francii a Itálii. Vstupuje do skupiny Osma, se kterou vystavuje od prvních výstav u Topiče a později je aktivní ve Skupině výtvarných umělců, kde spoluvytváří platformu pro orientaci českého moderního umění. Začíná tvořit v řeči kubismu, kde prošel postupně několika etapami od strohosti holandského období až po znakovost 40. let. Ve 30. letech se jeho forma monumentalizuje do námětů zápasů, mýtů a lidových písní. Od r. 1935 aktivně vystupuje proti fašismu, jeho vysokoškolské přednášky a statě mají tragickou dohru, když je v r. 1939 zatčen a po celou dobu války vězněn v nacistických koncentračních táborech v Dachau a Buchenwaldu. Po válce byl jmenován řádným profesorem monumentální malby na VŠUP v Praze. V r. 1947 se koná jeho rozsáhlá výstava v sále S.V.U. Mánes se 111 uměleckými díly - obrazy, oleji a grafikou, suchou jehlou. V 50. letech se jeho dílo proměňuje do realismu, kde maluje náměty z romantického Českého středohoří. V r. 1952 tvoří monumentální oponu pro Divadlo E. F. Buriana do inscenace Píseň o turecké zemi. Do posledních chvil však tvoří a píše úvahy o nesmrtelnosti uměleckého díla. Dnes patří mezi sběratelsky nejcennější klasiky českého výtvarného umění.
Autor viz T 1/220,2/761, TD 53, V 2/104,5/478, B 4/365, Ch 2/247, NEČVU 1/176.