Uhel, akvarel, tužka na lepence, 50,2 x 36,3 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace - 1913 – 1914.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Provenience:
Restituce z Národní galerie v Praze, K 34130, zezadu opatřeno razítky a přípisy.
Publikováno:
Jiří Švestka a Tomáš Vlček, Český kubismus 1909-1925, Kunstverein für die Rheinlande und Westfalen, 1991, s. 132, č. k. 72.
Vojtěch Lahoda, Emil Filla, Praha, 2007, s. 164.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Kromě obrazů se Emil Filla podstatně věnoval v období 1913-1915 kresbám a kolážím, z nichž mnohé pro něj měly autonomní význam přímé výpovědi, rovnocenný závěsnému obrazu, nebyly přípravnými studiemi. Filla vytvářel rozměrné kresby, z nichž některé jsou možná i přínosnější svým pojetím než jeho závěsné obrazy. Platí to i pro toto jedinečné zátiší, ve kterém hlavní důraz tkvěl na předmětech, z nichž rozvíjel základní prostorové vztahy, které rozváděl do okolí, s jehož prázdnem je nechal splývat. Předměty ponechával v hlavních obrysech, zužoval je do plošných plánů, které otevíraly jejich objem do vnějšího prostředí. Kresba je zajímavá střídáním technik, lze si všimnout, jak Filla vymezil vertikálně její levou část hnědým pruhem akvarelu, do nějž zasahují krátké tahy černé, jenž vyjadřuje až materialitu dřeva, nebo jak hustými šrafurami tužky pojednal silnou linií vymezený pruh při pravém okraji kresby. Kromě střídání pohledů a nadhledů, obsahuje kresba i výrazné zelené pole, se zlomkem nápisu, odkazujícímu nejspíše k vínu včetně drobné kresby, jakési viněty nad nápisem, jež znamená vyrovnání se s tehdejšími přechody Pabla Picassa od realistického zpodobení tapet po jejich vystřižení a nalepení do kresby. Srovná-li se tato kresba s ostatními, které Filla uskutečnil v tomto období, lze ji považovat za jednu z nejvýraznějších. Její přímý účinek vyplývá až z bezprostřední spontaneity, jíž Filla pronikl do kubistického tvarosloví, které mu v jeho pohledu poskytlo vyjádření proměnlivosti smyslového světa.