Olej na plátně, 60,5 x 73,5 cm, rámováno, datace 1952, signováno vpravo nahoře Fremund 52 spolu s přípisem s určením.
Velmi zajímavý modro-fialový olej, který zachycuje panorama Českého Krumlova, se svěžestí a barevností Fremundovi vlastní. Tento svěží obraz pochází z počátku 50. let, kdy Fremund studoval ve scénografickém atelieru Františka Tröstera a byl velmi inspirován tvorbou E. Filly, J. Čapka nebo V. Špály, což je z díla jednoznačně cítit. Příjemné jemné nebe v modro-bílých tónech zde protíná věž českokrumlovského zámku, která přirozeně splývá s červenými střechami domů a zelení kolem, a působí tak svěží příjemnou atmosférou, která dává vyniknout Fremundově malířskému umu.
Malíř, grafik, scénický výtvarník a ilustrátor, studoval AVU v Praze u V. Nechleby a později u V. Pukla, kde měl za spolužáky R. Piesena, J. Martina, V. Vašíčka a J. Kolínskou. Ze školy byl ale v r. 1949 vyloučen, takže přešel na AMU do scénografického ateliéru F. Tröstera. Vlastní tvorbu mohl začít od pol. padesátých let a vzhledem k naprosté absenci soudobých světových trendů moderního umění v informačním embargu, mohl se svými vrstevníky čerpat alespoň z tradic českého moderního umění od E. Filly, J. Čapka až po V. Špálu na jejich retrospektivních výstavách a ve světové tvorbě mu učaroval P. Picasso a H. Matisse. Od počátku se pokoušel vystavovat, ale jeho díla byla dramaturgy padesátých let často odmítána. Přesto patřil k nepřehlédnutelné a respektované figuře malířského života. Maloval portréty a krajiny, byl výborným koloristou a později inklinoval k plastické abstrakci. V technologii malby kombinoval olejové malby s laky, tzv. dripping. Obrazovou kompozici dělil řadou svislých a vodorovných čar a vzniklé plochy vyplňoval kontrastními barvami. Postupně do svých obrazů zapojoval plastické objekty a výstřižky a po krátkém pobytu v Polsku tvoří chvíli pod vlivem renesančních géniů Leonarda Da Vinciho a Sandra Botticeliho. V r. 1964 se zúčastnil první výstavy proslulé výtvarné skupiny Křižovatka ve Špálově galerii, ve které jsou zastoupeni také K. Malich, J. Kolář, V. Mirvald, J. Padrta, Z. Sýkora, V. Burda, B. Kolářová a P. Mautnerová. Heslem skupiny bylo čelit převaze romantického sentimentu a přemíře subjektivity, jako obraz k objektivním tendencím opřeným o důsledné principy konstruktivního pořádku, proporce a čísla. Po r. 1967 absentuje barvu a nahrazuje ji plastickým tvarem. V r. 1969 uspořádal svou první samostatnou výstavu v Římě a ten samý rok předčasně podléhá zraněním při autohavárii.
Autor viz TD 56, Ch 2/294, NEČVU 1/189.