Olej na plátně, 140 x 127 cm, rámováno, datace 1632, signováno vpravo uprostřed VG 1632.
Provenience:
Kunsthandlung Malmede, Köln, 1902.
Na rozdíl od krajinomalby tvořené v duchu tzv. ideální krajiny, jež se zrodila a byla velice oblíbená v Itálii a Francii přišli holandští autoři s jiným pohledem. Navzdory zachycení italské krajiny ideální, ze které holandští autoři původně vycházeli, je v holandské krajinomalbě nalezen půvab krajiny neidealizované, prosté. Holandští autoři, van Goyenem nevyjímaje, je zachycen pouhý bezvýznamný okamžik, bez příkras a přesto s půvabem. Holandští malíři pochopili význam atmosféry, prchavosti. Holandská krajinomalba také často vyniká jakoby ztlačenou plochou pod obrovským nebem a tím více dává vyniknout malým detailům, výjevům každodennosti kontra atmosférickým vlivům, které právě van Goyen tak rád zobrazoval.
Jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších představitelů holandského krajinářství 17. století. Školit v kresbě se začal už v deseti letech. Kolem 1615 byl na studijním pobytu ve Francii a r. 1616 se učil u krajináře Esaiase van de Velde v Haarlemu. Haarlem byl tehdy výtvarným centrem celého Holandska. Vedle Esaiase van de Velde, Salomona van Ruysdael a Hercula Segherse patří Jan van Goyen k zakladatelům holandské krajinomalby sedmnáctého století. Roku 1618 byl zapsán jako mistr v leydenské gildě (cechu) svatého Lukáše. Vedle malování a prodeje svých obrazů byl znalec a obchodník s nemovitostmi, pozemky a tulipány. V jeho raném díle, asi až do roku 1627 převládají na většině obrazů scénické pasáže, přemíra pestrých figurálních skupin, jako třeba na obraze Vesnická ulice v De Bilt. Později se stal Goyen výlučně malířem rovinaté krajiny, z níž přes jednotvárný zemitý kolorit a jednoduchou plánovitou kompozici dokázal vytvořit půvabné světelné hodnoty a náladové pojetí atmosféry a vody, např. Pohled na Dordrecht zastoupený v pařížském Louvre nebo Krajina s kanálem vystavená v mnichovské Alte Pinakothek, na kterém se mu podařilo mistrovsky zachytit harmonii člověka s přírodou a zvláště působivé je zobrazení stavení a stromoví na odrazu hladiny klidné řeky. Zde je už stafáž redukována nebo mizí zcela úplně. Pozdní dílo se vyznačuje nízko položenými horizonty a barevným akcentováním. Mistrovsky zobrazoval atmosférické nálady, v nichž přírodní živly splývají ve všezahrnující kontinuum. Goyenovy obrazy jsou nejvíce olejomalby na dřevěné desce, rozměrnější výjevy jsou oleje na plátně. Goyen byl dlouho podceňován a jeho skutečný význam v dějinách malířství rozpoznali až impresionisté. Goyenovu tvorbu oceňoval také Emil Filla, který se malířově dlouhodobě věnoval a vytvořil jeho nepříliš typickou monografii. Ve Šternberském paláci jsou jeho díla Selská usedlost v dunách (1631) a Lodě v ústí řeky z r. (1646).
Autor viz TB 14/460, B 5/145.