Tužka a olej na sololitu, 20 x 20 cm, datace 1961, signováno vpravo dole F. GROSS 61.
Provenience:
Z pozůstalosti Vlastimila Fialy.
Významný český malíř a grafik projevil výtvarný talent již v raném dětství, ale cesta k naplnění jeho osudu jednoho z nezajímavějších moderních výtvarníků byla klikatá a s řadou odboček. Na AVU přijat nebyl, takže začal studovat ČVUT, kde se ho ale ujal malíř O. Blažíček. Již po dvou semestrech však odešel studovat na UPŠ v Praze do ateliéru F. Kysely, kde se seznámil také s F. Hudečkem, s kterým ho pak pojilo dlouholeté přátelství. Důležitým námětem jeho obrazů se stal stroj, podivně vymknutý z účelové funkčnosti, zasazený do několikavýznamového prostoru. V letech 1933-34 se seznámil se surrealismem, který se ve spojení s jeho dosavadními kubistickými tendencemi stal dobrým podhoubím pro absurditu a grotesku. Zaměřil se na zvláštní imaginární stroje a mašiny přetvářené do formy liánovitých bestií, jejichž přírodní tvarosloví se odvolávalo na četbu Lautréaumonta. První výstavu uspořádal s kolegou L. Zívrem v rodné Nové Pace. V r. 1938 odjel do Paříže, kde zhlédl výstavu P. Kleea. Chvíli také strávil v oblasti Bordeaux, kde si kromě tvorby pochvaloval i vynikající víno. V roce 1942 byl zakládajícím členem legendárního uměleckého sdružení Skupina 42. Po válce v něm zanechaly silné dojmy výjevy z vybombardovaných průmyslových Vysočan. V letech 1946 - 47 se jeho tvorba prezentovala na řadě výstav v zahraničí - Paříži, Bruselu, Lutychu a Antverpách. Zásadní pro něj byla výstava, uspořádaná k jeho padesátinám, kde se znovuobjevila jeho tvorba, ve které pak aktivně pokračoval. Začal se věnovat kromě svých alegorií také malbě průmyslových krajin. Zúčastňoval se četných výstav doma i v zahraničí a malování mu musel zakázat až jeho ošetřující lékař v r. 1984.
Autor viz T 1/272, TD 60, V 2/317, Ch 2/380, NEČVU 1/230.