Tužka na papíře, 27,5 x 20,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1876 – 1941, zezadu opatřeno razítkem NG, inv. č. K 6211, zezadu opatřeno označením Waldesovy obrazárny W 2069.
Významný český sochař, studoval u J. Drahoňovského na AVU v Praze, zásadní význam pro jeho tvorbu však mělo studium u E. Bourdella, zdůrazňující stylizaci tvaru. Kolem r. 1910 získal jeho rukopis expresionistickou podobu, která záhy přešla do stavebnosti kubismu. Jeho socha Úzkost (1911-12) je považována za první kubistickou sochu. Rozhodující pro vývoj Gutfreundova kubismu byl proces abstrakce formy, kterou prováděl metodicky pomocí její analýzy odkazující na zkušenosti smyslů. V proslulé skulptuře Cellisty směřoval z analytického k syntetickému pojetí formy. V období 1. svět. války s v jeho stylu objevil konstruktivismus. V souvislosti se vznikem republiky v r. 1918 se v jeho tvorbě prosadil civilismus, který u něj vedl k řadě monumentálních realizací. Jakkoli Gutfreundova díla vynikají důmyslnou formou, vždy byla v souladu s obsahem. V r. 1921 se zúčastnil třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích. V r. 1924 se zúčastnil výstavy Československé moderní umění v Paříži a příští rok byl také na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v československém pavilonu v Paříži. V r. 1926 vyhrál konkurz na místo profesora na UPŠ v Praze a zúčastnil se výstavy Société Anonyme v New Yorku. Portrétoval i prezidenta T. G. Masaryka. O. Gutfreund byl přední kubistický sochař a průkopník českého novodobého sochařství světového významu, který se dodnes těší neutuchajícímu sběratelskému zájmu.
Autor viz T 1/280, TD 61, V 2/340, B 5/315, NEČVU 1/235.