Bromostříbřitý papír Kodak, 34 x 25 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace – před 1939, signováno později tužkou vpravo dole a ve fotografii mirhák 39, původní autorská adjustace.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Miroslav Hák se ve své rané práci příležitostně věnoval ženskému aktu, který pojímal vždy s originálními kompozičními i fotografickými přístupy, aniž by se opakoval či rozváděl tělesné polohy, jež již jednou zachytil. Dovedl ženské tělo na pokraj abstrakce, zůstal mu z něj zlomek nejnutnějších tvarů, který již neodkazoval k původnímu výchozímu celku, ale každá jeho část vytvářela na ploše fotografie s ostatními vždy jedinečnou souhru, jednotlivé fragmenty vytvářely nový, vyšší celek. Příkladem je tato fotografie, pracující s diagonálami v popředí a s náznakem kruhu v pozadí, snad zastoupenými pažemi a ňadrem. Hák tímto fotografickým přístupem, ocitajícím se na pomezí abstrakce, navázal na jeden z nejnosnějších fotografických přístupů z počátku dvacátých let, jenž se u nás ustálil, označovaný jako fotogenie, která měla být založená pouze na světelných černobílých přechodech, ve kterých se dosahuje maximálního prosvětlení a maximálního ztemnění, dvou krajních mezí, na nichž fotografové ukazovaly svůj technický um, jež přinesl poetismus a před Hákem jej rozvedli někteří jeho předchůdci. Hákovy fotografie ze druhé poloviny třicátých let jsou nesmírně poutavé: ještě před vznikem Skupiny 42 si vybudoval vlastní vnitřní svět, v němž zájem o pokaždé nově podané ženské tělo, měl svoji vlastní, osobitou linku, která se neopakovala. Je zřejmé, že fotografii mohl znát Karel Teige, který neváhal obdobně členit ženská těla ve svých kolážích, do nichž příležitostně rovněž zapojil Hákovy snímky. Když tuto fotografii posuzujeme z hlediska aktů, ze druhé poloviny třicátých let, pak zřetelně vyplyne, Hákův originální vklad. Jelikož mi není známa žádná další kopie této fotografie, je třeba ji považovat za její jedinou dodnes dochovanou a přístupnou verzi.