"Olej na dřevěné desce, 24,5 x 31 cm, datace – okolo r. 1700, rámováno.
Posoudil a pravost potvrdil Phdr. Mgr. Michael Zachař.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Z Kutné Hory pocházející malířská rodina Hartmannů se později etablovala v paulánském klášteře v Obořišti u Dobříše, aby po roce 1700 jak otec Jan Jakub Hartmann, tak syn František Antonín Hartmann započali svoji krajinářskou produkci v Praze. J. J. Hartmann pracoval ve způsobu starých barokních heroických krajin, s oblibou maloval minuciózní partie s pečlivě vykreslenými stromy, lidovými scénami, častěji i přístavy, požáry, mariny. Ze starých Nizozemců či Belgičanů se nejvíce přiblížil antwerpskému malíři Antoniu Mirouovi, jehož obrazy dobře znal z pražských i vídeňských sbírek. Hartmann starší holdoval konstruovaným krajinám v jistých zavedených schematech, s výraznějšími barvami než syn.
Významný barokní malíř a vynikající krajinář, podle jeho mimořádných schopností je zřejmé, že se řemeslu nevyučil jen v Čechách. Staromistrovskou skladbou svých grafických vyostřených scenérií programově navázal na manýristické malby s třemi malířskými plány v konceptu s hnědou v popředí, zelenou v prostředním plánu a modrou v pozadí. Začlenil se do širokého a souvislého proudu retro rázu navazujícího na mistry frankenthalské a rudolfínské epochy - Jana Brueghela a Roelanta Saveryho. Malíř své obrazy nikdy nesignoval ani nedatoval. Jeho obrazy mají mystickou atmosféru, ve které dosáhl mimořádného mistrovství. Jsou malovány v duchu ""skrývání"" dějového prvku v lesnaté krajině a přestože jsou zdůrazněny osvětlením, zároveň jsou překrývány hustým hemžením, jež má zjevně symbolizovat, že pozorovatelům často uniká, jakých událostí jsou svědky. Později precizní kreslířství ustupuje klenutějším tvarům a rozmáchlejšímu stromoví. Jeho dílo vyvolalo řadu následovníků, včetně jeho synů a právem ho řadí mezi nejvýraznější české barokní krajináře.
Autor viz T 1/29, TB 16/81, B 5/417, N 6/336, NEČVU 1/246, Česká barokní krajina, kat NG 1964."