Olej na plechu, 55 x 40 cm, rámováno, datace 18. st.
Vystaveno:
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 25. 6. – 20. 9. 2015.
Publikováno:
Michaela Trlíková, Triumf baroka a manýrismu, Patrik Šimon – Eminent, Praha, 2015, str. 48-49.
Malba pečlivě zaznamenávající rysy Kristovy vážné tváře nese několik společných znaků s tvorbou Jana Jiřího Heinsche (1647, Kladsko – 1712, Praha), jenž zastupuje pomyslnou druhou stranu mince z hlediska charakteru českého baroka. Kde získal malířské školení, není zcela jasné. Traduje se, že následoval Karla Škrétu, slovutného zakladatele barokní malby italizujícího směru v Čechách, jehož osobitý styl inklinoval spíše ke střídmému realismu než k radikální expresi. Rodák ze slezského Kladska rovněž nenaplňoval své obrazy vypjatou atmosférou, dramatickým vzruchem ani teatralitou exaltovaných gest. Jeho díla naopak vyzařují rozvážný klid a věcnou racionalitu. V jeho jasně strukturovaných kompozicích se odehrávají takřka didakticky srozumitelné příběhy, dokumentující památné skutky svatých objektivním, zároveň však poutavým způsobem díky malířově vnímavosti k popisným detailům. Tento nezaujatý přístup oproštěn od veškerého hřmotného patosu souzněl zejména s vědeckou a edukační orientací jezuitského řádu, preferovali jej také augustiniáni nebo křižovníci s červenou hvězdou. Heinschova uměřenost výrazu, celistvý tvar a hladká splývavá malba ovšem neubírá sakrálním výjevům na působivosti. Především scéna „Ecce Homo“ důmyslně ponořená v melancholickém temnosvitu, představující polopostavu spoutaného Krista s trnovou korunou na hlavě mezi dvěma anděly, plane silným emocionálním nábojem, jenž vychází ze samotného nitra jednotlivých zádumčivých figur.
Jistým realismem a přitom prvkem decentního vnitřního napětí disponuje rovněž podobizna Ježíše malovaná na plechu. Mohla by pocházet s Heinschovy plně zaneprázdněné dílny, jež produkovala kromě oltářních obrazů a cyklů ze života světců také předlohy pro grafické listy univerzitních tezí a kresebné návrhy sochařské výzdoby Karlova mostu opět na objednávku jezuitů. Malba rozhodně nezapře návaznost na Heinschovu formální střízlivost a neokázalou religiozitu.