Olej na plátně adjustovaném na sololitu, 27,5 x 57 cm, rámováno, datace 1942, signováno vlevo dole Fr. Hudeček 42.
Konzultováno s prof. PhDr. Tomášem Vlčkem, CSc. a PhDr. Karlem Srpem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jaromíra Zeminy.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, 4. 9. – 1. 11. 2015, str. 615.
Komentář PhDr. Jaromíra Zeminy:
Posuzovaný obraz představuje krajinu v pravém smyslu toho slova – krajinu takového typu, jaký zpodobovali například Holanďani 17. století. Je tu v širokém záběru zpodobena úrodná hanácká rovina, v popředí přerušená nízkým návrším, na němž se rozkládá vesnice, pravděpodobně Hudečkovy rodné Němčice. Je to krajina letní, kde značnou část zabírají lány obilí, jejichž žluť září o to víc, že je zaplavena proudem slunečních paprsků - září tak, že pole vypadají jako velká plocha vodní, v níž se slunce zrcadlí. Tímto slunečním světlem jako by byl Hudeček, trvale zaujatý fenoménem světla (roku 1964 namaloval abstraktní obraz, jemuž dal přímo název Světlo) chtěl vytvořit protiváhu světlu hvězd na noční obloze, s nimiž se na některých obrazech Nočního chodce z roku 1941 směšuje světlo pouličních lamp. Málokterý Hudečkův obraz svědčí o magičnosti jeho realismu z počátku čtyřicátých let tak přesvědčivě jako tato velmi barevná Letní krajina, zasluhující zvláštní pozornost těch, kdo Hudečkovu tvorbu mají rádi.
Mimořádný český malíř a grafik a elitní představitel českého moderního umění. Studoval na UMPRUM v Praze u prof. F. Kysely, které však předčasně ukončil. Během studia navázal přátelské kontakty s F. Grossem a L. Zívrem. Rozhodl se vydat na volnou nohu a bez pevného zázemí ani jakékoli jiné pomoci začal tvořit. Obrazy Zatmění slunce nebo Pomník, pak posloužily jako inspirace k jeho ceněnému mistrovskému cyklu Noční chodci. Počátkem třicátých let se spřátelil s čelními představiteli avantgardního umění Toyen, J. Štyrským nebo E. F. Burianem, v jehož divadle pak pravidelně vystavoval své obrazy. Od roku 1936 se účastnil Zlínských salónů. Roku 1941 se stal členem Výtvarného odboru UB, jejichž výstav se pravidelně účastnil. Přátelství s kolegy V. Bartovským, F. Janouškem, J. Kolářem, Z. Rykrem, literárním teoretikem J. Chalupeckým a hlavně blízkým přítelem F. Grossem je společně navedlo k založení legendární umělecké Skupiny 42. V Hudečkově tvorbě se prolínala fantazie a sen a variace prožitku z života ve městě a na ulici představovala osobitou poetiku. Hudeček směřoval ke geometrickému uspořádání, vyjadřoval se ve srozumitelných znacích a v sérii hlav formu nadále redukoval až k abstraktnímu pojetí. Od roku 1945 se stal členem SČUG Hollar. Hudeček se v padesátých letech raději odmlčel do hájemství známek a ilustrací, než by se nechal svazovat dobovými tendencemi. Přesto zažívá jeho umění nebývalý zájem jak doma, tak ve světě. Ačkoli můžeme v jeho celoživotním díle spatřovat vlivy řady současných uměleckých směrů, vždy v něm nalezneme jeho svébytný autorský vklad, který z něj dělá tak mimořádnou osobnost českého moderního malířství.
Autor viz T 1/388, TD 77, V 2/500, B 5/649, Ch 3/341, NEČVU 1/292.