Olej na plátně, 36,5 x 47,5 cm, rámováno, datace 1939, signováno vpravo dole Fr. Hudeček 39, rentoilováno.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, Ph.D.
Komentář PhDr. Rey Michalové, Ph.D.:
František Hudeček vytěžil ve třicátých letech ze surrealistických technik a ze snů výsledky velmi původní. Měl blízko i k duchu dada. Posuzovaný obraz „Moravské zátiší (Vzpomínka na Moravu)“ vzniká v období, kdy v Hudečkově díle částečně přetrvává atmosféra surrealismu, současně však dochází k výrazným významovým a formálním posunům (1937 – 1939). Malby komorních formátů mají živou malířskou fakturu a překvapují barevnými harmoniemi ve spektru duhy. Patří k nim i posuzovaný obraz, který zaujímá v kontextu celého Hudečkova díla velmi významné postavení tím, že vzniká pod dojmem tragických událostí konce třicátých let, zejména pro Československo potupného 15. března 1939. Ve chvíli hrozící katastrofy se autor, rodák z Němčic na Kroměřížsku, symbolicky obrací k domovu a vytváří mimořádně naléhavou vzpomínku na mládí, která ve spojení základních elementů potravy pro tělo (chléb) a ducha (devocionálie z Velehradu) poskytuje morální oporu v nejtěžších dobách. Posuzovaný obraz „Moravské zátiší (Vzpomínka na Moravu)“ vykazuje autorovu typickou bohatou imaginaci a cit pro výrazné koloristické hodnoty.
Mimořádný český malíř a grafik a elitní představitel českého moderního umění. Studoval na UMPRUM v Praze u prof. F. Kysely, studium však předčasně ukončil. Během studia navázal přátelské kontakty s F. Grossem a L. Zívrem. Rozhodl se vydat na volnou nohu a bez pevného zázemí a jakékoli jiné pomoci začal tvořit. Obrazy Zatmění slunce nebo Pomník pak posloužily jako inspirace k jeho ceněnému mistrovskému cyklu Noční chodci. Počátkem třicátých let se spřátelil s čelními představiteli avantgardního umění Toyen, J. Štyrským nebo E. F. Burianem, v jehož divadle pak pravidelně vystavoval své obrazy. Od roku 1936 se účastnil Zlínských salónů. Roku 1941 se stal členem Výtvarného odboru UB, jejichž výstav se pravidelně účastnil. Přátelství s kolegy V. Bartovským, F. Janouškem, J. Kolářem, Z. Rykrem, literárním teoretikem J. Chalupeckým a hlavně blízkým přítelem F. Grossem je společně navedlo k založení legendární umělecké Skupiny 42. V Hudečkově tvorbě se prolínala fantazie, sen a variace prožitku z života ve městě a na ulici představovala osobitou poetiku. Hudeček směřoval ke geometrickému uspořádání, vyjadřoval se ve srozumitelných znacích a v sérii hlav formu nadále redukoval až k abstraktnímu pojetí. Od roku 1945 se stal členem SČUG Hollar. Hudeček se v padesátých letech raději odmlčel do hájemství známek a ilustrací, než by se nechal svazovat dobovými tendencemi. Přesto zažívá jeho umění nebývalý zájem jak doma, tak ve světě. Ačkoli můžeme v jeho celoživotním díle spatřovat vlivy řady současných uměleckých směrů, vždy v něm nalezneme jeho svébytný autorský vklad, který z něj dělá tak mimořádnou osobnost českého moderního malířství.
Autor viz T 1/388, TD 77, V 2/500, B 5/649, Ch 3/341, NEČVU 1/292.