Olej na sololitové desce, 30 x 39,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1945, signováno vpravo dole Fr. Hudeček 45, zezadu opatřeno výstavním štítkem.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Jaromír Zemina a MUDr. Jan Vykoukal.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9.–1. 11. 2015, Správa Pražského hradu a S.V.U. Mánes, Praha 2015, str. 614.
Unikátní Hudečkův olej s názvem První světla po válce již svým názvem jasně naznačuje souvislost s rokem vzniku. Pochází z období, kdy byl Hudeček velmi ovlivněn členstvím ve Skupině 42 a je naprosto ikonickým a referenčním dílem myšlenek tohoto uměleckého uskupení. V duchu myšlenek Skupiny 42 se nese i námět obrazu – na formování skupiny se velmi významně podílela 2. světová válka a celou tvorbou se nesou prvky civilismu, kubismu, futurismu a konstruktivismu. Svět, který nás formuje i deformuje už neutváří krajina nebo příroda, ale právě město, které svou surovostí a přetechnizovaností symbolizuje dnešního moderního člověka. Pomocí vertikálních a horizontálních linií se zde symbolicky potkává dualita země a nebe, statika a dynamika, centrum města i jeho periferie.
Mimořádný český malíř, grafik a elitní představitel českého moderního umění. Studoval na UMPRUM v Praze u prof. F. Kysely, studium však předčasně ukončil. Během studia navázal přátelské kontakty s F. Grossem a L. Zívrem. Rozhodl se vydat na volnou nohu a bez pevného zázemí a jakékoli jiné pomoci začal tvořit. Obrazy Zatmění slunce nebo Pomník pak posloužily jako inspirace k jeho ceněnému mistrovskému cyklu Noční chodci. Počátkem třicátých let se spřátelil s čelními představiteli avantgardního umění Toyen, J. Štyrským nebo E. F. Burianem, v jehož divadle pak pravidelně vystavoval své obrazy. Od roku 1936 se účastnil Zlínských salónů. Roku 1941 se stal členem Výtvarného odboru UB, jejichž výstav se pravidelně účastnil. Přátelství s kolegy V. Bartovským, F. Janouškem, J. Kolářem, Z. Rykrem, literárním teoretikem J. Chalupeckým a hlavně blízkým přítelem F. Grossem je společně navedlo k založení legendární umělecké Skupiny 42. V Hudečkově tvorbě se prolínala fantazie, sen a variace prožitku ze života ve městě a na ulici představovala osobitou poetiku. Hudeček směřoval ke geometrickému uspořádání, vyjadřoval se ve srozumitelných znacích a v sérii hlav formu nadále redukoval až k abstraktnímu pojetí. Od roku 1945 se stal členem SČUG Hollar. Hudeček se v padesátých letech raději odmlčel do hájemství známek a ilustrací, než by se nechal svazovat dobovými tendencemi. Přesto zažívá jeho umění nebývalý zájem jak doma, tak ve světě. Ačkoli můžeme v jeho celoživotním díle spatřovat vlivy řady současných uměleckých směrů, vždy v něm nalezneme jeho svébytný autorský vklad, který z něj dělá tak mimořádnou osobnost českého moderního malířství.
Autor viz T 1/388, TD 77, V 2/500, B 5/649, Ch 3/341, NEČVU 1/292.