Olej na plátně, 90 x 70 cm, rámováno, datace 1879, signováno vpravo dole V. Hynais Paris 1879, zezadu opatřeno výstavním štítkem a razítkem.
Opatřeno odborným posudkem Doc. PhDr. Marie Mžykové, CSc.
Vystaveno a publikováno:
Klasikové 19. století, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 5. 4. - 27. 5. 2012, str. 54;
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2013, str. 69.
Z posudku Doc. PhDr. Marie Mžykové, CSc.:
Malba je charakteristickým příkladem studie profesionálního modelu, pózujícího k zamýšlené kompozici. V dané fázi znamená prozkoušení možností i vlastní malířské schopnosti a dovedností. Šlo o nezidealizovanou, za to opticky dokonale propracovanou malbu, která byla výrazem nového civilistního žánru, jakým se na čas opájeli představitelé francouzské, akademicky školené salónní malby. Jde o zachycení suverénní, nepodbízivé krásy moderního typu. Podobné tendence sledovali i literáti, ostatně na flaubertovské „hledání pravdy“ v poslední třetině 19. století reagovali i spisovatelé v Čechách: nahota pojatá jako „nudita virtualis“, byla chápána jako výraz přirozenosti, pravdy, chápané jako ctnost, oceňovaná i v běžném životě. Přednosti akademicky dokonalého, koloristicky kultivovaného díla, „Ženský akt“, je skutečnost, že jde o dosud nepublikované, neznámé dílo, pocházející ze sbírky známého sběratele J. Schulze. Z hlediska časného datování je toto dílo neobyčejně cenné, neboť rozšiřuje poznání Hynaisovy tvorby z jeho raného působení v Paříži a ukazuje na jeho vyzrálý talent již v této době. Proto si tak můžeme ověřit, že jej právem – jako neznámého příchozího s minimální znalostí francouzštiny – ocenil již zmíněný Paul Baudry, tehdy nejslavnější z francouzských oficiélních malířů, jenž se spřátelil s tehdy mladým Hynaisem do té míry, že mu odkázal to nejpodstatnější, s čím dobyl pařížskou scénu – malířskou paletu a další osobní předměty ze svého ateliéru.
Významný český malíř, dekoratér, grafik a ilustrátor, studoval u A. Feuerbacha na Akademii ve Vídni, později také na pařížské École des Beaux-Arts v Paříži u J. L. Géróma. V letech 1874 a 1877 pobýval v Itálii, kde se inspiroval tamními náboženskými a mytologickými obrazy. V této době také namaloval nástěnné malby českých světců v kapli Českého hospicu v Římě. Delší dobu strávil v Paříži, kde se věnoval zejména dekorativní malbě a spolupracoval s porcelánkou v Sévres. V letech 1881 až 1883 vytvořil hlavní oponu Národního divadla, která nahradila shořelou oponu F. Ženíška. Vyhrál také výběrové řízení pro několik dekorativních maleb v Národním divadle. Na základě úspěchu provedení byl angažován také k dekorativním malbám pro Dvorní divadlo ve Vídni a Národní muzeum v Praze. Od r. 1893 byl profesorem na pražské AVU. V letech 1891 a 1895 navrhl plakáty pro národopisné výstavy v Praze. Byl skvělým kreslířem a malířem, měl cit pro vystižení barevné atmosféry. Jeho tvorba vychází z novobarokního luminismu, světlo ve spojení s barvou zůstává důležitým prvkem i jeho naturalistických a realistických děl. Lidské tělo a jeho pohyb dokázal zachytit s téměř fotografickou přesností. Jeho veristický luminismus připravil cestu českému impresionismu. V portrétní tvorbě Hynais zastával principy naturalismu a jeho obrazy se vyznačovaly také zajímavými dekorativními prvky. Hynais přinesl do českého výtvarného umění plenérovou malbu s výraznými atmosférickými prvky a vjemy a právem patří k nejznámějším českým malířům.
Autor viz T 1/392, TD 78, V 6/89, TB 18/212-214, B 5/690, NEČVU 1/295.