Toto velkoformátové dílo galerijních rozměrů pochází z ruky jednoho z nestorů české postmoderny. Ota Janeček se v nabízeném díle projevuje jako vyzrálý malíř, jenž po celou dobu své tvůrčí práce vystřídal omezený okruh námětů, které s mistrovskou finesou vždy dokázal ověnčit o něco nového a nepoznaného. Zde vidíme námět z řad fauny, tři zlatavé ryby, které plují šedavým prostorem, snad potemnělou mořskou plochou, a nad nimi se tyčí vzhlížející všemocné Slunce. Celé plátno se nese v duchu autorsky jistého nanášení barevné pasty, která více než kontury a linie vytváří kýžený námět. Slunce si zde zachovalo svoji typickou žlutavou barvu, za přispění bílého fragmentu, který snad napovídá příběh, který čeká Slunce ke konci každého dne. Sluneční kotouč je ověnčen jakousi šedavou výstavbou totemického vyznění, která prostupuje celým plátnem od spodních partií až k samotnému zářivému vrcholu. Ve spodní části hledíme na tři zlatavé ryby, jejichž těla jsou vystavěna kombinací žlutě, okry a běloby, které vytvářejí zlatavý efekt. Dílo je datováno do roku 1969, tedy do roku, který československou výtvarnou scénu zasáhl stejně, jako i jiné tvůrčí součásti společnosti. Můžeme se jen domnívat, že ony rybky zosobňuji tvořivé jedince za doby potemnělé doby, či se jedná o dílo bez dobové parafráze. Jisté je však to, že plátno Slunce a ryby lze bez okolků nazývat referenčním Janečkovým olejem šedesátých let.