Olej na plátně, 39 x 64 cm, rámováno, datace 1925, signováno vlevo dole Janoušek 25, zezadu opatřeno dedikací.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Obraz lze v dosavadním díle Františka Janouška považovat za objev. Byl dlouhou dobu v soukromé sbírce a nemohl být tudíž vystaven na žádné jeho retrospektivní výstavě. Když jsem jej poprvé uviděl, okamžitě jsem si vybavil pozdní autorovy surrealistické obrazy, jako by byl jejich předzvěstí, pokud jde o barevnou skladbu i způsob znázornění propojení jednotlivých motivů a jejich souvztažností, přestože pochází z raného autorova období, kdy pracoval pod částečným vlivem neoklasicismu a Picassa, který vyústil do důležitých figurálních motivů, jež poněkud zastínila skutečnost, že se ve druhé polovině dvacátých let zabýval i námětem zátiší, jichž provedl poměrně rozsáhlou řadu. Posuzovaný obraz lze srovnat se Zátiším s cibulemi (1925, olej, plátno, 37 x 62,5 cm), který byl reprodukovaný a pochází z autorovy pozůstalosti. Posuzované zátiší je zajímavé svou kompozicí i barevným laděním, rozvržením předmětů, znázorňovaných z mírného nadhledu, i důrazem na přítomnost žluté, červené a zelené v celé kompozici. Janoušek si zvolil motiv, který se zdál být bezprostřední, aby jej přenesl do umělecké sféry, dal mu výrazné malířské kvality: lze jen zdůraznit oddělení stolu od pozadí, důraz na plasticitu předmětů a hru s proporcemi, stejně jako jeho zájem o zdůraznění individuality každého ze znázorňovaných jevů, jenž měl vlastní život, promodelovanou plasticitu, nabízející širokou škálu smyslové rozmanitosti, již Janoušek, a zde je jeho umělecký nadhled, dokázal pevně podchytit barevnými kontrasty, které jako by samy ze sebe vyplývaly. Přitažlivé jsou na obraze i drobné, a přesto výrazné modré stíny, které se výrazně odrážejí od prosvětlenosti celku.

Zatímco na rané Janouškovo figurální období je již delší dobu upřena pozornost, zátiší čekají na své plné zhodnocení. Lze je rovněž dát do širší souvislosti českého malířství již z hlediska podlouhlého, panoramatického formátu, který nebyl v žánru zátiší zase tak běžný, nicméně který se ujal a navázala na něj generace, která přišla po Janouškovi a jeho práci obdivovala.