Olej na plátně, 92 x 73 cm, rámováno, datace – 20. léta 20. století, signováno vpravo dole Jelínek, zezadu přípis s určením.
Jiří Remo Jelínek se řadí ke generaci umělců studujících na akademii v Praze u Vlaha Bukovace a Jakuba Obrovského. Roku 1922 se při pobytu na Jadranu seznámil s Toyen a Jindřichem Štyrským, načež spolu s nimi vystavoval v rámci spolku Devětsil. Podobně jako Toyen začal rovněž používat přezdívku Remo, již si pravděpodobně vymyslel sám a používal zejména v době působení v Devětsilu, nicméně později se vrátil ke svému původnímu jménu. Jelínek patří k nejvýznamnějším meziválečným umělcům na našem území; do roku 1938 převládají v jeho tvorbě především abstraktní kompozice, na jeho plátnech se však objevují také postavy dělníků v prostředí továren, zátiší a rovněž ženské portréty. Do období mezi světovými válkami je datována rovněž v aukci nabízená ‘Toaleta’. Vybranou scénu zde Jelínek zachytil velice intimním způsobem, atmosféru dotváří i hřejivé barevné odstíny, jež malíř pro plátno zvolil. Portrétovaná dáma je vyobrazena ve výsostně uvolněném postoji, opírajíc se komodu situovanou v levém rohu obrazu. V levé ruce svírá malé zrcátko, do něhož zasněně hledí, přičemž druhou rukou si nonšalantně upravuje své lokny. Do této činnosti je natolik zabrána, že si nevšímá ramínka bělostné košilky, které jí padá z levého ramene. Styl Jelínkovy malby, ačkoliv jednotlivé tahy štětce jsou viditelné, působí velice uhlazeným dojmem. Malebné jsou zejména jemné přechody mezi barevnými kontrasty. Neopomeňme také pozadí celé scény, pro které Jelínek zvolil odstíny okrové. Světelná režie je vedena tak, že zobrazená dívka jakoby září a světlo vystupuje z ní, což figuře dodává na dominantnosti. Jelínkovo umění je krutě přervané v poslední den roku, kdy se dožil čtyřiceti let. Jeho životní osudy s tragickým koncem za ostnatými dráty koncentračního tábora Mauthausen dosvědčují Jelínkovu charakterovou vyhraněnost i uměleckou nesmlouvavost.