Olej na plátně, 37 x 48 cm, rámováno, datace 1965, signováno vlevo dole J. JÍRA, zezadu přípis s určením. Pocházel z řemeslnické rodiny usedlé ve vesnici na Malé Skále, a tak mu již od raných let byla vlastní krajinomalba, kterou nazíral svým celoživotně typickým venkovským úhlem pohledu. Vesnice s jejími tradicemi a zvyky, které se promítají do krajiny, a jeho krajiny jsou tak žitou půdou, ačkoliv se třeba na obraze fyzicky na obraze figura neobjevuje. Podané dílo uvádí diváka stejnou měrou do jeho expresivně vyjádřených vizí a dějů, neboť sám autor věřil, že se do krajiny promítají i prožitky lidského osudu. Přírodní motiv tak v sobě nese nejen realisticky popisnou snahu o důvěrný přepis, ale spíše je obtěžkán silným a dobře citelným emocionálním nábojem, který autor vyjadřoval skrze barvu. Autor v daném obraz ani tak neakcentoval panoramatický sentimentální výhled na svojí rodnou hroudu, ale celý výjev je řízený motivem cesty, do které vstupuje divák bezprostředně. Ta se stáčí až na samém konci ke stavení a člověku tak poskytuje životní jistotu. Cestu lemují fantaskní, až dětsky podané stromy, které vyznávají v barevně jímavém kontrastu s autorovou typickou sytě modrou, hustě zřasenou oblohou s bílými mráčky. Ačkoliv malíř podnikl mnoho studijních cest i do tak exotických zemí jako Arménie a Gruzie, nejčastěji se vracel do své rodné obce na Malé Skále jak fyzicky, tak psychicky, neboť četné obrazy jsou vlastně Jírovou vzpomínkou na dětství.