Výstava Jiřího Koláře a Ladislava Nováka přináší průřez stěžejními úseky jejich tvorby od počátku šedesátých let po závěrečný přelom osmdesátých a devadesátých let. Přestože úzké přátelství obou autorů trvalo pouze několik let (1961-1963), kdy se věnovali zejména typografické poezii, jejich jména jsou často historiky umění a sběrateli uváděna společně. Zastoupený soubor koláží, kreseb, reliéfů a objektů sleduje blízkosti a odlišnosti Koláře a Nováka při zdůraznění jejich samostatných uměleckých cest, založených na vypracování ojedinělých technik, jež přiblížili i písemně formou slovníkových hesel. Kolář, uplatňující téměř výlučně koláž, a Novák, přiklánějící se ke kresbě a interpretaci předloh, patří mezi hlavní zástupce nově se ustavující neoavantgardy na počátku šedesátých let, jež přímo a vědomě navázala na zpřetrhané souvislosti s meziválečnou evropskou avantgardou. Po roce 1963 se umělecké dráhy Koláře a Nováka zřetelně rozcházely, každý z nich rozvíjel své obsáhlé vnitřní světy, mezi nimiž lze shledat křehké spojitosti i propastné rozdíly.