Olej na plátně, 37,5 x 47 cm, rámováno, datace – okolo r. 1908, signováno vpravo dole Al. Kalvoda.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Významný malíř přelomu 19. a 20. století Alois Kalvoda byl jedním z největších krajinářů slavné Mařákovy školy na pražské akademii. V symbióze vlivu a podnětu Julia Mařáka a Antonína Chittussiho coby zvěstovatele francouzského plenérismu dosáhl Kalvoda velmi záhy výtečných výsledku a prožíval již před svou třicítkou nebývalých úspěchů za hranicemi. Realistický základ svých obrazů vždy ozvláštňoval buď zprvu secesní arabeskou nebo symbolistickým významem v námětu, posléze zesílil impresivní štětcový rukopis i kolorit. Mnohé panoramatické pohledy na české, moravské i slovenské kraje měly až kavánovskou panteistickou obřadnost podobně jako zde vyobrazený barevně citlivě uměřený motiv ze středního umělcova období.
Malíř, grafik, básník, studoval u prof. Mařáka na AVU v Praze. Od dětství vyrůstal v prostředí venkovských chalup, znal jejich rázovitost, malebné kouzlo, podněcující fantazii. Do konce devatenáctého století je patrná z jeho obrazů dokumentaristická věcnost a přesnost v topografickém zacílení. Od roku 1892 publikuje v časopise Čas, rozsáhlá je i jeho ilustrační tvorba. V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v bývalém Maroldově ateliéru. Studijní pobyty v Paříži, Mnichově a na Marně. Jeho vyzrálé období začínající po roce 1905 charakterizuje až furiózní opojení barvou a chuť vytvářet z vlastně běžných záběrů na chalupy koloristickou senzaci a dekorativní aranžmá. Tímto způsobem zachytil nejen prostředí své domoviny, ale také partie ze středních a jižních Čech. Tyto obrazy záhy dosáhly nesmírné obliby a kromě diváků a kupců, zaujaly také výrobce pohlednic a redaktory vlastivědných časopisů. Na přelomu devatenáctého století se do krajinářství implikuje motiv břízy, jako symbolu panenské přírody. Výrazně se jím zapsal A. Slavíček, ale byl to právě A. Kalvoda, který společně s ním v oboře Hvězda maloval také onen motiv, který mu učaroval na celý život. Zvláště v prvé dekádě po roce 1900 břízami zabydloval svá plátna, aby mezi ně nejednou vetknul i literárně působící stafáž. Postupně zostřil kontury, přijasnil kolorit a vysytil zejména zelené a žluté. Barevná i formální výtvarná nadsázka přitáhly publikum a Kalvodu těšil jeho zájem natolik, že březové partie tvořily jeho základní krajinářskou nabídku. Kromě krajin však maloval i motivy s architekturou a figurální scény. V tomto vrcholném období maloval většinou silně napitým štětcem, hustými barvami, nejednou mačkanými přímo z tuby. Mnohé z tehdejších obrazů zvláště menšího formátu nesou v sobě nerv hledačství a ryze malířských experimentů. Navrhl scénu (1915) pro inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty. Jeho tvorba vychází z Chittussiho pojetí krajiny, ale je pak poznamenána symbolismem, po tomto období se ustaluje do iluzívní koloristické podoby.
Autor viz T 1/456, V 3/90, TB 19/490, B 6/151, NEČVU 1/334.