Olej na kartonu, 31,5 x 34 cm, rámováno, datace po r. 1905, signováno vlevo dole AL. KALVODA.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Obraz prosluněné venkovské partie se stromovím a bílým stavením namaloval akademický malíř , který patří k nejvýznamnějším představitelům Mařákovy školy. V celé své mnohostranné tvorbě neopustil realistickou metodu, kterou ovšem ozvláštňoval nejen secesním stylismem či impresionistickým štětcovým způsobem, ale experimentoval až na samou mez fauvismu či expresionismu. Nebýt jisté zprofanovanosti Kalvodova obrázkaření let dvacátých a třicátých, byl by jedním z nejuznávanějších malířů své doby, což dokládají některá mimořádná díla chovaná vesměs ve veřejných galeriích. Posuzovaný obraz z doby po roce 1905 je půvabnou nejspíš plenérovou impresí z konkrétního nám dosud neznámého místa. Malířsky s gustem vyvedená a sytými barvami vyživená krajinářská partie evokuje realitu počasí v kontrastech prosluněných a zastíněných částí, zdařile jsou vystiženy jednotlivé materiály, charakter stavebních substancí , přičemž esencí léta je efekt vybělené omítky. Obraz tak není nikterak banální, nýbrž hraje umnou kombinací světelných a vzduchových valérů míšených podle aktuálního lomu světla. Kalvoda takovými obrazy oslovil nejedno středoevropské pódium již kolem roku 1900 a začlenil se tak do početného chóru krajinářů vzývajících současné směry jako opozitum vůči staré škole ateliérové zahnědlé malby. Jde o kvalitní umělcovu práci věrohodného provedení z jeho vyzrálé tvůrčí periody.
Malíř, grafik, básník, studoval u prof. Mařáka na AVU v Praze. Od dětství vyrůstal v prostředí venkovských chalup, znal jejich rázovitost, malebné kouzlo, podněcující fantazii. Do konce devatenáctého století je patrná z jeho obrazů dokumentaristická věcnost a přesnost v topografickém zacílení. Od roku 1892 publikuje v časopise Čas, rozsáhlá je i jeho ilustrační tvorba. V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v bývalém Maroldově ateliéru. Studijní pobyty v Paříži, Mnichově a na Marně. Jeho vyzrálé období začínající po roce 1905 charakterizuje až furiózní opojení barvou a chuť vytvářet z vlastně běžných záběrů na chalupy koloristickou senzaci a dekorativní aranžmá. Tímto způsobem zachytil nejen prostředí své domoviny, ale také partie ze středních a jižních Čech. Tyto obrazy se velmi záhy staly nesmírně oblíbené a kromě svých diváků a kupců, zaujaly také výrobce pohlednic a redaktory vlastivědných časopisů. Na přelomu devatenáctého století se do krajinářství implikuje motiv břízy, jako symbolu panenské přírody. Výrazně se jím zapsal A. Slavíček, ale byl to právě A. Kalvoda, který společně s ním v oboře Hvězda maloval také onen motiv, který mu učaroval na celý život. Zvláště v prvé dekádě po roce 1900 břízami zabydloval svá plátna, aby mezi ně nejednou vetknul i literárně působící stafáž. Postupně zostřil kontury, přijasnil kolorit a vysytil zejména zelené a žluté. Barevná i formální výtvarná nadsázka přitáhly publikum a Kalvodu těšil jeho zájem natolik, že břízové partie tvořily jeho základní krajinářskou nabídku. Kromě krajin však maloval i motivy s architekturou a figurální scény. V tomto vrcholném období maloval většinou silně napitým štětcem, hustými barvami, nejednou mačkanými přímo z tuby. Mnohé z tehdejších obrazů zvláště menšího formátu nese v sobě nerv hledačství a ryze malířských experimentů. Navrhl scénu (1915) pro inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty. Jeho tvorba vychází z Chittussiho pojetí krajiny, ale je pak poznamenána symbolismem, po tomto období se ustaluje do iluzívní koloristické podoby.
Autor viz T 1/456, V 3/90, TB 19/490, B 6/151, NEČVU 1/334.