Pastel na papíře, 48 x 36 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 2008, signováno zezadu K. Malich 2008.III.
Dílo bude zařazeno do soupisu děl autora.

Tato položka je krásným příkladem autorovy tvorby s médiem pastelu. Karel Malich, jako jeden z mála na české výtvarné scéně, dokázal plně ovládnout kouzlo této výsostné, výtvarné techniky. Umělec znám pro své svébytné vidění krajiny a světa vůbec, předkládá svou práci z roku 2008. Malich ve svých pastelech dává divákovi možnost prostoupit díky jeho dílům do dalekých světů, alternativních vidin reality, přesto ponechávajících si něco totožného z našeho světa. V daném příkladě díla k nám promlouvá jakýsi žlutý mikrokosmos ohraničený bělostnou lamelou, včleněný do až monochromaticky řešeného fialového prostředí. To, co Malicha odlišuje od ostatních umělců pracujících s mediem pastelu, je vysoké technické podání, plnost barev a v neposlední řadě jedinečný přístup k námětům, který Malicha dělá tak jedinečným. Nabízený pastel dopřává oku diváka vše, co se od autora očekává a je navýsost výtečným příkadem jeho génia.

Olej na plátně, 61,5 x 50,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole Coubine.
Květena, předložená divákovi, je krásným příkladem autorovy interpretace lučních barev. Kytice, vsazená do bílé malované vázy, je posazená do prostoru mezi dvojicí misek, které prostor zvětšují a dělají ho uvěřitelným. Květy jsou Coubinem vytvořeny velice jemně a křehce a též přinášejí jakousi zasněnost, která je pro autorovo dílo typická. Co se týče malby, ta je vedena autorem velice citlivě, tahy jsou zde letmé, v mistrném podání nánosu barev. Otakar Coubine v nabízeném díle předává divákovi klid domova, barvu strání a luk, teplo provensálského podnebí a jasné světlo jarního slunce. Nabízené dílo je příkladem jeho výtečné tvorby. Kytice lučního kvítí je krásnou ukázkou malířství a skvělou dražební příležitostí.

Olej na dřevěné desce, 58 x 68,5 cm, rámováno, datace 1952, oboustranná malba – druhá strana portrét ženy.
Publikováno:
Marcela Chmelařová(dnes Rusinko), Richard Fremund, Praha, 2014, s. 82.
Nabízené dílo pochází z ruky jednoho z nejzajímavějších umělců poválečného českého umění. Richard Fremund, zástupce skupiny Máj 57, v předloženém díle Z Troje (Zima) vykazuje svůj klasický přístup k malbě. Velkými a silnými tahy zaznamenává viděné, v tomto případě krajinu trojských vršků v povzdáli a zástavby v prvním plánu. Autor nechává promluvit svůj typický výtvarný jazyk, a to sugestivní výraznou barevnost spolu s hutností barevné hmoty, s jejichž pomocí vytváří nový svět k nahlédnutí. Dílo diváka přivádí do zimního času, do doby, kdy činžovní domy a jejich střechy jsou pokryty sněhovou pokrývkou a slunce odrážející se od bělostného sněhu vytváří modravý efekt. Ten je protknut celým dílem a ovládá tak nejen zmíněné střechy, ale i samotné trojské viniční vršky. Celistvost kompozice dotváří silné stromoví, které jako velké paže, objímá zástavbu a současně vytváří průhled na modravý vrch. Richard Fremund v díle naprosto zjednodušil formu reality, s minimem výrazových prostředků zprostředkovává divákovi velice jasný obraz o dané části města, která je již od starých časů svázána s prací s vinou révou. Předložené dílo je zajímavé také svou zadní stranou, jež je vymalována portrétem černovlasé ženy, a to v autorově typickém podání hmoty barev. Žena hledí na diváka zádumčivým a klidným pohledem. Její silný zrak proniká za hranice divákova prostoru. Žena je oděna do podobné palety barev jako je tomu u námětu s Trojou a dotváří tak myšlenkovou mapu autorova tvůrčího zanícení v době práce na díle. Dílo Z Troje (Zima) je reprezentativním příkladem autorovy tvorby padesátých let a krásným příkladem autorova jedinečného výtvarného přístupu vůbec.

Kombinovaná technika na lepence, 62 x 87,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1972, signováno vpravo dole J. Grus.

Olej na plátně, 61,5 x 85,5 cm, rámováno, datace 1966, signováno vlevo dole F. Hložník – 66, zezadu na blindrámu opatřeno autorským přípisem s určením.

Kombinovaná technika na papíře, 43 x 57 cm, rámováno, pod sklem, datace – okolo 1941, signováno vlevo dole Hložník.

Olej na lepence, 22,5 x 31 cm, rámováno, datace 1954, signováno vlevo dole O Janeček 1954. zezadu opatřeno štítkem č. kat. 7457, na druhé straně kresba krajiny.

Dílo posoudil a pravost potvrdil syn autora Ing. Tomáš Janeček.
V předloženém díle se autor vrací ke svému takřka celoživotnímu tématu, a to námětu trav. V počátcích tvorby se věnoval kubistickým zátiším fillovského typu a od padesátých let převládlo v Janečkově díle nefigurativní zobrazování skutečnosti. Vydal se cestou tzv. lyrického realismu, který se soustředí na harmonickou souhru barev a tvarů čerpaných z bezprostředního vidění zejména přírodních motivů. Příkladem oné souhry nám je obraz Luční trávy, který se velmi detailně zaměřuje na svět přírodních miniatur a umožňuje tak divákovi nahlédnout na realitu tohoto mikrokosmu. Autorem jsme vrženi do pohledu na malý oddíl světa trav, kde stojí odkvetlá pampeliška jako Slunce nad horizontem, jeden z dalších oblíbených Janečkových námětů, stojí zde na stráži a hledí na celý výsek mikrokosmu. Janeček tu skvěle využil svých zkušeností ve stavbě prostoru a práce s valéry barev. Umělec v plátně promlouvá svým typicky citlivým jazykem a potvrzuje své jedinečné kvality na malířském poli českého poválečného umění.

Olej na plátně, 51 x 61 cm, rámováno, datace 1955, signováno vpravo dole Ota Janeček 1955, zezadu opatřeno štítkem č. kat. 2163, zezadu opatřeno výstavním štítkem.

Dílo posoudil a pravost potvrdil syn autora Ing. Tomáš Janeček.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11., Praha, 2015.
Publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, str. 638.
Předkládaná položka je ukázkou autorovy tvorby padesátých let, doby, kdy malíř přistoupil k tvorbě organické a inspirací se mu stala příroda. Dílo nazvané Zimní krajina nám přibližuje zasněženou krajinu, poněkud nevlídnou, jež je prostoupena zobrazenou silnicí. Ta se klikatí a ztrácí se za rohem, leč přihlížející tuší, že pokračuje dále, mnohem dále do krajiny a protkává celou scenérii umělcem zobrazenou. Ota Janeček zde použil barvy spíše potlačené ve svých limitech. Schválně zahalil motiv do mrazivého oparu zimní nálady, do pocitu cestovatele po vozovce, dýchajícího na okénko vozu, aby mohl pohlédnout na onu zasněženou dálku. Janeček do bezprostřední vzdálenosti k divákovi vymaloval strom, okradený již o své listoví a přečkávající mrazy. K němu, jako pandán, vsadil dále do krajiny strom druhý, totožný svým osudem. Krajina je spíše pustá, až na pár lidských obydlí po levé straně výjevu. Je tvořena hnědou barvou země a bělobou sněhové pokrývky, linií krajiny a ohraničena dalekými výškami, které se tyčí jako strážci scenérie. Celá krajina, spolu s prvně jmenovaným stromem, je uzavřena žlutavým nebem, jež je svým vypodobněním v pohybu a mihotá se nad onou zimní krajinou. Ota Janeček v daném díle podává svou soudobou náladu padesátých let, svůj pohled na svět v jeho jednoduchosti a pomíjivosti.

Olej na plátně, 40 x 49 cm, rámováno, datace 1970, signováno vpravo dole J. Jíra 70, zezadu na plátně opatřeno autorským přípisem s určením.
Díváme se na krásný příklad práce Josefa Jíry. Tento olej nás přivádí do autorova snového světa za pomoci jeho osobitých výrazových prostředků. Ty jsou po nejvíce takové, které u prací Josefa Jíry známe. Přesto je zde menší rozdíl. Ještě zde nevidíme takové zgeneralizování lidské tváře, často až na podobu jakéhosi Kyklopa. Zde tvář dívky zachovává základní antropologické znaky. Dívka se k divákovi obrací z polohy ležmo. Zasněně hledí do neznáma, do dálek minulých či budoucích, to ví jen ona sama. Josef Jíra zde rozehrál hru hutných a potemnělých barev. To co zpoza obrazu září, je bělostné, skvoucí se dívčí tělo a rudá červeň, která tvoří rty ležící dívky a onu růži ve skleněné váze, která dala dílu přídomek. Pastozita použitých barev dotváří hloubku okamžiku a podtrhuje extatičnost zachycené reality. Akt s růží je krásným příkladem autorovy práce sedmdesátých let, a tak nejen svým naturelem, ale i datací patří k položce, kterou by si neměl žádný obdivovatel Josefa Jíry nechat ujít.

Olej na plátně, 64,5 x 100,5 cm, rámováno, datace 1985, signováno vpravo dole Juroudek 85, na zadní straně signováno, F. Jiroudek 85 ""Housle"", zepředu LD opatřeno věnováním autora.

Olej na plátně, 120,5 x 82 cm, rámováno, signováno vlevo dole Jiroudek,
Opatřeno potvrzením autenticity od vnuka autora J. Schejbala.
Provenience:
Z rodiny autora.
Vystaveno:
František Jiroudek - výběr z díla, Galerie Art, 22.9.-29.10., Praha, 2017.
Potvrzení pravosti vnuka autora J. Schejbala:
Já, níže podepsaný, Jakub Schejbal, vnuk Františka Jiroudka a spoludržitel autorských práv, tímto potvrzuji, že níže vyobrazené dílo je autentickým dílem malíře Františka Jiroudka (1914 – 1991) a patří vůbec k jeho nejlepším dílům. Současně zaručuji pravost originálu. Tento obraz pochází z depozitáře/ateliéru autora Františka Jiroudka a byl v majetku naší rodiny.

Kombinovaná technika na papíře, 38,5 x 22,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1958, signováno vpravo dole Kamil Lhoták 1958.
Jeden z vedoucích členů Skupiny 42 se zde dotýká tématu, které v druhé polovině padesátých let rezonovalo globálně napříč kulturním děním. Vesmír, dobývání vesmíru, souboj, kdo bude kde první, nové pole, na kterém světové mocnosti sváděly nový boj. Kamil Lhoták zde zaznamenal raketu v raketovém silu, s povzdáli, s respektem k technickému zázraku. V roce vytvoření díla, r. 58, Američané jako svou odpověď v boji o vesmírný prostor vyslali do vesmíru první družici a co víc, svou historii odstartovala NASA. Kamil Lhoták zde pracuje s námětem ponejvíce v kresebném stylu, kde kresba tuší je hmotně dotvořena akvarelem. Výtvarník a velký ilustrátor zde vytvořil s málem velké dílo. Prim zde hraje sytě cihlová barva rakety, která se tyčí za plotem, blízko, přec nedostupná. Lhoták v díle přibližuje téma inženýrské práce, dobrodružství spojené s cestováním, dobýváním vesmíru a plně dokazuje proč se stal nejen v posledním desetiletí vyhledávaným autorem spojujícím generace napříč věkem.

Olej na plátně, 130 x 141 cm, rámováno, datace 1920, signováno vlevo dole - G. Macoun.1920.
Posoudila a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Provenience:
Z majetku malíře R. Wacíka.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4.9 - 1.11., Praha, 2015.
Publikováno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 319.
Toto velkoformátové dílo pochází z ruky jednoho z nejznámějších českých krajinářů. Gustav Macoun ve svém díle vyšel ze všech svých předchůdců a učitelů. Od každého si něco přisvojil a svým osobitým způsobem rozvinul do dalších podob. Velkoformátové plátno Podvečer je toho krásným a hrdým důkazem. Macoun své krajinářské dílo spojil s Českým rájem, Českomoravskou vrchovinou a taktéž i se slavnými Kameničkami, které jsou nejčastěji spojovány s jeho učitelem Antonínem Slavíčkem. Můžeme se domnívat, že na nabízeném díle je právě poslední zmiňovaná lokalita Kameniček, Macounem velice intimně zachycena ve své kráse svazku krajiny a lidového obydlí. Macoun zachytil dané stavení v zákrytu vysokého stromoví, které opticky prodlužuje výšku nebes, jejichž dramatické vypodobnění je signifikantním znakem malířova díla. Zde je tento vjem podpořen temně zabarvenými mračny, které podporují dramatičnost zachycené chvilky, do které je divák přizván. Macoun taktéž toto vtáhnutí do děje podpořil detailním vymalováním žlutého květenstva v prvním plánu díla. Co podporuje celistvý dojem je i vytříbená malířská technika, která není o nic okradena velkým formátem, ba naopak vyznívá zde o to více a dokazuje, proč byl Gustav Macoun pro svá velká plátna toliko oceňován. Námět na nás navíc dýchá dozvuky secese a symbolismu, jež provázely autorovy vysoce uznávaná díla. Mnohé reprodukce ve slavném a uznávaném kulturním týdeníku Zlatá Praha jsou toho důkazem. Podvečer je krásnou a procítěnou ukázkou Macounova malířského umu, ukázkou jeho vytříbené techniky. Malíř za pomoci tahů štětce, barevné škály, ale také i jemných detailů vytvořil referenční dílo, které si žádá pozornost obdivovatelů české krajinářské školy.

Olej na lepence, 41 x 32 cm, rámováno, datace – 2. polovina 70. let 19. století, vlevo dole J. Mařák.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Z posudku PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Předložená Kamenitá říčka je nepochybná, typická a velmi krásná práce malíře Julia Mařáka, kterou po srovnání s dalšími malířovými díly můžeme datovat druhou polovinou sedmdesátých let 19. století. Mařák v první polovině sedmdesátých let navštívil tyrolské Alpy, kde vzniklo množství kreseb a studií lesní přírody. Posléze se mnohé z nich staly podkladem pro větší olejové práce. Důvěrná znalost lesních zátiší, okrajů lesa nebo horských kamenitých svahů a skalnatých strání s potoky, říčkami nebo bystřinami byla po celý život Mařákovi nevysychajícím pramenem malířské inspirace. Předložená Kamenití říčka namalovaná detailní sametově měkkou kresbou štětcem v delikátně sladěném hnědo-žluto-zeleném koloritu, je toho zdařilým dokladem.

Olej na plátně, 121 x 151 cm, rámováno, datace 1924, signováno vpravo dole NMudroch 1924, zezadu autorský přípis s určením.
Vystaveno:
Dialogy v obrazech, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, Praha, 2014.
Publikováno:
Dialogy v obrazech, S.V.U. Mánes, Praha, 2014, s. 99.

Olej na plátně, 58,5 x 53 cm, rámováno, datace 1922, signováno vpravo dole Multrus 22, zezadu na blindrámu opatřeno č. 7203.
Vystaveno a publikováno:
Dialogy v obrazech, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2014.
Publikováno:
Dialogy v obrazech, S.V.U. Mánes, 2014, s. 61

Olej na lepence, 49,5 x 58 cm, rámováno, datace 1915, signováno Ot. Nejedlý 15.
Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Vystaveno:
Dialogy v obrazech, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, Praha, 2014.
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9.–1. 11. Praha, 2015.
Publikováno:
Dialogy v obrazech, S.V.U. Mánes, Praha, 2014, str. 105
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, str. 440.
Obraz nám nabízí Nejedlého malířský výraz za Velké války. Krajina Černošic je první z cyklů maleb, kdy autor zaujal pozměněnou polohu, více expresivní svou barevností, dynamičností. Nový se zračí také zalamující formát horizontu, který mění prostor v samostatný kosmos, chráněn právě horizontem, v daném případě vrchovinou za obcí. Bělostné domy jsou v krajině vystavěny kaskádovitě směrem do údolí. Dílo je tvořeno silnými, pronikavým tahy, rychlého charakteru. Z pravé strany se táhne cesta podél ulice, kterou z počátku lemují dva zelenavé topoly. Motiv je oku diváka přiblížen zelením v popředí, vybízejícím diváka ke vkročení do krajiny středních Čech. Barevnost obrazu je až magicky hřejivá a tento jev jen umocňuje zář klenoucí se na vrchovinou. Tento výjev poněkud koketuje s motivem Cézannovým, motivem Monte Sainte-Victorie a též námětu hory dává podtext tisíciletého přihlížejícího vývoji krajiny. Dílo O. Nejedlého je zadatováno do roku 1915, tedy druhého roku války, období změn a emocí. Malíř v daném díle projevil svou změnu nálad, svůj přístup k motivu krajiny a nechal promluvit expresi a dramatičnost období. Dílo je výtečným svědkem autorovy tvorby a skvělým krajinným dílem.

Olej na plátně, 82 x 64 cm, rámováno, signováno vpravo dole ENeuschul.
Pohled nám ulpívá na velkoformátovém díle malíře expresionistického ražení, člena německé skupiny Novembergruppe a též rodáka z českých zemí, který se proslavil za hranicemi svého rodiště. Ernst Neuschul, pocházeje z Ústí nad Labem, se v zahraničí vyprofiloval jako výtečný expresionistický malíř a také jeden z umělců Nové věcnosti. Malíř zde vypodobňuje sedící akt, celý ve své nahotě, křehký, přesto silný v barevnosti a formě. Dílo je provedeno výtečně, pomocí barevných ploch. Příkladem budiž tělo ženy, která spočívá na kovové židli a jako je židle vyvedena kresebným stylem, tak i tělo ženy je ověnčeno temnou linii, která ji ohraničuje od zbylého, snového světa. V díle nalézáme kontrasty, jako tělo ženy, vyvedené v inkarnátu, sedící na černé židli. Dále tento výjev kontrastuje s pozadím, které je takřka nehmotné a dává divákovi pocit surrealistického vidění. Celkový dojem z díla je fantaskní a zdá se, že zobrazená realita je na pomezí realit. Ernst Neuschul se zde projevuje jako znamenitý výtvarník.

Olej na plátně, 48,5 x 63,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole Willi Nowak.
Posoudila a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Viděné plátno pochází z ruky jednoho z členu jedinečné skupiny Osma. Willi Nowak byl jediným, kdo na první výstavě této skupiny prodal všechny své vystavené obrazy a zaznamenal tak největší reálný úspěch. Plátno Návrat z pole zachycuje typický autorův námět pracujících lidí. Tento námět nechal promlouvat ve své tvorbě autor po roce 1945, a tak můžeme i částečně dílo tímto způsobem zadatovat. Nowak v díle pracuje se svým typickým pastózním přístupem a zachovává realistickou nótu námětu s jeho lidovostí a lidskou pospolitostí. Autor zaznamenal muže vracející se z práce na poli, zpět za svými rodinami, za odpočinkem a přivádí nás do každodennosti pracujících.

Olej na překližce, 50 x 66,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole PANUŠKA.
Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Před naším zrakem se otevírá pohled na dílo jednoho z nestorů české krajinomalby první poloviny 20. století. Jaroslav Panuška je veřejnosti znám jak ve své poloze malíře krajiny ve její čisté podobě, tak i jako průvodce do pohádkového světa strašidel a tajů. Panuškova tvorba koření v symbolismu a pohádkovém novoromantismu, v přírodních motivech se pak uvolňuje k větší barevnosti a mnohdy až k impresionistické jiskrnosti. Předložené dílo Dívka u vody v sobě skloubí oba Panuškovy přístupy. Dívka zastupuje figurální složku, stojíc u říčky jakoby v zamyšlení či čekajíc snad nějaké nadpřirozené zjevení, které by tolik divák od Panuškova projevu očekával. Malba je zde velice vyrovnaná, autor využil plejády tonů, ponejvíce zelené, která navozuje příšeří a zároveň dovoluje vstoupit světlu do plochy díla. Dívka je do díla vsazena na úroveň zlatého řezu, a tak si jí divákův zrak nejen hned všimne, ale ho přitahuje. Diváka taktéž přitahuje barevně temná část díla, kde je očekáván nějaký následný zlom zachyceného okamžiku, nějaké nadpřirozené zjevení, které je pro autora toliko signifikantní. Jaroslav Panuška se v díle projevuje jako vyzrálý malíř se smyslem pro zachycení momentu, umem pro vtáhnutí diváka do děje. Dílo Děvče u vody předkládá Panuškovi toliko ceněné kvality a opět nás utvrzuje v jedinečnosti díla jejího tvůrce na poli českého umění.

Tempera na papíře, 36 x 57 cm, rámováno, pod sklem, datace 1979, signováno vpravo dole Vilém Plocek 1979.

Olej na dřevěné desce, 35,5 x 18 cm, rámováno, datace 1883, signováno vlevo dole M.P. 83.

Spor, existující uvnitř neoromantismu 70. a 80. let, mezi tradiční alegorií a naturalismem, se umělec pokoušel vyřešit osobitou kombinací alegorické a žánrové malby. Některá díla autora se stala akademickou předzvěstí symbolismu přelomu století. Výraznou zásluhou Pirnerovy činnosti v Praze je působení na několik vrstev českých umělců. Přitažlivost jeho postupu spočívala v symbolickém nebo dekorativním přepracování krajiny, či modelu. Střední období tvorby charakterizuje přechod od monumentální akademické malby ke komornímu projevu. Příkladem vše zmíněných směřování je nabízený Dívčí akt. Autor zde vypodobnil odhalenou krásku ve stylizované poloze divadelního ražení. Dívka v pokleku zaujímá emotivní gesto vztyčené ruky vzpouzející se nastalému osudu. Dílo svým formátem mohlo sloužit jako studie k většímu formátu s plně naplněným námětem. Dívka je vypodobněna v krásném tělové odstínu, jiskrným svou bělostí. Výraz aktérky scény, jenž je spíše klidný a vrhá jemný úsměv, napovídá právem podstatu díla, jako studie pro rozvíjení finálního plátna. Maxmilián Pirner byl mistrem alegorického vyznění a nabízené dílo poodkrývá jeho přístup k práci a dává divákovi možnost přímo nahlédnout do autorova tvůrčího procesu.

Olej na plátně, 60,5 x 45 cm, rámováno, datace 1935, signováno vpravo dole A. PROCHÁZKA.

Konzultováno s PhDr. Reou Michalovou, PhD.

Provenience:
Ze sbírky nakladatele Ditricha.
Vystaveno:
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, Praha, 2013.
Publikováno:
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, S.V.U. Mánes, Praha, 2013, s. 316 – 317.

Tento olej pochází z ruky výrazného českého malíře, grafika a ilustrátora, čelního představitele českého moderního umění první pol. 20. stol. Ještě, než se Antonín Procházka dal na dráhu umělce podílejícím se na výrazu českého moderního umění, studovat v Praze v ateliéru E. Dítěte a posléze pokračoval na AVU, do ateliéru V. Bukovace a H. Schwaigera. Jako řada Procházkových vrstevníků nebyl ani on sám spokojen s dobovým akademismem a raději odjel s E. Fillou a B. Feiglem do Berlína odkud později pokračovali do dalších evropských metropolí. Procházkova tvorba založená na smyslu pro výraznou barevnost odpovídala zprvu orientaci malířů Osmy a posléze se malíř vydal svou vlastní cestou. Procházka se v počátcích nejvýrazněji projevoval ve vitalistické linii kubismu oživeného primitivismem. Kolem roku 1923 se jeho tvorba obrací k novoklasicismu s jeho harmonizačním úsilím, posíleným ještě o jeho návraty k biblické a antické mytologii. Dílo Dívka s tamburínou je toho krásným příkladem. Postava je zaznamenána v taneční poloze, jak zaujímá svůdný postoj, držíc tamburínu, oděna do lehkého, průsvitného šatu, typického pro blízkovýchodní kultury. Zmiňovaný primitivistní tón podtrhuje neoklasicistní výraz malby, která je sic skoupá na plochu, ale o to bohatší je na linii tvořící kýžený námět. Kráska je Procházkou podána v jeho typickém ražení výrazných tmavých rysů, velkých očí a dlouhých, smyslných končetin. Dívka s tamburínou je výtečným příkladem naivistního přístupu autora, který se pro jeho dílo stal toliko typický.

Olej na plátně, 65,5 x 84,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole Jaro Procházka, zezadu opatřeno razítkem Jednoty umělců výtvarných, 1930, zezadu na blindrámu opatřeno štítkem s přípisem s určení č. inv. 2547, Majetek Ministerstva školství a osvěty
Publikováno:
Umělecký měsíčník Dílo, JUV v Praze, 1945-46, ročník 34., s. 193.

Pod číslem položky č. 24 se skrývá dílo známého vedutisty Jara Procházky. Malíř znám pro své pohledy na metropoli z ptačí perspektivy či její zákoutí nám v díle přednáší atmosféru slavných belgických Brugg. Toto bohaté obchodní město, jehož historie sahá do raného středověku, Procházka ukazuje v reálných konturách prostředí života ulice. Ta je zobrazena pomoci impresionistické manýry, kterou si autor oblíbil, ovládl a se kterou byla jeho tvorba plně spjata. Časné ráno v Bruggách je autorovou vyzrálou prací 30. let dvacátého století, vycházející z malířovy návštěvy holandských končin. V díle se projevuje magická zasněnost zobrazeného města, slavného jako Benátek severu, které v časných denních hodinách zahaluje mlha vynořující se z městských kanálů, které křižují takřka celé město. Procházka zde letmými, přesto hutnými tahy vystavěl vidinu ulice, její náladu, obyvatele a též ono kouzlo, které je toliko spjato s tímto slavnými obchodním městem ležícím na kanálech řeky Reie. Dílo Časné ráno v Bruggách je výtečným příkladem vrcholné malířské etapy autora, který po celou svou tvorbu vytvářel jedinečné městské pohledy.

Olej na sololitové desce, 75 x 61 cm, rámováno, datace 2001, signováno zezadu O. Smutný, zezadu opatřeno autorským přípisem s určení.
Provenience:
Získáno z pozůstalosti autora.
Vystaveno:
MUD pro Šetlíka/O UB 12 (10.3.- 31.8.2019) v Muzeu umění a designu Benešov.
Nabízené dílo Stodoly odpovídá autorovu specifickému přístupu zachycení reality. Oldřich Smutný, člen takřka legendární skupiny UB 12, která spoluvytvářela nový přístup k umění šedesátých a sedmdesátých let, v díle projevuje svůj jedinečný cit a naivistní přístup pro vidění reálí světa. Umělec ve svých obrazech diváka přivádí do milované krajiny v okolí jihočeské Putimi, místa, které neodmyslitelně propojil se svým životem, svou tvorbou. Smutný, obdivovatel labutí, dokázal zaznamenat ve své líbezné kráse, jednoduchosti a barvách, jak krajinu jižních Čech, tak právě stavby, které tuto krajinu dotvářejí. Budova a krajina je zachycena autorem idealizovaným stylem, v jednoduché barevnosti, tvaru a hmotě. Velká část viděného je zgeneralizována až na formu jakýchsi piktogramů, které zosobňují danou reálii. Přímo signaturní barevná škála Smutného palety budí v divákovi klid a mír, přináší jedinečný pohled na ony stodoly, domky vsazené do kusu malířovy modravé fantaskní krajiny. Předložené dílo je reprezentativním kusem tvorby autorova díla a v neposlední řadě nejen estetickým, ale i výtvarným projevem jednoho velkého českého malíře.

Olej na lepence, 70,5 x 98,5 cm, rámováno, zezadu na kartonu opatřeno výstavním razítkem SVU Mánes 1943.
Opatřeno odborným posouzením PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.
Výstava SVU Mánes 1943.
Z posudku PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Posuzovaný obraz až expresionistického výrazu vykazuje znaky vyzrálé Trampotovy tvorby. Spatřujeme v ní zaujaté upřímné úsilí umělce toužícího po sebevyjádření vzdor úskalím životního předurčení. Trampota jezdil po roce 1918 častěji i do západní Evropy a oblíbil si zejména normandského břehy a zvláště Etretat, kde malovali s oblibou i slavní francouzští impresionisté. Tam konečně po zprvu limitovaných nábězích a prvním kvalitativně dobrém rozmachu na Chotěbořsku nabral sílu k velkým koncepcím. Ani tomuto obrazu nelze upřít jistou exaltovanost emoce vtělené do zvláštní atmosféry v napětí volné přírody v rozpuku. Nejde přitom o žádný prvoplánový literární či symbolický podtext, nýbrž o extrahovaný smysl postihnout obsah viděného obrazu. Koloristické kvality zde zřetelně a sugestivně dokládají Trampotovo mistroství.
Potvrzuji pravost obrazu Jana Trampoty.

Olej na plátně, 70,5 x 89,5 cm, rámováno, datace – 60. léta 20. století.
Vystaveno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9.–1. 11., Praha, 2015.
Publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, str. 655.
Publikováno:
František Vobecký, Obrazy 1926 - 1966, nestránkováno, Prague Auction, Praha, 2015.
Revue Art 1/15, str. 10, Prague Auction, Praha, 2015.
Umělec se v daném díle dotýká tématu města, městské krajiny a jejích krás. Vobecký se zde vybarvuje ve své ostrakizující, stylizující notě. V díle vytváří pohled na městskou scenérii, se vším, co jí charakterizuje, a to jak s obydlími, domy, tak s mostem, který právě střeží koryto řeky, tak také měsíc, který hledí na vše z výšky, jako ponocný střežící městské osvětlení. Dílo je tvořeno plochami barev, po většinou geometrických tvarů, které spolu utvářejí, ačkoliv ne na první pohled právě onu městskou plochu. Malíř městu dodává hravou náladu, přesto je zde cítit pomyslná melancholie, která je dosti často ve dvacátém století spojena právě s námětem města. Město, jako forma života, se svými pravidly a mantinely, podává život opačného, svobodného rázu života otevřené krajiny. Jako široká linie vede vypodobnění řeky ve spodní části obrazu a připomíná, že to právě ona je prvopočátkem života a ne plejáda motorizovaného molochu. František Vobecký se v daném díle odklání od svých typických námětů těla, které tvořil třeba například ve 30. letech a nechává promluvit novou dobu, mechanizaci společnosti, město jako takové.

Kresba tuší na papíře, 23 x 15 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1901, signováno vpravo dole M Aleš 1901.

Olej na plátně, rentoilováno, 37 x 27 cm, rámováno, datace – okolo 1890.
Vystaveno:
Klasikové 19. století, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 5. 4. - 27. 5., Praha, 2012.
8. ročník Smetanovy výtvarné Litomyšle 2012, Julius Mařák na zámku v Litomyšli, 15. 6. - 8. 7., Litomyšl, 2012.
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4.9 - 1.11., Praha, 2015.
Publikováno:
Klasikové 19. století, S.V.U. Mánes, Praha, 2012, s. 45.
Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, 4.9 - 1.11., Praha, 2015, s. 193.
Vášeň pro malířství v sobě Julius Mařák probudil již na gymnáziu v Litomyšli, kde ho do tajů oboru zasvěcoval český žánrový malíř Antonín Dvořák. V zápisech pražské akademie se vyskytuje mezi lety 1852–1853, kde byl žákem slavného Maxe Haushofera. Svou techniku se rozhodl v roce 1853 zdokonalit na Akademii v Mnichově, kde se mu stal profesorem evropský krajinář Leopold Rottman a kde setrval až do roku 1855. Posléze se usadil ve Vídni. Úspěch v domovských Čechách na sebe nenechal dlouho čekat a Mařák přijal nabídky na ilustrování do tuzemských časopisů „Květy“ či „Světozor“, kde byla jeho kresebná tvorba českých a slovenských krajin velmi žádaná. Zklidněná finanční situace mu dovolila konečně se věnovat své největší vášni – krajinářství z přenádherných míst, jež vyhledává v rakouských Alpách, v Čechách a na Slovensku. Oblíbeným tématem jeho tvorby jsou bezesporu lesní interiéry, které Mařákovi doslova učarují a stanou se jakýmsi symbolem jeho díla. V aukci nabízený obraz je typickou ukázkou malířova oblíbeného tématu, stejně tak jako technických postupů jeho tvorby. Charakteristické je zejména barevné pojetí a práce se světlem v obraze, kdy malíř citlivě prostupuje tmavý lesní porost světlými paprsky ostrého slunce. Tvorba Julia Mařáka značně ovlivnila nastupující generaci, zejména pak jeho odkaz vidíme v dílech Antonína Slavíčka, Františka Kavána a Aloise Kalvody.

Olej na plátně, 48 x 59 cm, rámováno, zezadu na blindrámu opatřeno razítkem ateliéru Karla Holana.
Opatřeno certifikátem o autenticitě a provenienci z ateliéru Karla Holana.
Publikováno:
Jiří Šmíd, Karel Holan, Praha, 1984, s. 10.
Počátkem dvacátých let se stal jedním ze čtyř členů skupiny HOHOKOKO (Holý, Holan, Kotrba, Kotík). Mnoho jeho děl má dnes i význačnou dokumentární hodnotu, neboť řada míst v topografii Prahy již vzala za své. Jeho pražská zákoutí, nábřeží či periferie jsou prodchnuty umělcovou příznačnou melancholií. Zde předložený pohled na krajinu přivádí náš zrak ke stoupajícímu vrchu, jenž je korunován jemnou zástavbou vesnických obydlí obklopených políčky okrové a zeleně, sahajících dále do krajiny za horizont plátna. Karel Holan se zde projevuje jako plnokrevný krajinář malebné české scenérie se všemi jejími specifiky a jedinečnostmi. Z pohledu technického přístupu malby, zde autor střídá silné tahy štětce s kresebnými zásahy větví stromů v popředí či konturami domků na horizontu. Malíř se v nabízené Krajině výtečně představuje ve své krajinářské poloze a potvrzuje své osobité kvality.

Olej na kartonu, 65 x 50 cm, rámováno, signováno vlevo dole Fr. Dvořák.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Autor nabízeného díla v počátcích své tvůrčí umělecké dráhy osciloval mezi malbou figurální a krajinářskou. Mimo to proslul jako skvělý portrétista a také moderně cítěnými oltářními obrazy. Cesty života Dvořáka přivedly v polovině 90. let do Francie, kde v Paříži dokonce sdílel nějaký čas ateliér s Alfonsem Muchou. Následovaly dlouhodobé pobyty v USA či v Indii. Východní náboženství ovlivnilo i jeho výtvarný projev, který nabývá harmonických panteistických nálad. Vlastní pílí se dopracoval civilního výrazového projevu krajináře. Nabízené dílo Dívky v zahradě je příkladem autorovy tvorby protínající obě polohy, jak krajinářskou, tak figurální. Dívky, zachycené v dobovém splývavém bělostném šatu, jsou přistiženy při radovánkách v zahradě, při obdivu růžovějící květeny, která jim uchvátila. Kulisu námětu dotváří zeleň zahrady, která objímá jak dívky, tak zrak diváka a zve ho do tohoto království flóry. Dvořák Brunner proslul svým secesivním pohledem na ženskou i krajinnou krásu a i zde potvrzuje své kvality v oparu doby Belle Époque.

Olej na plátně, 61 x 48 cm, rámováno, signováno vlevo dole Minařík.

Lept na papíře, 508 x 405 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1906, signováno vpravo dole M. Švabinský.
Publikováno:

Páleníček L., Švabinská Z., Max Švabinský Grafické dílo, Národní galerie v Praze, 1976, str. 61, soupis č. 35.

Olej na překližce, 38 x 42 cm, rámováno, datace 1903.

Opatřeno odborným posouzením PhDr. Michaela Zachaře.

Vystaveno:

Antonín Slavíček 1870 – 1910, Galerie hlavního města Prahy, Praha, 2004.

Má vlast - pocta české krajinomalbě, SVU Mánes Diamant 4.9 - 1.11., Praha, 2015.

Skvosty české krajinomalby, Muzeum a galerie v Prostějově 4.12.2015 - 31.1.2016,

Publikováno:

Roman Prahl, Marie Rakušanová, Karel Srp, Petr Witlich, Antonín Slavíček 1870 – 1910, Praha, 2004, s. 104, ob. č. 89.

Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 279.

Nezastupitelnou částí Slavíčkova odkazu jsou vedle krajin i městské motivy. Zatímco Bechyně či Kutná Hora zůstaly jednotlivou inspirací, stala se Praha v době počínající asanace jedním z ústředních témat malířovy práce. Vzdělaný, hloubavý a nesmlouvavý umělec se trápil nezměrnou ztrátou mizejících architektonických památek, avšak zároveň se dokázal nebývale koncentrovat a napřímit svůj výtvarný talent k naprosto mimořádnému ztvárnění míst, jimž čas nedopřál setrvat v dosavadní tvářnosti. Obdobná situace se opakovala zhruba o století později, kdy starobylý hlinecký Betlém pomalu mizel před očima a z původních chalup stála již jen hrstka. Vedle starých fotografií coby důležitého dokumentu k rekonstrukci celého okrsku se i obrazy Antonína Slavíčka malované krátce po roce 1900 staly potřebnou inspirací k obnově vzácného místa. Autorovy plenéry malované spontánním, ale přehledným rukopisem, nepostrádajícím smysl pro věrohodnost malebného motivu, vznikaly na počátku jeho vysočinského pobytu v letech 1903 až 1906. Malíř uměl skvěle vystihnout typiku chalup s růzností omítek a střech, ráz jejich užívání, a tak nikoli popisně, nýbrž mentálně zachytil navěky tehdejší situaci. Dnes je naštěstí tzv. Betlém v Hlinsku, tedy soubor několika desítek chalup převážně z 18. a 19. století, památkově chráněn jako vesnická památková zóna a požívá zájmu příchozích z blízkého i vzdáleného okolí. Jednotlivé chalupy jsou příkladně renovovány a užívány způsobem přiměřeným jejich povaze i technickému stavu. Krásný Slavíčkův obraz byl vystaven na malířově retrospektivě v pražské Městské knihovně roku 2004 a je barevně reprodukován v doprovodné knize.

Barevná litografie na papíře, 260 x 270 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, vlevo dole T. F. Šimon.
Publikováno:
C. Bentinck, Tavik František Šimon, Catalogue Raisonné & Biographical Sketch, druhé vydání, 2020, No 86.

Kombinovaná technika na papíře, 33,5 x 27 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vlevo uprostřed VBrožík.
Posoudila a pravost potvrdila PhDr. Naděžda Blažíčková – Horová.

Olej na překližce, 40 x 60 cm, rámováno, datace 1940, signováno vpravo dole O. Kerhart 1940, zezadu opatřeno výstavním štítkem Umělecké besedy, Alšova síň 8.IV. – 4.V. 1941, č. kat. 30.
V předloženém díle se nám naskýtá pohled na vidění zvolené krajiny Oldřichem Kerhartem. Dílo je datováno ro roku 1940, stejného roku, kdy se autor díla též stal předsedou spolku Umělecké besedy, spoluhybatelem uměleckého a kulturního dění Československa, a to v těžké době protektorátu. Umělec zde podává až naivistní, idealizovaný pohled na líbeznou krajinu v okolí povodí řeky, žijící v odstínech zelené a žluté, barev života přírody. Kerhart zde předvádí svůj zralý malířský přednes, takový, jakým se zapsal do očí diváka českého výtvarného umění. Krajina zde ovládá celou plochu podložky a je korunována světle modravými oblaky, kterých se dotýká, jak silné stromoví v druhém plánu díla, tak i košatý strom v prvním plánu. Ten zde na břehu stojí jako němý svědek toku času. Krajina je krásným příkladem tvorby Oldřicha Kerharta a zraku obdivovatele jeho díla by jistě neměla uniknout.

Olej na kartonu, 40 x 50 cm, rámováno, signováno vpravo dole Líbal.

Olej na plátně adjustovaném na lepence, 55 x 100 cm, rámováno, signováno vpravo dole F. ŠKRABÁNEK, zezadu opatřeno štítkem a razítkem ČFVU Pardubice s přípisem s určením.

Olej na lepence, 39,5 x 49 cm, rámováno, datace – okolo 1925, signováno vpravo dole ROM. HAVELKA.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.

Pastel na kartonu, 45 x 33,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace – okolo 1920, signováno vlevo dole K. Š., zezadu opatřeno přípisem s určením.
Vystaveno:
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, Praha, 2013.
Publikováno:
Metamorphoses – Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, Praha, 2013, s. 362-363.
Autorem je absolvent UPŠ v Praze, kde později vyučoval a nakonec byl na své alma mater jmenován profesorem. Karel Špillar je zejména znám pro své monumentální dekorativní zakázky. Umělec například vymaloval Pavilon Pražské obchodní komory na Světové výstavě v Paříži. Namaloval rozměrná plátna pro Vlašský dvůr v Kutné Hoře a stojí i za návrhem půvabné mozaiky Hold Praze na Obecním domě v Praze. Byl členem S.V.U. Mánes a pro tento kultovní spolek výtvarníků vytvářel i plakáty. Ovládal však i jiné malířské formy, než dekoratérské. Svébytnou krajinářskou formu Špillar nalezl záhy po roce 1903 ve Francii za pobytu v Onivalu a širším normandském okolí. Pozdější náměty čerpal také z chodského prostředí. Velmi úspěšně se věnoval portrétům, grafice a plakátové tvorbě. Jeho díla jsou zdařilou symbiózou symbolismu a secese, která směřovala k jednoduché monumentalitě obrazů plných šťastného poklidu a jasu. Příklad tohoto autorova výrazového směřování je taktéž vidět v nabízeném Vinobraní. Lze zde hovořit o jakési alegorii na sklizeň vinné révy. Poodhalená kráska, jen lehce zakryta do bělostné látky, drží slaměný koš právě pro sklizeň vína. Dívka je zasazena do prostoru vinohradu, tvořeného zeleno-žlutými odstíny barevné palety, sem tam narušené fialkovým trsem vinné révy. Technika pastelu umělci dovolila plně rozvinout zasněnost výjevu a podtrhuje symboliku zamýšleného. Vinobraní zde vystupuje jako radost ze života, jako krása obyčeje lidové společnosti a v neposlední řadě vykazuje všechny kvality Špillarovy nanejvýš vysoké tvorby.

Olej na plátně, 70 x 97,5 cm, rámováno, datace 1939, signováno vpravo dole Jiroudek 39.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, SVU Mánes a Správa Pražského hradu, 4.9 - 1.11., Praha, 2015.
Publikováno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, SVU Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 644.
Autor nabízeného velkoformátového plátna, člen skupiny Sedm v říjnu či civilistní Skupiny 42, v daném díle zapojil všechny své osobité přístupy a podal nám svou milovanou krajinu v jejím typickém zasněném vidění. Františka Jiroudka lze označit za výrazného koloristu své generace, spojeného zejména s monumentálně pojatými krajinnými a figurálními náměty. Od roku 1954 se věnoval především svému milovanému kraji v okolí Liběchova a Mělnicka. Jeho přilnutí k vinařskému kraji se projevuje i v nabízeném díle K vinicím na Mělnicku. Divákovi se nabízí pohled na dvě stavení položená na svahu vinic. Celé plátno je laděné do teplých tónů žluté a zelené, navozujíc teplo zachyceného momentu letního času. Naproti nám kráčí žena s nůší, jež rozpohybovává život na plátně, který tvoří obyvatelé vinařského stavení spolu s tažným zvířetem. Celkový klid linoucí se zpoza plátna podtrhávají letním žárem chvějící se oblaka, kontrastující svou jemnou modří s výraznou barevností úrodné země středočeských vinic. Žlutá stavení zde Jiroudek vymaloval jako dva ochránce, kteří bdí nad jednotlivými tratěmi a přetvářejí zde plod přírody v pověstný nápoj bohů. František Jiroudek v předloženém díle nechal promluvit svůj typický, nezaměnitelný přístup ke krajinnému reliéfu a co víc, přiblížil divákovi svůj kraj s citlivostí sobě vlastní.

Olej na plátně, 150 x 150 cm, rámováno, datace 1916, signováno vpravo dole J. Obrovský 1916, Obraz je zasazen v původním rámu ze slavné dílny Jindřicha Ecka.
Autor nabízeného velkoformátového díla se proslavil svým neoromantickým pohledem na ženskou krásu, leskem barevných látek odívajících mytologické postavy či portréty významných osobností. Jakub Obrovský předloženým plátnem přináší pohled diváka do momentu intimního dostavení mladého páru. Malíř dostaveníčka mladých milenců maluje se signifikantní svěžestí, energií barev, živelnou radostí. V daném případě mladík něžně líbá dívku poodhalující své bělostné tělo, ta, oděna do bílé košilky, sukně a klobouku hnědavé barvy, se s přivřeným pohledem blaženě usmívá směrem k divákovi. Pod korunami stromů, schovaní ve stínu před žárem letního slunce, si mladý pár dopřává společné láskyplné chvilky soukromí. Pohozená konev, zapíchnuté zahradní náčiní vypovídá o upozadění světských povinností, které byly vystřídány intimním spojením zamilované dvojice. Výsledek lásky páru může vidět vnímavý divák na pravé straně obrazu, kde z malované modré kolébky zpod vzorovaných přikrývek mává dětská ručka volající po pozornosti. I tento detail podtrhuje, jak vzácné mohou být chvíle vzájemné partnerské něhy. Předložený obraz je příkladnou malířovou prací z desátých let, je výtečnou referenční malbou jeho oblíbeného námětu lidské figury, která je s jeho tvorbou pevně svázána. Plátno je zasazeno do původního rámu z dílny Jindřicha Ecka a je tak docíleno plného estetického dobového vrcholu. Dílo by si obdivovatelé či sběratelé tvorby Jakuba Obrovského jistě neměli nechat uniknout.

Olej na plátně, 47,5 x 58,5 cm, rámováno, signováno vlevo dole Minařík.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.

Asfalt na papíře adjustovaném na kartonu, 23 x 60,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 50. léta 19. století.
Provenience:
Z pozůstalosti Viktorova Weithnera.
Nabízené dílo odpovídá autorovu přístupu posledních let jeho tvorby. August Piepenhagen postupně ve své tvorbě mířil k zjednodušení malířské techniky po stránce omezení barevnosti a dílo, které je zde prezentováno je toho plným důkazem. Technika asfaltové malby velice koketuje s kresbou a výsledný produkt je neobyčejně efektní. Modelace námětu za pomocí temně hnědého tónu, v němž jsou světelné efekty vytvářeny za pomocí obráceného štětce a tónování asfaltu, jsou nezaměnitelným podpisem Augustovi pozdní tvorby. Autor zde zpodobnil okolí tzv. Jenerálky, malé osady, ztracené v Šáreckém údolí. Tomuto místu náleží zajímavé prvenství, a to, že se jedná o jedno z nejstarších obydlených míst v Praze vůbec. Piepenhagen toto místo vypodobnil v typickém stylu, a to v čas úplňku a pohledem do průseku lesního porostu, který podtrhuje právě ono osvícení měsícem, který vytváří úžasný efekt stínů. Piepenhagen tyto pohledy vystavěl takřka do abstraktních forem, do jakéhosi mystického zamlžení. Tento pocit divákovi podsouvá i nabízené dílo, kdy je vhled do dané situace opravdu jakýmsi kouzelným viděním. Asfaltová malba Na Jenerálce v Šáreckém údolí je ukázkovým dílem autorovy tvorby padesátých let a výtečným vzorem jeho díla, které do dnešních dnů přitahuje oko diváka.

Olej na plátně, 117 x 93 cm, rámováno, datace 1907, signováno vlevo dole Z. Eberl. 07 Revnice.
František Eberl, významný představitel česko-francouzské malby, se ve své tvorbě věnoval především figurám z pařížské periferie. Na svých plátnech zachycoval náměty z okraje společnosti, se zákoutími zastrčených uliček, třídními rozdíly, místy morálního úpadku, karbaníky, lehkými ženami, opilými hráči a nejrůznějšími ojedinělými postavami s pohnutými osudy. Ve svých obrazech těmto individuím ani nelichotil, ale ani je neodsuzoval, neupravoval je k salonní kráse a vypočítavému líbivému vzezření. Především se mu jednalo o člověka, o rovinu tělesnou a duchovní, bez ohledu na morálku, společenské hodnocení a úzus. V roce 1903 opustil Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ročníku např. spolu s E. Fillou, V. Špálou, B. Feiglem a J. Šafaříkem. Poté se vydal na mnichovskou akademii, odkud se pak přes Amsterodam přesunul roku 1911 do vytoužené Paříže, kde žil přes dvacet let. Autorská datace nabízeného plátna do roku 1907 nám dílo řadí do přechodového rozmezí Eberlovy mnichovské a pařížské epochy. Konkrétní místní přípis „Řevnice“ pak odkrývá i přesnou lokaci vzniku díla v malém městečku jihozápadně od Prahy po proudu řeky Berounky, nedaleko Karlštejna. Právě zde vlastnila rodina Eberlova letní chatu a malíř zde tak našel zázemí i inspiraci. Ačkoliv svou venkovskou tematikou je obraz odlišný od popsaných pařížských motivů, na které je divák spíše zvyklý, i zde, v díle jeho ranější tvorby, nalezneme Eberlovu charakteristickou práci s figurou, typickou modelaci očí a k nim kontrastně pojatý inkarnát. V technice malby navazuje autor v předloženém díle na pozdější impresionisticky laděné práce svého pražského profesora Vlaho Bukovace a prozatím se vyhýbá ostrým barevným kontrastům a černým liniím, které jsou tak typické pro jeho tvorbu po první světové válce. Dílo Pasáček z Řevnic vyniká nejen svou velikostí a průrazností s využitím barevné palety, ale i svou ranou dataci v Eberlově tvorbě a dává vhled do vývoje díla tohoto česko-francouzského malíře.

Barevná tuš na papíře, 44 x 56 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1983, signováno vpravo dole JK 83.

Kombinovaná technika na papíře, 30 x 42,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1964, signováno vpravo dole Vladimír Janoušek.

Olej na plátně, 138 x 103 cm, rámováno, signováno vpravo dole Jiroudek.

Tempera na kartonu, 55 x 73 cm, rámováno, pod sklem, datace 1985, signováno vpravo dole Načeradský.

Barevná serigrafie na papíře, 320 x 320 mm, rámováno, pod sklem, datace 2009, signováno vprav dole Sýkora.

Pastel na kartonu, 75,5 x 54,5 cm, rámováno, pod sklem, 1916, signováno vpravo uprostřed Otto Peters 1916.

Olej na plátně, 32 x 74 cm, rámováno, datace 1956, signováno vlevo dole Fremund 56.
Opatřeno odborným posouzením prof. PhDr. Tomáš Vlček, Csc.
Z posudku prof. PhDr. Tomáše Vlčka, Csc.:
Posudek potvrzuje, že se jedná o dílo českého malíře Richarda Fremunda, žáka prof. Nechleby z pražské AVU a Tröstra z divadelní fakulty pražské AMU, člena skupiny Křižovatka, Máj a sdružení Hollar. Obraz je charakteristickým Fremudovým dílem z poloviny padesátých let dokládající, tehdejší dílo autora, který přecházel od malby jako nápodoby skutečnosti ke struktuře forem a znaků. O Fremundově autorství svědčí dynamika vztahů obrazových forem a schopnost uplatnit barvu, tvar a tah štětce jako znaky samostatně budované obrazové struktury.

Kombinovaná technika na sololitové desce, 60 x 44,5 cm, datace 1962, rámováno, signováno dole uprostřed E. OVČÁČEK.

Olej na kartonu, 63,5 x 39 cm, rámováno, pod sklem datace 1956, signováno vlevo dole BKopecký 1956.

Olej na plátně, 86 x 69 cm, rámováno, datace 1946, signováno vlevo dole O. Brázda 1946, zezadu na plátně autorský přípis s určením,
Publikováno:
Ivo Koudelka, Oskar Brázda a jeho dvě múzy (Amelie Posse a Maria Weiss), Praha, 2015, s. 218.

Daným dílem se nám představuje malíř ve své poetické rovině. Oskar Brázda, student žák prof. R. Bochnera a K.Pochwalského na Akademii umění ve Vídni. Zde představuje svou poválečnou tvorbu v poloaktu své nejmladší múzy Marie Weiss. Ta se stala jeho v pořadí třetí múzou a taktéž ženou která po malířově boku stála do konce jeho života. Oskar Brázda, zvaný mezi svými přáteli Oki, zde nechal promluvit krásu plné ženskosti modelky spolu s fantaskním pozadím hladiny modravého příboje. Dívka hledíc dolů, zastává stylizovanou polohu vzpažených rukou, aby mohl malíř nechat vyniknout její krásu v plných intencích. Brázda se celý život nebál malovat ve velkém formátu, a to jak idylické pohledy čtoucích dívek, kuchyňských zátiší či právě ženské akty, kdy plně využil nabízeného formátu k odpovídajícího naplnění. Obraz Moře je výtečnou poválečnou ukázkou Brázdovy tvorby a jeho příkladnou prací s námětem ženského aktu.

Koláž na papíře, 26 x 45,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1969, signováno vpravo dole JK 69.

Olej na lepence, 70 x 50 cm, rámováno, datace 1967, signováno vlevo dole MAREŠOVÁ 67.
Publikováno a reprodukováno:
Martina Pachmanová, Milada Marešová: Malířka nové věcnosti, Moravská galerie v Brně, 2008, s. 145, s. 150.

New Objectivity: Modern German Art in the Weimar Republic, 1919-1933, LACMA, 2015, katalog výstavy.

V nabízeném díle se nám otevírá pohled do ulice Londýna konce šedesátých let. Milada Marešová, s určitou dávkou svého osobitého přístupu k malbě, nechává promlouvat ve zvoleném námětu civilistní nótu svého díla. Vidíme každodennost ulice Carnaby, s jejími obyvateli, návštěvníky, světly a pouliční reklamou. Tato ulice, nacházející se v londýnském West Endu, byla vždy epicentrem dobové kultury a životního stylu a právě ten se pokusila autorka zachytit. Vidíme tři postavy oblečené v dobové módě, se vším. co období překotných šedesátých let přineslo. Marešová nejen, že zachytila aktuální přístup odívání, ale dala ho do lehce naznačeného kontrastu se starými pořádky, které zosobňuje v posledním plánu zobrazený kráčející gentleman s vycházkovou holí, odcházející někam dál, někam, kde mu prostředí dopřeje klid starých časů. Ačkoliv to není vždy s autorčiných děl prvoplánově jasné, tento kontrast je pro její tvorbu typický. V plátně Carnaby Street II je vidět taktéž autorčin výtvarný přístup, kdy za pomoci pastózních nánosů barev vytváří hru kontrastů a kýžených světelných efektů a též nechává v oné hutnosti média diváka číst dobové kulturní přesvědčení. Nabízené plátno je referenčním dílem autorčiny tvorby druhé poloviny šedesátých let dvacátého století a s přihlédnutím k publikaci a reprodukování díla v malířčině monografii od Martiny Pachmanové, lze vnímat toto dílo jako skvělý příklad výtvarné tvorby šedesátých let této dámy českého umění. 

Olej na kartonu, 51 x 41 cm, rámováno, datace 1973, signováno vpravo dole Matal 73.

Tempera na papíře, 36 x 67 cm, rámováno, pod sklem, datace 1967, signováno vpravo dole K. Souček.

Kombinovaná technika na papíře adjustovaném na sololitové desce, 62,5 x 47 cm, LN Bělocvětov 71.

Olej na dřevěné desce, 41 x 32 cm, rámováno, datace 1968, signováno vlevo dole Bělocvětov.

Olej na sololitové desce, 73 x 106 cm, rámováno, datace 1992, signováno vlevo dole Bělocvětov 92.

Kombinovaná technika na kartonu, 62 x 72 cm, rámováno, pod sklem, datace 1968, signováno vlevo nahoře Bělocvětov.

Akryl na plátně, 76 x 66 cm, rámováno, signováno na blindrámu Ronovský.

Olej na plátně, 85 x 65 cm, rámováno, signováno vpravo dole Jos. Procházka.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.

Olej na plátně, 71,5 x 61 cm, rámováno, datace 1862, signováno vlevo dole Benno Adam 1862.

Nabízená kompozice je dílem malíře zvěře a interiérových kompozic Adama Rafaela Benno. Adam Beno pocházel z malířské rodiny a stejně jako jeho otec Albrech Adam zobrazoval ve svých díle dobový život lidí a jejich okolí. Adam Rafael Benno je často spojován s uměleckou kolonii v Chiemsee a jeho tvorba obnáší nejen malbu ale i ilustraci učebnic či příruček. Viděné dílo zachycuje ležícího teriéra, jenž drží stylizovaně jeden dobový střevíc. Benno zde zobrazil typický kabinetní námět, zdobící často obytný prostor majetného obyvatelstva 19. století. Malba je zde navýsost akademického ražení a co se týče do realistického podání zvířete, stejně tak jako u většiny podobných námětů, autor potvrdil své mistrovské kvality ve schopnosti podaní zvířecího námětu.

Kombinovaná technika na papíře, 53 x 83 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace – 60. léta 20. století.
Pravost posoudil a potvrdil vnuk autora Martin Souček.
Provenience:
Z majetku rodiny.

Kombinovaná technika na papíře adjustovaném na podložce, 31 x 28 cm, rámováno, datace 1960, zezadu Zdeněk Beran 1960

Kresba tuší na papíře, 27,5 x 30 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1946, signováno vpravo dole Smetana 46.

Kombinovaná technika na papíře, 47 x 34 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1943, signováno vlevo dole F. Kaláb 43.

Olej na plátně, 65 x 49 cm, rámováno, datace 1975, signováno vlevo nahoře Jan Bauch 1975.

Litografie na papíře, 21 x 30 cm, autorsky rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1937, signováno dole uprostřed Tichý, zezadu razítko vystaveno v Mánesu 1937.

Suchá jehla na papíře, 24,5 x 17,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1942, signováno dole uprostřed Tichý 42.

Olej na dřevěné desce, 67 x 63,5 cm, rámováno, datace 1942, signováno vpravo dole V. Rolín.

Kombinovaná technika na papíře, 25 x 21,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vpravo dole F. GROSS.

Konvolut tří leptů na papíře, 50 x 35 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1997, 1992, 1992, signováno vpravo dole Liesler 97. Liesler 92, Liesler 92, list č. 168/200, list č. 143/200

Olej na plátně, 17,5 x 60 cm, datace 1944, signováno vpravo dole FAMÍRA, zezadu autorský štítek s přípisem s určením.

Kresba tužkou, 15,5 x 9 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vlevo dole LM.

Kombinovaná technika na papíře, 23 x 12. cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1891, signováno vlevo nahoře ligaturou HS91.

Barevná litografie na papíře, 175 x 90 mm, volný list, signováno dole uprostřed VKomárek.

Lept na papíře, 475 x 280 mm, volný list, signováno dole uprostřed VKomárek, list č. 1/50.

Lept na papíře, 425 x 295 mm, volný list, datace 1989, signováno dole uprostřed VKomárek 89, list č. 23/50.

Lept na papíře, 440 x 345 mm, volný list, datace 1986, signováno dole uprostřed VKomárek 86, list č. 9/50.

Lept na papíře, 440 x 345 mm, volný list, datace 1986, signováno dole uprostřed VKomárek 86, list č. 20/50.

Olej na sololitové desce, 27 x 22 cm, rámováno, signováno vpravo dole Jan Kotík.
Pravost díla byla potvrzena rodinou autora.

Olen na sololitu, 56 x 39 cm, rámováno, signováno vpravo dole H. Nováková.

Olej na plátně, 79 x 40,5 cm, datace 1916, signováno vpravo dole KoKo 1916.

Kombinovaná technika na kartonu, 100 x 36 cm, rámováno, datace 1967, signováno zezadu Václ Lamr 67.

Kombinovaná technika na papíře, 46,5 x 36 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, dole uprostřed přípis s určením.

Olej na plátně, 98 x 75,5 cm, rámováno, datace 1968, signováno vpravo dole M. Stejskal 68.

Litografie na papíře, 430 x 400 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1959, sinováno vpravo dole OK 1959.
Vydáno:
Edition der Griffelkunst-Vereinigung Hamburg, vydání 133, IV. čtvrtletí 1958, volné vydání 16 ( 2 verze). WVZ Wingler/Welz 212
Provenience:
Sbírka Dr. Arna Rebentische.

Olej na sololitové desce, 40 x 26 cm, rámováno, datace 1990, signováno vpravo dole Ota Janeček 90, zezadu opatřeno štítkem č. kat. 3697.
Dílo Posoudil a pravost potvrdil syn autora Ing. Tomáš Janeček.

Kámen, 67 cm, značeno zezadu A. Frilli, Firenze, restaurováno.

Olej na lepence, 80 x 85 cm, rámováno, datace – 1920 – 1925, signováno vpravo dole VRadimský.
Vystaveno:
Václav Radimský, Městská knihovna v Praze, GHMP, 2011, č. kat. 332.
Skvosty české krajinomalby, Muzeum a galerie Prostějov, 4. 12. 2015 – 31. 1. 2016.
Publikováno:
Naděžda Blažíčková – Horová, Václav Radimský, Arbor Vitae, 2011, str.264, č. kat. 334.

Divák má před sebou velkoformátové dílo českého malíře Václava Radimského. Malíř studoval v Mnichově, a to soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfels, poté ve Vídni a v r. 1892 se vydal do Francie. Z podnětu malířky Zdenky Braunerové se okolo r. 1892 usadil v Barbizonu, kde měl možnost přímo poznat francouzskou impresionistickou malbu, zejména obrazy Clauda Moneta a Camilla Pissarra, z přímé blízkosti. Radimský se po Velké válce vrátil do Čech, kde se usadil na rodném statku v Pašince u Kolína. Malířovy principy práce s barvou a světlem charakterizují jeho celoživotní tvorbu. Na rozdíl od Mařákových žáků¸ kteří více nebo méně vycházeli ve své tvorbě z citového vztahu ke krajinnému tématu, respektoval o několik let starší Radimský spíše analytický postup impresionistů, ale zejména jejich techniky malby. Radimský nejraději vyhledával prosluněné partie, pohledy na vodní plochu, zachycoval odrazy stromů na vodní hladině a přitom se zaměřoval na zachycení mihotavých světel, slunečních paprsků a vystižení barevné atmosféry dne. Radimského láska k zachycování zelenavé krajiny se taktéž jako ve francouzských námětech projevila i v malbách jeho milovaného a domácího Polabí. Tento pohled máme právě v nabízeném díle Rybářské bašty, jež byla součástí Starého Kolína. Divák hledí na toto polodřevěné stavení v zákrytu vysokého stromoví, tyčící se nad hladinou blízké vodní hladiny. Radimský zachytil genius loci tohoto místa se svou typickou světelnou velkorysostí a výtečným podáním barevných valérů. Malíř využil zrcadlení bašty na hladině k podtrhnutí hloubky námětu, objemnosti viděné krajiny, která nejen jemu tak učarovala. Rybářskou baštu, staro-kolínskou hospodu, časté místo návštěvy místních i proplouvajících vorařů Radimský zachytil ve své díle vícekrát. Předložené dílo zvolený námět nabízí divákovi nejspíše v nejvelkorysejším formátu, co kdy byl v aukci nabízen a přináší divákovi plný obraz autorových kvalit.

Kombinovaná technika na papíře, 43 x 60 cm, rámováno, pod sklem, datace 1979, signováno vpravo dole J. Grus.

Litografie na papíře, 590 x 500 mm, volný list, signováno vpravo dole E. OVČÁČEK, list č. 25/30, ve spodní části známky přeložení.

Serigrafie na papíře, 600 x 420 mm, volný list, datace 1969, signováno vlevo dole Chatrný Ivan, list č. 5/3.

Litografie na papíře, 720 x 510 mm, volný list, datace 1982, signováno vpravo dole F. Gross 82, list č. 7/44.

Monotyp na papíře, 880 x 820 mm, volný list, datace 1969, signováno dole uprostřed J. Gola 69.

Monotyp na papíře, 200 x 190 mm, volný list, datace 1969, signováno dole uprostřed J. Gola 69.

Monotyp na papíře, 285 x 190 mm, volný list, datace 1969, signováno dole uprostřed J. Gola 69.

Monotyp na papíře, 255 x 170 mm, volný list, datace 1969, signováno dole uprostřed J. Gola 69.

Barevný lept na papíře, 280 x 180 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vpravo dole V. Röhling.

Kombinovaná technika na papíře, 55 x 38 cm, rámováno, pod sklem, datace 1982, signováno vpravo nahoře PETR PAVLÍK 82.

Akvarel na kartonu, 21 x 27 cm, rámováno, pod sklem, datace 1968, signováno vlevo dole Paderlík 68.

Cínový reliéf, 33,5 x 33,5 cm, signováno zezadu O. ZOUBEK.

Pravost díla byla posouzena Nadačním fondem Kmentová Zoubek.

Plast a dřevo, nástěnná plastika, 40,5 x 38,5 cm.
Pochází z ateliéru autora.

Akryl na papíře, 56 x 81 cm, rámováno v kazetovém rámu, datace 2013.
Pochází z ateliéru autora.

Kombinovaná technika na sololitové desce, 56 x 66 cm, rámováno, datace 1960, signováno vlevo nahoře Vl Jarcovják 1960.

Tisk přes perforovaný plech, 53 x 76 cm, volný list, datace 1985, signováno vpravo dole Alena Kuřerová 1985, list č. 7/10.

Tempera na kartonu, 44 x 59 cm, rámováno, pod sklem, datace 1942, signováno vpravo dole HLINOMAZ 42, zezadu opatřeno přípisem s určením.

Olej na plátně, 60 x 78 cm, rámováno, signováno vpravo dole Nemeš Endré.

Předložené dílo pochází z tvorby významného malíře, grafika, novináře a básníka slovenského původu. Endré Nemes studoval ve Vídni a posléze v Praze na Akademii výtvarných umění u prof. Williho Nowaka. Profesně mimo malbu působil jako novinář a karikaturista. V roce 1938 emigroval před fašismem do Finska a později do Švédska, kde se stal významnou kulturní osobností. Byl rektorem Akademie výtvarných umění v Göteborgu a získal titul rytíře Královského řádu Vasa. Pro Nemesovu tvorbu jsou pro širokou veřejnost známé jeho charakteristické surrealizující prvky s prolínáním několika motivů v jedno. V předloženém zátiší vidíme klidnou linii autorovy tvorby, která je vedena viděnou realitou v neoklasicistním stylu. Námět je vystavěn v plných tazích po většinou klidných barevných tónů, kde prim hraje cihlový a korálový odstín. Ten tvoří plnost celého prostoru, ve kterém je středobodem ono zátiší s rybou a jablkem. V díle nám autor poskytl i pohled na věci denní potřeby v podání dýmky v pravé části stolu, a tak stylizace námětu ztrácí na umělosti. Endré Nemes se v přeloženém díle představuje jako vyzrálý umělec, jenž po svém využívá jeden z nejstarších typů uměleckého námětu.

Olej na plátně, 92 x 92 cm, rámováno, datace – 60. léta 20. století, signováno vpravo dole V. Tittelbach, zezadu opatřeno štítkem a razítkem ČFVU a přípisem s určením.

Vojtěch Tittelbach se v daném případě navrátil k imaginaci svých děl třicátých let, kdy s oblibou zachycoval stylizované akty surrealistického ražení. V daném případě díla Archeologie nechal promluvit antropogenní prvek v zelenavé kompozici, kterou ve svém díle použil vícekrát, příkladem budiž nedávno dražené Imaginativní zátiší. Tittelbach v plátně použil jakési stylizace postavy do pravěkého uměleckého díla. Námět utváří pocit právě nalezeného díla pravěké kultury, díla, které tisíce let spočívalo v půdě na své objevení. Postava je tvořena zgeneralizovanými částmi lidského těla. Figura je do kompozice umělcem vsazena v poloze skrčených nohou a navozuje tak, spolu expresivně podanými končetinami, až rituální záměr. Dílo můžeme také, dle samotného názvu plátna, brát jako jakýsi archetyp tohoto vědního oboru, který nám postupem rozvoje naší civilizace poodkrývá její postupný vývoj napříč historií. Dílo Archeologie je neseno ve velice expresivním duchu, přesto si zachovává onen klid, široký rozměr filozofického ražení, který byl toliko spjat s autorovou prací období české avantgardy. Nejen díky všem výše zmíněným kvalitám lze považovat dílo Archeologie za výtečnou autorovu reflexi na období šedesátých let.  

Olej na skle, 75 x 101,5 cm, rámováno, datace 1945, signováno zezadu JAR. HNĚVKOVSKÝ 1945.

Olej na plátně, 60 x 74 cm, rámováno, datace 1952, signováno vpravo dole Z. Blažek 52.

Olej na překližce, 35 x 50 cm, rámováno, datace 1925, signováno vpravo dole CÍNA JELÍNEK 25.

Posoudila a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.

Olej na plátně, 36 x 36 cm, rámováno, datace 1929, signováno vpravo dole Jan Trefný 1929.

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.

Tempera na papíře, 43 x 56,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1969. signováno vpravo dole VALTER KAREL 69 spolu s přípisem s určením a výstavním štítkem.
Vystaveno:
Má vlast Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9. – 1.11. 2015.
Publikováno:
Má vlast Pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 653.

Olej na lepence, 35 x 49,5 cm, rámováno, datace – okolo 1920, signováno vpravo dole O Bubeníček.
Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.

Olej na lepence, 24,5 x 33 cm, rámováno, pod sklem, zezadu opatřeno autorským razítkem.

Olej na dřevěné desce, 23,5 x 28 cm, rámováno, datace – po 1910, signováno vlevo dole O. Nejedlý. Zezadu opatřeno autorským přípisem.
Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.

Obraz je reflexí malířova pobytu v jihovýchodní Asii před první světovou válkou. Roku 1909 malíř odcestoval spolu se svým přítelem Jaroslavem Hněvkovským na Ceylon, později také pobývali v Indii. Předložené plátno výrazných barev, jehož námětem jsou domorodí sběrači plodin, je pojat v duchu francouzské malby z období mezi impresionismem a fauvismem. Obraz ovládá sytá, zvučná barevnost a autorův uvolněný rukopis dává předznamenání dalšího malířova vývoje. Malířovo cestovatelské období, které započal v Itálii a završil ve světě Indického oceánu je úžasným příběhem barev a exprese. Viděný námět každodennosti života domorodců nám autor přináší za pomoci výrazové exprese barevnosti hutných tónů. V prvním plánu Nejedlý zobrazil zmiňované sběrače, pro autora v typicky zjednodušené stavbě postavy, kteří s proutěnými koši stojí na kraji pralesa. Ten je vyveden jako zelenavá zeď, neprostupná překážka, přesto tvořící životadárné podmínky pro život místního obyvatelstva. Celé maloformátové plátno ovládají silné barvy, kterými je autorovo dílo okolo roku 1910 typické. V daném případě se Nejedlý přiklonil až k fauvistickému pojetí reality, kdy například nízký pralesní porost zobrazil jako rudou pokrývku ovládající daný prostor z kraje ke kraji díla.  Díky autorově takřka dobrodružné povaze procházelo jeho dílo značnými proměnami. Nejedlého dílo zahrnuje osobité variace impresionismu, secesního dekorativismu, kolorismu, kubismu až po expresivní potemnělé malby. Sběrači v pralese jsou krásnou ukázkou komorního formátu autorovy tvorby inspirované cestovatelskou exotikou a rozhodně by milovníkům díla Otakara Nejedlého neměli uniknout.

Digitální tisk na papíře, 82,5 x 83 cm, rámováno, pod sklem datace 2016, signováno vpravo dole Nikitin 2016, list č. 1/1.

Digitální tisk na papíře, 92 x 89 cm, rámováno, pod sklem, list č. 1/2.

Kombinovaná technika na papíře, 28 x 22 cm, volný list, datace 1970, signováno vpravo dole ligaturou.

Kombinovaná technika na papíře, 28 x 22 cm, volný list, datace 1970, signováno vpravo dole M. Niederle 1970.

Serigrafie na papíře, 625 x 450 mm, volný list, signováno dole uprostřed Jan Kubíček, list č. 16/35.

Serigrafie na papíře, 625 x 450 mm, volný list, signováno dole uprostřed Jan Kubíček, list č. 18/43.

Serigrafie na papíře, 625 x 450 mm, volný list, signováno dole uprostřed Jan Kubíček, list č. 16/40.

Monotyp na papíře, 365 x 280 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1993, signováno vpravo dole R. Kratina 93.

Olej na plátně, 80 x 101 cm, rámováno, signováno vlevo dole Kaván, vlevo dole přípis s určením.
Vystaveno:
XX. Výstava Goltzova tvrz, František Kaván, Dílo po roce 1900, Golčův Jeníkov, 2011, kat. č. 75 – na zadní straně výstavní razítko;
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11., Praha, 2015
KAVÁN, český rok v krajinách (24. 4. – 30. 9. 2018), Galerie Kooperativy v Praze.
Publikováno:

Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 260.
František Kaván (1866 - 1941) DÍLO, Zachař Michael, Exner Ivan, Nadace pojišťovny Kooperativa, SVU Mánes Praha 2018, číslo soupisu 890, vyobrazeno na s. 302.

Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:

Zimní krajiny jsou emblematickou ikonickou částí tvorby Františka Kavána. Snad nikdo z našich krajinářů nedovedl tak mnohotvárně vystihnout tuto roční dobu se všemi jejími odstíny, variovat se svrchovaným mistrovstvím sněhové pláně v drobných i obřích formátech. K nejkvalitnějším zimním kusům patří ty z druhého vítanovského období, tedy z doby krátce po roce 1910. Cenil si jich i sám umělec proslulý svou skromností a zlehčující ironií. Vynikají sumárností podání, svítivým koloritem bez následného zežloutnutí a naprostou věrohodností zobrazení známých i neznámých míst z Hlinecka. Obraz označený Kavánem i v signatuře názvem sugeruje pocit jisté momentky počasí, kdy se náhle ze zimního příkrovu klube příznak jara - žluté květy. Symboličnost takové proměny dává obrazu přidanou hodnotu, včetně dobové kontrastní adjustace tak typické pro Kavánovy rané obrazy.

Akryl na plátně, 100 x 80 cm, rámováno, datace 1990, signováno vlevo dole Bím 90.
Autor zde vytvořil fantaskní místo, které je vázáné na realitu svými komponenty, jako jsou právě tři kameny, jež propůjčily název obrazu a jež jsou pravěkou stavbou typu dolmen. Malíř Tomáš Bím zde zkompiloval výjevy z dějin lidstva a fantaskní krajinu v ponurém světle Měsíce v úplňku. Megalitickou stavbu zde stráží čtveřice vzrostlých stromů jako osobní hlídka. Celý motiv, zasazený na temný kopec doplňuje červená vlaječka, možná odkazující na autorův oblíbený motiv golfu, možná jen jako umělecká nadsázka. Dílo je vytvořeno v klasickém podání autorových výrazových prostředků a svou naivní složkou v souhře s tajemným námětem potvrzuje svébytnost autora v českém uměleckém prostoru.

Olej na plátně, 230 x 100 cm, rámováno, datace 1966 – 2009, signováno vpravo dole VaMen 66-09, zezadu na slepém rámu opatřeno přípisem s určením.

Václav Menčík, autor předkládaného díla, je jedním z posledních asistentů slavného spolutvůrce moderního českého umění Emila Filly. Menčík ve svém díle načerpal kubistické základy svého velkého učitele a zároveň nechal organicky promluvit osobitosti svého vidění. Velkoformátové dílo Bíla postava v meditaci je dílem postkubistické zkušenosti, kdy před očima diváka vystupuje postava může v meditační poloze, v rozjímavém rozpoložení, za pomoci atmosféry potemnělého prostoru díla. Autor nechává více než barevnost pomlouvat námět a jeho tvarosloví. Muž hledí směrem k divákovi pouze jedním okem, do neznámých dálek, napříč nám známý prostorem. Jeho hlava je tvořena z velice zgeneralizovaných tvarů, které přesto nezapříčiňují poznat samu lidskost postavy. Dílo je tvořeno potemnělými barvami a taktéž si zde auto pohrál s barevnou pastou, která sem tam vystupuje do prostoru jako jakýsi platický vzor. Dílo nese velice kontemplativní náladu a svým rozměrem je tato nálada umocněna a předávána do širokého prostoru okolí plátna. Václav Menčík v díle Bílá postava v meditaci uvádí na odiv svou osobitou linku postkubistického směru a nechává diváka stát se součástí okamžiku rozjímání.

Olej na lepence, 53,5 x 36,5 cm, rámováno, 1912, signováno vpravo dole ORLIK 12, zezadu opatřeno přípisem s určením: prof Emil Orlik, Berlin, SW.11, „Nubier“; štítek s č. 187.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naďa Řeháková.
Vystaveno:
Portrét v Čechách očima dvou století. Správa pražského hradu a SVU Mánes. Císařská konírna na Pražském hradě (17. 12. 2019 – 30. 3. 2020),

Vystaveno:

Portrét v Čechách, S.V.U. Mánes a Správa Pražkého hradu, Císařská konírna, 18. 12. 2019 - 22. 3. 2020, Praha.

Publikováno a vyobrazeno:

Portrét v Čechách, S.V.U. Mánes a Správa Pražkého hradu, Praha, 2019, s. 315.

Z odborného posudku PhDr. Nadi Řehákové:

Jestliže něco charakterizuje obecně Emila Orlika, tak je to jeho kosmopolitnost, nejen lidská, ale i umělecká. Emil Orlik, pražský rodák, studoval v letech 1889-94 v Mnichově /prof. Knirr, Lindenschmid, Raab/, pak se dočasně v letech 1894-1904 vrátil do Prahy. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, členem kuratoria německého odboru Moderní galerie, ale ještě za svého pražského pobytu podnikl několik větších cest, z nichž nejdůležitější byl první pobyt v Japonsku (1900-01). Od roku 1905 byl profesorem Školy grafiky a knižního umění Uměleckoprůmyslové školy v Berlíně, kde působil až do roku 1932. A i když nepřijal v roce 1927 nabízené profesorské místo na pražské Akademii, alespoň svým zastoupením na výstavách zůstal Čechám věrný. Přestože těžištěm Orlikovy tvorby je především kresba a grafika, tak obrazové práce jsou neméně důležité. Východiskem jeho výtvarného názoru, kterému zůstal věrný po celý život, je skloubení dekorativnosti vídeňské secese, japonského dřevořezu a francouzským postimpresionistickým pojetím výtvarného díla. V pozadí barevnosti jeho obrazů můžeme tušit i jeho obdiv k tvorbě H. Matisse. Výbornou ukázkou tohoto snažení je i výše uvedený obraz, který vznikl za jeho druhé cesty do Japonska započaté v Egyptě a Núbii (1911-12). Rafinovaná barevnost obrazu, která vynikne až po jeho vyčištění, spolu s zjednodušeným dekorativní pojetím pojetím pozadí s typickým lineárním čtením, je charakteristická pro nejlepší Orlikova díla této doby. Velká kolekce Orlikových prací se objevila v Praze a Brně v roce 1934 na posmrtných autorových výstavách. Jeho dílo připomněla výstavou v roce 1992 i Národní galerie v Praze.

Barevný linoryt na papíře, 160 x 180 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vpravo dole V Preissig.

Patinovaný bronz, 27,5 cm, koncipováno 1912 – 1913, značeno Otto Gutfreund, kvalitní pozdější odlitek, č. 2/7.

Publikováno:

Jiří Šetlík a kolektiv, Otto Guttfreund, Národní galerie v Praze, Praha, 1995, soupis č. 85, varianta.

Olej na překližce, 70 x 78 cm, rámováno, datace 1934, signováno vpravo dole V. Tittelbach.

Nabízený olej pochází z ruky jednoho z velkých českých umělců Vojtěcha Tittelbacha. Dílo akt svou datací spadá do třicátých let, let, kdy umělec tvořil v duchu abstraktního umění se surrealistickými konotacemi. Hlavním a jediným námětem díla je akt, ležící postava, stylizována do polohy modelky. Tato postava je tvořena prolínajícími se valéry odstínů, tvořícími podstatu těla postavy, rámované světelnými paprsky. Akt je tvořen nejen základními znaky lidství, ale i jakousi rouškou, která nejen postavu zakrývá, ale taktéž je i její součástí. Ono roucho vytváří světelné efekty, které navozují jak pocit hmoty samotného aktu, ale jisté odhmotnění, mimo reálné podání námětu, který je tak typický pro surrealistickou tvorbu. Akt je vsazen do fantaskního tmavého prostředí, kde nehrají roli klasické fyzikální poučky. Světlo zde na akt září z mnohých úhlů, a tak nemůžeme mluvit o atmosferickém světle, ale spíše o světle stylizovaném, o jakési divadelní scéně. Do té je akt vsazen, jako hlavní aktér díla, skulptura živoucí zde i mimo rámec našeho obyčejného světa. Vojtěch Tittelbach v díle promlouvá nejen, jako spoluautor české avantgardní tvorby, ale i jako osobitý jedinec s vlastním výtvarným přístupem.

Olej na plátně, 74 x 99 cm, rámováno, datace – 1870 – 1889, zezadu Ant. Waldhauser, zezadu na plátně opatřeno přípisem s určením.
Opatřeno odborným posudkem prof. PhDr. Romana Prahl Csc.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11., Praha, 2015.
Světlo, šero a temnoty - Umění českého 19. století, Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň ""13"", 24.2.-21.5.2017;
Publikováno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, s. 672.
Světlo, šero a temnoty/Umění českého 19. století (katalog výstavy) na str. 57 a v seznamu vystavovaných děl pod číslem 85.

Z odborného posudku prof. PhDr. Romana Prahla, Csc.:

Domnívám se, že předložený obraz je autentickým dílem Waldhauserovým.

Antonín Waldhauser je znám zvláště jako krajinář – autor drobných a malířsky svěžích krajinomaleb, vyhledávaných sběrateli. Větší obrazy od tohoto malíře jsou však rovněž známy. Viděl jsem několik z nich v pozůstalosti umělce před 25 lety a tři z nich jsem zahrnul do katalogu umělcovy výstavy tehdy uspořádané Národní galerií (1980, konáno v galeriích Bosňany, Čáslav, Havlíčkův Brod). Vytaveny byly tři větší obrazy Waldhauserovy ze 70. let 19. století: Rybník na zámku Hluboká, Skály u Turnova a Černé skály u Trouville (čís. Kat. 36, 56 a 65). Známy jsou také starší Waldhauserovy městské veduty středního obrazového formátu z Prahy (Pohled na vltavské kluziště v Praze, 1969, čís. Kat. 26 a aréna na pražských hradbách z poloviny 70. let, čís. Kat. 53). Větší obrazy z umělcovy pozůstalosti vyly malovány na hrubě tkaném plátně a označeny na rubu podobně, jako nyní předložený obraz. Dosti typické jsou pro Waldshausera i časté přemalby či autorské změny na obrazech. Vlastní malířskou techniku lze se zmíněnými obrazy jen těžko srovnat , avšak všeobecně plně odpovídá malířskému rukopisu Waldhaserovu, včetně přemaleb a křehkého povrchu malby. Předpokládané řazení tohoto obrazu odpovídá jak umělcově biografii, tak také zájmu o malovanou vedutu Prahy, který od 80. let prudce rostl. Podle jeho názoru malované místo odpovídá kruhové cihelně v Košířích. Antonín Waldhauser nebyl typickým vedutistou a zajímalo jej spíše zachycení barevně-světelného stavu místa či krajiny, které charakterizují i tento obraz, pro které bývá tento umělec právě ceněn.

Lept a akvarel na papíře, 295 x 240 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1927.

Lept a akvarel na papíře, 295 x 240 mm, volný list, datace 1927.

Litografie na papíře, 550 x 450 mm, rámováno, pod sklem, signováno vpravo dole Jan Zrzavý.

Email na papíře adjustovaném na dřevěné desce, 66 x 45 cm, datace 1963, zezadu signováno Pavla Mautnerová 63.

Olej na dřevěné desce, 20,5 x 27,5 cm, rámováno, datace 1919, signováno vpravo dole Gabriela Fialová 19.

Tuš na kartonu, 41 x 60 cm, rámováno, pod sklem, datace 1967, signováno Bonifaccio V.67 Sv. Sulek.

Kombinovaná technika na papíře, 37 x 53 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1924, signováno vlevo dole Old. Koníček 1924.

Uhel na papíře, 47 x 59 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1920, signováno vlevo dole Old Koníček 1920.
Publikováno a reprodukováno:
Srp, Karel a kol, V novém světě/Podmínky modernity 1917 – 1927, Praha, 2018, s. 485, vyobrazeno s. 148.

Kombinovaná technika na papíře, 35 x 44 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1951, signováno vpravo dole Jos. Scharl, vepředu vlevo dole opatřeno přípisem s určením, jedná se o studii k oleji z cyklu: Der Requiem zyklus.
Vystaveno:
Galerie Nierendorf, Berlín, 1991, Nr. 87.
Provenience:
Chtistie´s
V roce 1910 byl Josef Scharl vyškolen jako dekorační malíř na Mnichovské škole malířů, kde získal praktické zkušenosti jak ohledně malířské techniky, tak například ohledně samotného restaurování. V roce 1915, jako i ostatní z jeho generace byl povolán do vojenské služby. Následná válečná zranění a dočasné ochrnutí pravé paže ho přinutily zůstat v různých vojenských nemocnicích až do roku 1918. Posléze v poválečném Mnichově mohl konečně začít studovat na Kunstakademi. Krátce poté, co se stal nezávislým malířem, přišli j jeho první úspěchy a jeho obrazy se staly známé veřejnosti se zájmem o umění. Scharl se postupně připojil k uměleckým skupinám ´Neue Sezession´ a ´Juryfreien´ a úspěšně se účastnili jejich výstav. V roce 1930 mu stipendium mu umožnilo vycestovat do Francie, kde narazil na díla pozdních impresionistů. Nastolená národní politika přinesla znemožnění autorovi tvořit a ten na základě pozvání Muzea moderního umění v New Yorku, aby se spolu s Beckmannem, Scholzem, Heckelem a Hoferem zúčastnil mezinárodní výstavy, se i též později v roce 1938 rozhodl emigrovat do USA. Zde Scharl zažil největší slávu svého díla od poloviny čtyřicátých let. Tvorba Josefa Scharla, silně ovlivněného Vincentem van Goghem, Paulem Cézannem a nakonec Pablem Picassem, se vyznačuje především odvážně barevným zaznamenáním krajiny, zátiším a v neposlední řadě portrétem. Do jeho díla vstoupila intelektuální vzdálenost až v pozdějším období tvorby. V dílech formálně definovaných částečně okrasnou dvojrozměrností začal častěji opouštět reprezentační sféru a zabývat se filosofickým a transcendentálním obsahem. Umělec se zajímal o přírodní síly, o spisy Spinozy a též například i o myšlenky jeho blízkého přítele Alberta Einsteina. Svou pozornost věnoval biblickým tématům či stejně jako v této sérii studií - Mozartovu Requiem. Nabízené studie k cyklu Der Requiem zyklus jsou výtečnou ukázkou intelektuálního přesahu autorova díla a neobyčejným vhledem do autorova myšlenkového mikrokosmu.

Kombinovaná technika na papíře, 36 x 44 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1951, signováno vpravo dole Jos. Scharl 1951, vepředu vpravo nahoře opatřeno přípisem s určením, jedná se o studii k oleji z cyklu: Der Requiem zyklus.
Provenience:
Chtistie´s

V roce 1910 byl Josef Scharl vyškolen jako dekorační malíř na Mnichovské škole malířů, kde získal praktické zkušenosti jak ohledně malířské techniky, tak například ohledně samotného restaurování. V roce 1915, jako i ostatní z jeho generace byl povolán do vojenské služby. Následná válečná zranění a dočasné ochrnutí pravé paže ho přinutily zůstat v různých vojenských nemocnicích až do roku 1918. Posléze v poválečném Mnichově mohl konečně začít studovat na Kunstakademi. Krátce poté, co se stal nezávislým malířem, přišli j jeho první úspěchy a jeho obrazy se staly známé veřejnosti se zájmem o umění. Scharl se postupně připojil k uměleckým skupinám ´Neue Sezession´ a ´Juryfreien´ a úspěšně se účastnili jejich výstav. V roce 1930 mu stipendium mu umožnilo vycestovat do Francie, kde narazil na díla pozdních impresionistů. Nastolená národní politika přinesla znemožnění autorovi tvořit a ten na základě pozvání Muzea moderního umění v New Yorku, aby se spolu s Beckmannem, Scholzem, Heckelem a Hoferem zúčastnil mezinárodní výstavy, se i též později v roce 1938 rozhodl emigrovat do USA. Zde Scharl zažil největší slávu svého díla od poloviny čtyřicátých let. Tvorba Josefa Scharla, silně ovlivněného Vincentem van Goghem, Paulem Cézannem a nakonec Pablem Picassem, se vyznačuje především odvážně barevným zaznamenáním krajiny, zátiším a v neposlední řadě portrétem. Do jeho díla vstoupila intelektuální vzdálenost až v pozdějším období tvorby. V dílech formálně definovaných částečně okrasnou dvojrozměrností začal častěji opouštět reprezentační sféru a zabývat se filosofickým a transcendentálním obsahem. Umělec se zajímal o přírodní síly, o spisy Spinozy a též například i o myšlenky jeho blízkého přítele Alberta Einsteina. Svou pozornost věnoval biblickým tématům či stejně jako v této sérii studií - Mozartovu Requiem. Nabízené studie k cyklu Der Requiem zyklus jsou výtečnou ukázkou intelektuálního přesahu autorova díla a neobyčejným vhledem do autorova myšlenkového mikrokosmu.

Kombinovaná technika na papíře, 36 x 44 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1952, signováno vpravo dole Jos. Scharl 1952, vepředu vpravo nahoře opatřeno přípisem s určením, jedná se o studii k oleji z cyklu: Der Requiem zyklus.
Vystaveno
Galerie Nierendorf, Berlín, 1991, Nr. 84.
Provenience:
Chtistie´s

V roce 1910 byl Josef Scharl vyškolen jako dekorační malíř na Mnichovské škole malířů, kde získal praktické zkušenosti jak ohledně malířské techniky, tak například ohledně samotného restaurování. V roce 1915, jako i ostatní z jeho generace byl povolán do vojenské služby. Následná válečná zranění a dočasné ochrnutí pravé paže ho přinutily zůstat v různých vojenských nemocnicích až do roku 1918. Posléze v poválečném Mnichově mohl konečně začít studovat na Kunstakademi. Krátce poté, co se stal nezávislým malířem, přišli j jeho první úspěchy a jeho obrazy se staly známé veřejnosti se zájmem o umění. Scharl se postupně připojil k uměleckým skupinám ´Neue Sezession´ a ´Juryfreien´ a úspěšně se účastnili jejich výstav. V roce 1930 mu stipendium mu umožnilo vycestovat do Francie, kde narazil na díla pozdních impresionistů. Nastolená národní politika přinesla znemožnění autorovi tvořit a ten na základě pozvání Muzea moderního umění v New Yorku, aby se spolu s Beckmannem, Scholzem, Heckelem a Hoferem zúčastnil mezinárodní výstavy, se i též později v roce 1938 rozhodl emigrovat do USA. Zde Scharl zažil největší slávu svého díla od poloviny čtyřicátých let. Tvorba Josefa Scharla, silně ovlivněného Vincentem van Goghem, Paulem Cézannem a nakonec Pablem Picassem, se vyznačuje především odvážně barevným zaznamenáním krajiny, zátiším a v neposlední řadě portrétem. Do jeho díla vstoupila intelektuální vzdálenost až v pozdějším období tvorby. V dílech formálně definovaných částečně okrasnou dvojrozměrností začal častěji opouštět reprezentační sféru a zabývat se filosofickým a transcendentálním obsahem. Umělec se zajímal o přírodní síly, o spisy Spinozy a též například i o myšlenky jeho blízkého přítele Alberta Einsteina. Svou pozornost věnoval biblickým tématům či stejně jako v této sérii studií - Mozartovu Requiem. Nabízené studie k cyklu Der Requiem zyklus jsou výtečnou ukázkou intelektuálního přesahu autorova díla a neobyčejným vhledem do autorova myšlenkového mikrokosmu.

Kombinovaná technika na papíře, 36 x 44 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1951, signováno vpravo dole Jos. Scharl 1951, vepředu dole uprostřed opatřeno přípisem s určením, jedná se o studii k oleji z cyklu: Der Requiem zyklus.
Vystaveno:
Galeriie Nierendorf, Berlín, 1991, Nr. 88.
Provenience:
Chtistie´s

V roce 1910 byl Josef Scharl vyškolen jako dekorační malíř na Mnichovské škole malířů, kde získal praktické zkušenosti jak ohledně malířské techniky, tak například ohledně samotného restaurování. V roce 1915, jako i ostatní z jeho generace byl povolán do vojenské služby. Následná válečná zranění a dočasné ochrnutí pravé paže ho přinutily zůstat v různých vojenských nemocnicích až do roku 1918. Posléze v poválečném Mnichově mohl konečně začít studovat na Kunstakademi. Krátce poté, co se stal nezávislým malířem, přišli j jeho první úspěchy a jeho obrazy se staly známé veřejnosti se zájmem o umění. Scharl se postupně připojil k uměleckým skupinám ´Neue Sezession´ a ´Juryfreien´ a úspěšně se účastnili jejich výstav. V roce 1930 mu stipendium mu umožnilo vycestovat do Francie, kde narazil na díla pozdních impresionistů. Nastolená národní politika přinesla znemožnění autorovi tvořit a ten na základě pozvání Muzea moderního umění v New Yorku, aby se spolu s Beckmannem, Scholzem, Heckelem a Hoferem zúčastnil mezinárodní výstavy, se i též později v roce 1938 rozhodl emigrovat do USA. Zde Scharl zažil největší slávu svého díla od poloviny čtyřicátých let. Tvorba Josefa Scharla, silně ovlivněného Vincentem van Goghem, Paulem Cézannem a nakonec Pablem Picassem, se vyznačuje především odvážně barevným zaznamenáním krajiny, zátiším a v neposlední řadě portrétem. Do jeho díla vstoupila intelektuální vzdálenost až v pozdějším období tvorby. V dílech formálně definovaných částečně okrasnou dvojrozměrností začal častěji opouštět reprezentační sféru a zabývat se filosofickým a transcendentálním obsahem. Umělec se zajímal o přírodní síly, o spisy Spinozy a též například i o myšlenky jeho blízkého přítele Alberta Einsteina. Svou pozornost věnoval biblickým tématům či stejně jako v této sérii studií - Mozartovu Requiem. Nabízené studie k cyklu Der Requiem zyklus jsou výtečnou ukázkou intelektuálního přesahu autorova díla a neobyčejným vhledem do autorova myšlenkového mikrokosmu.

Kombinovaná technika na papíře, 36 x 44 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1952, signováno vpravo dole Jos. Scharl 1952, vepředu dole uprostřed opatřeno přípisem s určením, jedná se o studii k oleji z cyklu: Der Requiem zyklus.
Provenience:
Chtistie´s

V roce 1910 byl Josef Scharl vyškolen jako dekorační malíř na Mnichovské škole malířů, kde získal praktické zkušenosti jak ohledně malířské techniky, tak například ohledně samotného restaurování. V roce 1915, jako i ostatní z jeho generace byl povolán do vojenské služby. Následná válečná zranění a dočasné ochrnutí pravé paže ho přinutily zůstat v různých vojenských nemocnicích až do roku 1918. Posléze v poválečném Mnichově mohl konečně začít studovat na Kunstakademi. Krátce poté, co se stal nezávislým malířem, přišli j jeho první úspěchy a jeho obrazy se staly známé veřejnosti se zájmem o umění. Scharl se postupně připojil k uměleckým skupinám ´Neue Sezession´ a ´Juryfreien´ a úspěšně se účastnili jejich výstav. V roce 1930 mu stipendium mu umožnilo vycestovat do Francie, kde narazil na díla pozdních impresionistů. Nastolená národní politika přinesla znemožnění autorovi tvořit a ten na základě pozvání Muzea moderního umění v New Yorku, aby se spolu s Beckmannem, Scholzem, Heckelem a Hoferem zúčastnil mezinárodní výstavy, se i též později v roce 1938 rozhodl emigrovat do USA. Zde Scharl zažil největší slávu svého díla od poloviny čtyřicátých let. Tvorba Josefa Scharla, silně ovlivněného Vincentem van Goghem, Paulem Cézannem a nakonec Pablem Picassem, se vyznačuje především odvážně barevným zaznamenáním krajiny, zátiším a v neposlední řadě portrétem. Do jeho díla vstoupila intelektuální vzdálenost až v pozdějším období tvorby. V dílech formálně definovaných částečně okrasnou dvojrozměrností začal častěji opouštět reprezentační sféru a zabývat se filosofickým a transcendentálním obsahem. Umělec se zajímal o přírodní síly, o spisy Spinozy a též například i o myšlenky jeho blízkého přítele Alberta Einsteina. Svou pozornost věnoval biblickým tématům či stejně jako v této sérii studií - Mozartovu Requiem. Nabízené studie k cyklu Der Requiem zyklus jsou výtečnou ukázkou intelektuálního přesahu autorova díla a neobyčejným vhledem do autorova myšlenkového mikrokosmu.

Kombinovaná technika na papíře, 35 x 44 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1952, signováno vpravo dole Jos. Scharl 1952, vepředu dole uprostřed opatřeno přípisem s určením, jedná se o studii k oleji z cyklu: Der Requiem zyklus.
Provenience:
Chtistie´s

V roce 1910 byl Josef Scharl vyškolen jako dekorační malíř na Mnichovské škole malířů, kde získal praktické zkušenosti jak ohledně malířské techniky, tak například ohledně samotného restaurování. V roce 1915, jako i ostatní z jeho generace byl povolán do vojenské služby. Následná válečná zranění a dočasné ochrnutí pravé paže ho přinutily zůstat v různých vojenských nemocnicích až do roku 1918. Posléze v poválečném Mnichově mohl konečně začít studovat na Kunstakademi. Krátce poté, co se stal nezávislým malířem, přišli j jeho první úspěchy a jeho obrazy se staly známé veřejnosti se zájmem o umění. Scharl se postupně připojil k uměleckým skupinám ´Neue Sezession´ a ´Juryfreien´ a úspěšně se účastnili jejich výstav. V roce 1930 mu stipendium mu umožnilo vycestovat do Francie, kde narazil na díla pozdních impresionistů. Nastolená národní politika přinesla znemožnění autorovi tvořit a ten na základě pozvání Muzea moderního umění v New Yorku, aby se spolu s Beckmannem, Scholzem, Heckelem a Hoferem zúčastnil mezinárodní výstavy, se i též později v roce 1938 rozhodl emigrovat do USA. Zde Scharl zažil největší slávu svého díla od poloviny čtyřicátých let. Tvorba Josefa Scharla, silně ovlivněného Vincentem van Goghem, Paulem Cézannem a nakonec Pablem Picassem, se vyznačuje především odvážně barevným zaznamenáním krajiny, zátiším a v neposlední řadě portrétem. Do jeho díla vstoupila intelektuální vzdálenost až v pozdějším období tvorby. V dílech formálně definovaných částečně okrasnou dvojrozměrností začal častěji opouštět reprezentační sféru a zabývat se filosofickým a transcendentálním obsahem. Umělec se zajímal o přírodní síly, o spisy Spinozy a též například i o myšlenky jeho blízkého přítele Alberta Einsteina. Svou pozornost věnoval biblickým tématům či stejně jako v této sérii studií - Mozartovu Requiem. Nabízené studie k cyklu Der Requiem zyklus jsou výtečnou ukázkou intelektuálního přesahu autorova díla a neobyčejným vhledem do autorova myšlenkového mikrokosmu.

Kvaš na papíře, 49 x 33 cm, rámováno, pod sklem, datace 1955, signováno vpravo dole Fišárek 55.

Patinovaná sádra, dřevěný podstavec, 41 cm.

Olej na plátně, 55,5 x 39 cm, rámováno, signováno vlevo dole R.Ch. Urbanová.

Olej na sololitu, 73,5 x 90 cm, rámováno, datace 1995, signováno vpravo dole Vlasák 95.

Akryl na plátně, 85,5 x 75 cm, rámováno, datace 1996, signováno zezadu Mocek 96, zezadu opatřeno přípisem s určením.

Olej na plátně, 27 x 41 cm, rámováno, datace 1971, signováno vlevo dole Konrádová 71, zezadu opatřeno autorským přípisem.

Olej na kartonu, 70 x 46 cm, rámováno, signováno vpravo dole FWacha, zezadu opatřeno přípisem s určením.

Lept na papíře, 120 x 160 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1949, signováno dole uprostřed, Liesler 49.

Lept na papíře, 260 x 225 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno J. Stretti-Zamponi.

Kombinovaná technika na papíře, 16,5 x 10 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno dole uprostřed Liesler.

Tuš a tempera na lepence, 23,5 x 29,5 cm, rámováno, datace – 40. léta 20. století, signováno ligaturou VH.

Lept na papíře, 130 x 100 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1955, sinováno vpravo dole Jiří Balcar 1955, list č. 1/5, zezadu opatřeno pozůstalostním razítkem Jiřího Balcara.

Olej a písek na plátně, 105 x 82 cm, rámováno, signováno vlevo dole Ivan, zezadu na slepém rámu opatřeno štítkem a razítkem ČFVU s přípisem s určením.

Tuš na papíře, 20 x 13,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, 1945, signováno vlevo dole B. 45, vepředu vpravo dole V 298.