Olej na plátně, 80 x 101 cm, rámováno, datace - po r. 1910, signováno vlevo dole Kaván Konec zimy.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Zimní krajiny jsou emblematickou ikonickou částí tvorby Františka Kavána. Snad nikdo z našich krajinářů nedovedl tak mnohotvárně vystihnout tuto roční dobu se všemi jejími odstíny, variovat se svrchovaným mistrovstvím sněhové pláně v drobných i obřích formátech. K nejkvalitnějším zimním kusům patří ty z druhého vítanovského období, tedy z doby krátce po roce 1910. Cenil si jich i sám umělec proslulý svou skromností a zlehčující ironií. Vynikají sumárností podání, svítivým koloritem bez následného zežloutnutí a naprostou věrohodností zobrazení známých i neznámých míst z Hlinecka. Obraz označený Kavánem i v signatuře názvem sugeruje pocit jisté momentky počasí, kdy se náhle ze zimního příkrovu klube příznak jara - žluté květy. Symboličnost takové proměny dává obrazu přidanou hodnotu včetně dobové kontrastní adjustace tak typické pro Kavánovy rané obrazy.
Malíř a básník, studoval u J. Mařáka na AVU v Praze, předčasně ale školu ukončuje. Navazuje na Chittussiho pojetí krajiny hlavně v jeho důrazu kladeném na atmosféru a náladu. Tato citlivost jej také přivádí do okruhu českého symbolismu, spojuje se s nastupující modernou a od r. 1897 je členem SVU Mánes. Jako básník se stýkal s okruhem Moderní revue. Dokonalé vyjádření nálady zůstává také hlavní motivací jeho celoživotního díla, což z velké části zapříčinilo velký sběratelský ohlas, který neustal dodnes.
Autor viz T 1/474, TD 90, V 3/28, B 6/176, NEČVU 1/343.