Olej na lepence, 25 x 36 cm, rámováno, datace - okolo1906, signováno vlevo dole Kaván. Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař. Publikováno: František Kaván (1866 – 1941), Dílo, Spolek výtvarných umělců Mánes, Pojišťovna Kooperativa, Praha 2018, str. 473, č. soupisu 835. Autor ve svém díle přehodnocuje Chittussiho pojetí krajiny hlavně v jeho důrazu kladeném na atmosféru a náladu. To se pro jeho tvorbu stane zcela určujícím. Tato citlivost jej také přivádí do okruhu českého symbolismu a spojuje se s nastupující modernou v předjaří následucích bouří přelomu století. Kaván o svém díle sám hovoří jako o romantickém symbolismu. Stejně tak musí divák přistupovat k interpretaci a rozečítání Kavánových děl. S určitou dávkou citlivosti a senzitivismu, které mu umožní naplno ocenit sněhem zahalenou planinu, ze které jen nepatrnými tahy štětce povstává hlavní námět díla, kopec Předního Hradiště u Teplic nad Metují. Autor se tedy geograficky vzdálil od rodného Hlinecka, kde mezi lety 1904-1906 intenzivně pobýval a pracoval, a přináší jeho příznivcům zimní krajinu z méně napozorovaného místa. Jedná se o jeden z obrazů celé série zimních krajin, které ho nepřestávaly dojímat po celý život, neboť i jeho poslední nedokončený obraz z prosince roku 1942 přináší stejný motiv pohledu do zasněžené krajiny. Diváka zaskočí jakási zimní osamocenost, jež by z obrazu mohla čpět, ale i přes absenci jakékoliv figurální stafáže je znatelné, že je obrazové plátno naplněno po okraj jakýmsi dějem, pohybem a nepatrným proudem tepla, které do celkové barevné kompozice vnášejí zejména narůžovělé a lyriku dodávající odstíny třpytícího se sněhu. František Kaván se zcela jistě řadí k nejvýznamnějším českým krajinářům spolu s Antonínem Slavíčkem a Otakarem Lebedou. Jeho dílo je početně zastoupeno ve sbírce Národní galerie v Praze a také v Krkonošském muzeu v Jilemnici.