"Uhel na papíře, 51 x 41 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1956, signováno dole uprostřed J. Kotík.
Posoudili a pravost potvrdili PhDr. Iva Mladičová, Ing. arch. Martin Kotík a Ondřej Kotík.
Publikováno:
Iva Mladičová, Jan Kotík 1916–2002, NG v Praze, 2011, str. 322, č. kat. 508.
Český malíř, grafik, teoretik a pedagog evropského významu, studoval u prof. Bendy na UPŠ v Praze. Člen Skupiny 42, UB a SČUG Hollar. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let ve svých malbách reflektoval témata války. V r. 1942 se stal členem Skupiny 42 a zpracovává její témata zaměřená k městu a jeho interiérům v postkubistických a postsurrealistických tendencích. Od padesátých let se v jeho obrazech zvyšoval důraz na barvu a redukoval tvar. V druhé polovině padesátých let patřil v českém uměleckém prostředí k osobnostem, kolem nichž krystalizovaly tendence informelního charakteru. V 60. letech se jeho malba obrátila k problematice abstrakce. Gestičnost jeho malby dostala osobitou skripturální kaligrafickou podobu. V té době pracoval převážně s jednoduchými znaky v ploše, později uvolnil i formáty obrazů, které pak přešly do prostorových maleb nebo objektů a environmentů. Jeho tvorba v té době reagovala na přehodnocování malby a materiálu, základem však zůstala živá barevnost a dramatičnost malířského gesta. Od 50. let se věnoval také užitému umění, spolupracoval hlavně se sklárnami. Užitému umění se věnoval i jako kritik a teoretik. V r. 1969 odjel na stipendium do NSR, ale už se do vlasti nikdy natrvalo nevrátil. V sedmdesátých letech posílil konceptuální rozměr svých prací. Vytvářel transformativní objekty tematizující dimenze prostoru a času. V osmdesátých letech se vrátil ke spontánnějšímu malířskému výrazu. V jeho dílech se opět objevily i figurální motivy, které sám označoval jako ""pseudofigury"". Závěrečné období Kotíkova uměleckého vývoje vykazovalo snahu o komplexní pohled - ve svých pracích tematizoval princip ""dění"" (podmíněný existencí polarit), který podporoval jeho dlouhodobý zájem o traktát Tao-te-ťing. Vystavoval na Světových výstavách Expo (Paříž 1937, Brusel 1958, Montreal 1967), na Benátských bienále (1964 a 1976), v roce 1997 obdržel v Berlíně cenu Freda Thielera za malbu. Jeho dílo je zastoupeno v řadě domácích i soukromých veřejných institucích a těší se mezinárodnímu sběratelskému zájmu.
Autor viz T 1/538, TD 102, V 6/162, B 6/296, NEČVU 1/386."