Olej na plátně, 120 x 200 cm, rámováno, datováno 1952, signováno vpravo dole P. Kotík 52.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.: Posuzovaný obraz je autentickým, monumentálním a opravdu exkluzivním dílem Pravoslava Kotíka, výrazného představitele české moderny, umělce, který nepodléhal teoretickým dogmatům a měl odvahu k výtvarnému experimentu. V jednotlivých fázích své tvorby velmi originálně zpracoval podněty sociálního realismu, (neo)klasicismu, pozdního kubismu, civilismu čtyřicátých let a dotkl se také, jako jeden z prvních v Československu, i poválečné abstrakce.
Těžištěm jeho tvorby se však stala především figurální tematika, tedy člověk ve složité sociální struktuře, odrážející jeho mnohovrstevnatý příběh. Kotík byl autorem fascinovaným dramatickým výrazem lidského gesta, pohybem, děním a barevnými kontrasty v obraze. Nikdy se nespokojil se senzuálním záznamem viděného, tíhl spíše k expresivnější vyhrocenosti výrazu na základě užitých výtvarných zkratek a deformací.
Posuzovaný obraz je sofistikovaně promyšlenou kompozicí, jejíž motiv poskytl malíři sám život. Zachytil zde moment nejdůvěrnější, intimní setkání milenců, zasazené do imaginárního časoprostoru, symbolicky ozářeného černým sluncem. Ztvárnil neobyčejné setkání přetavené z obyčejnosti, sen, který vzniká z nejniternějších osobních prožitků. Je to soukromý ráj dvou lidí, vyplývající ze síly jejich citu. Tato idyla kontrastuje se zpracováním okolí, světa, který milence obklopuje. Kotíkovu ideu můžeme interpretovat jako alegorické zobrazení nejtěžší doby počátku padesátých let (rozfázovaný let holubice, letící netypicky v nejnižších sférách, symbolizuje osobní útlak člověka a nátlak na jeho přizpůsobení; černé slunce jako možnost globálních katastrof), kterou prosvěcuje jenom humanistické přesvědčení, že existují ještě určité oblasti života (láska, partnerský život), které člověk může prožívat v relativní svobodě.
Kotík zde mistrně využívá barevnou expresivitu a možnosti výtvarné geometrie (geometrické útvary, stereometrické průniky). Je to dílo ojedinělých výtvarných kvalit a neobyčejné invence, které stejně jako vypovídá o době svého vzniku, tak bravurně předznamenává autorův vývoj, kdy barva a linie již nebudou vázány na fenomenální skutečnost a získají samostatný význam.

Malíř a grafik, studoval u prof. Maška, Dítěte a Schikanedera na UPŠ v Praze, člen SVU Mánes, odkud byl v roce 1930 vyloučen. V roce 1924 se stává členem Sociální skupiny (K. Holan, M. Holý, sochař Kotrba), vystavoval s Uměleckou besedou. Ve 30. letech spolupracoval s L. Sutnarem a Krásnou jizbou. Od 20. let podnikl řadu cest, několikrát pobyl ve Francii. Jeho tvorba se nepodřizovala skupinovým programům, její základní orientace však byla výrazně sociální. Prochází vlivem kubismu, který se projeví hlavně v redukci a zjednodušení obrazové struktury. Obdobným způsobem se v polovině 50. let pozvolna přiklání k nefigurativní malbě, hlavně v její francouzské podobě. Výrazně vystupují jednoduché tvary a barevnost, abstrakce patří celému závěru jeho tvorby.
Autor viz T 1/538, 2/769, TD 102, V 3/104, B 6/297, NEČVU 1/387.