Olej na lepence, 61,5 x 50,5 cm, rámováno, datace 1919.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jiřího Hlušičky.
Publikováno:
Marcela Macharáčková, Jaroslav Král, Galerie Kodl, 2014, soupis č. 369.
Komentář PhDr. Jiřího Hlušičky:
Uvedená olejomalba je originálním dílem Jaroslava Krále (1883-1942), jenž náleží do období kolem roku 1919. Tehdy umělec začínal postupně opouštět krajinomalbu ve prospěch děl s motivy figurálními, jimiž se posléze zapsal do povědomí české moderní kultury, a to jak obrazy sociálně kriticky vyhrocenými, tak i malířskými plátny lyricky laděnými, v nichž hlavní roli hraje dívčí či ženská postava. Právě tyto motivické i výrazové polohy v sobě posuzované dílo v latentní podobě zahrnuje, popřípadě je předznamenává. Náznakově podaná krajina téhož typu, jak ji známe z Králových tehdejších krajinomaleb, zde vytváří pozadí, na němž se uplatňuje světlá ženská postava, vylévající džbán vody. Jakkoliv tu malíř respektoval anatomické zákonitosti lidské figury, nemůže zde zapřít sklon k zjednodušení a obrysové zdůrazněnou definici tělesných objemů. Tato názorová poloha, hlavně však výrazná obrysová stylizace jen mírně modelované postavy, je blízká například jeho Zpěvačkám z roku 1919. Také modrozelená, poněkud syrová barevnost, proteplená odstíny okru, neméně než celkový způsob rytmizace obrazové skladby, koresponduje s Královými díly z doby nedlouho po první světové válce (Hradisko u Lísek, Krajina s domky, 1919). Zároveň lze z obrazu Pramen vyčíst význam, jenž v malířské tvorbě Jaroslava Krále sehrávala lineární osnova, která se mohla opřít o autorovo nevšední kreslířské mistrovství.
Český malíř a kreslíř, studoval figurální a ornamentální kreslení v ateliérech E. C. Lišky, J. Preislera, A. Hofbauera a S. Suchardy na pražské UPŠ a později figurální malířství na AVU u V. Hynaise. Své malířské začátky spojil s portréty. V r. 1910 pobýval v Drážďanech, kde studoval umělecká díla ve Zwingeru a Albertině, o rok později se vydává do mnichovské Pinakotéky. V r. 1912 namaloval svá první portréty ovlivněné kubismem. Po skončení první světové války spojil klasický výraz s kubistickým názorem, silné monumentální cítění s citovým prožitkem a stal se představitelem novoklasicismu. Maloval rozměrné figurální kompozice (Přechod, Odpočívající rodina, 1919, Matka, 1921). V r. 1919 byl u založení Klubu výtvarných umělců Aleš a v r. 1922 u Skupiny výtvarných umělců v Brně. Až do r. 1939 se každoročně zúčastňoval jejích výstav. Hrdiny jeho obrazů jsou prostí lidé, k nimž přirozeně tíhl od svého dětství stráveného na venkově, kde se také zrodilo jeho silné sociální cítění. V r. 1924 pobyl několik týdnů v Paříži s A. Kutalem a začal se věnovat tématu ženy. Tyto obrazy charakterizuje jednoduchá forma i barevnost, jemná poetika a komorní klidná nálada. Koncem 20. let v jeho malbě začaly převažovat kubistické tendence, namaloval několik osobitých poetických zátiší, kde kromě reakce na český lyrický kubismus došel až k abstrakci. Vznikla řada zátiší, reagující i na český lyrický kubismus a dosahující až abstraktního výrazu. V r. 1931 měl svou první samostatnou výstavu v Galerii Vaněk v Brně, kterou uspořádal SVU, o dva roky později následovala výstava jeho brilantních kreseb v prostorách Magazinu AKA v Brně. K jeho padesátinám vyšel sborník se statěmi A. Kutala, F. Halase aj., které dokládají jeho oblibu i respekt. Král je dnes považován za jednu z nejvýraznějších osobností české výtvarné scény první poloviny dvacátého století.
Autor viz T 1/551, V 3/109, B 6/305, NEČVU 1/397.