"Olej na plátně, 78,5 x 64 cm, rámováno, datace 1918, signováno vpravo dole RKremlička 1918, zezadu opatřeno štítkem s přípisem s určením.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Vystaveno:
Souborná výstava Rudolfa Kremličky 1915 - 1932, Obecní dům, 1932, č. kat. 49 (jako majitel uveden autorův bratr, dr. Ludvík Kremlička);
Rudolf Kremlička Soubor díla, Výstavní síň Mánesa (leden - březen 1958), č. kat. 29.
Publikováno:
Vítězslav Nezval, Rudolf Kremlička, SNKLHU, Praha 1955, obr. 29.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Máme před sebou jedinečný obraz Rudolfa Kremličky, který dlouhou dobu zůstával v soukromé sbírce, a proto jsem jej nemohl vystavit na poslední autorově retrospektivě (Dům U Kamenného zvonu, 2007), ani publikovat v jeho monografii (Academia, Praha, 2007). Je to škoda, protože se v něm naplno projevilo Kremličkovo malířské mistrovství, jeho bezprostřední vztah k smyslové realitě a zejména k neobyčejně kultivovanému rukopisu, jímž dokázal ztvárnit empirický zážitek. Kremlička zde již procházel výrazným vlivem pařížské malby, zejména Manetem, který mu umožnil ze sebe setřást předcházející žánrovou malbu, jíž se soustavně mnoho let věnoval, a přes značné úspěchy, jež v ní docílil, se ji rozhodl opustit. Rok 1918 je oním významným zlomem v Kremličkově tvorbě, jenž zahájil cestu do nových výtvarných oblastí a právě obraz Lesní potok o této mimořádné proměně v českém moderním umění přináší jedinečné svědectví. Kremlička vždy maloval před motivem: krátkodobě se inspiroval zákoutími, která nacházel v parcích a lesích. V roce 1918 pobýval příležitostně ve Stromovce. Obraz je jedinečnou variací na odstíny zelené a na luminiscentní působení světla, ostře pronikajícího do stinných partií. Často v této etapě své tvorby bývá Kremlička srovnáván s Corotem.
Objev tohoto obrazu je významným krokem, zpřesňujícím poznání Kremličkova díla a celého stavu českého malířství dvacátých let. Obraz Řeka v lese (1918), který je často reprodukován společně s Lesním potokem, je ve sbírkách Národní galerie v Praze, a žádný další obdobný Kremlička nevytvořil. Toto je ojedinělé dílo, které má mimořádnou galerijní hodnotu.
Na blindrámu je ještě připevněný Kremličkovou rukou vyplněný štítek s adresou jeho ateliéru, kterou nezměnil do konce svého života.
Stěžejní osobnost českého moderního umění. Studoval u prof. Schwaigera na AVU v Praze. Člen Tvrdošíjných, který se ale oproti svým kolegům určovaným tvaroslovím kubismu a expresionismu odlišoval vlastní cestou. Krajiny z let 1907 - 08 jsou střízlivé a poklidné, mladé portréty z let 1909-1910 se vyznačují nádechem konzervativního akademismu a žánrové obrázky pražských typů a venkovských scén z let 1909 - 1911 vytvářené zejména v kultovních Kameničkách jsou pod vlivem staromistrovského pohledu mentora H. Schwaigera. Malířovy cestovní a inspirační pobyty vedly v letech 1910 -1914 dvakrát do Holandska, Francie a posléze do Ruska, kde se v galeriích a muzeích seznámil s klasickými mistry i trendy a metodami své profese. V roce 1915 představí obraz Děvče v bílém živůtku, který svědčí o zvládnutí techniky a vlastním názoru, jenž citlivě zakomponovává i vliv rukopisu E. Moneta. Spojil smyslové, až pudové malířské cítění s impulzy vycházejícími z francouzské malby v její spíše klasicizující linii. Vytvořil syntézu, rozvíjející se osobitě souběžně s uměním moderny. Realizoval se v krajinářství, kde si osvojil prostorovou skladbu a plošný rozvrh rytmizovaného prudkého světla, ale zejména ve figurálních kompozicích, kde linie obemykají tvar a zdůrazňují plastičnost až skulpturálnost objemů. V letech 1926 - 1927 maloval v toskánské Florencii a v krasovém pobřeží v okolí Terstu. V r. 1931 se v paláci Fénix navržené architektem Josefem Gočárem realizuje několika olejovými plátny. Jeho dílo výstižně charakterizoval historik umění Jiří Kotalík: ""Tvrdá práce, dokonalé řemeslo, celistvé vyjádření, lahodná malba. To byly zásady a vlastnosti, které někdejšího žáka Schwaigerova staromistrovství, na čas zaujatého tesknou chudobou života ve Slavíčkových Kameničkách, dovedly postupem let k pochopení logiky, svazující dílo Manetovo s úsilím fauvistů - k vlastnímu a velkorysému řádu obrazů, jež jsou dotvořenou syntézou poznání a vidění, smyslového okouzlení a citového prožitku.""
Autor viz T 1/564, TD 107, V 3/118, TB 21/495, B 6/313, NEČVU 1/406."