Kámen, 33 x 27 x 19 cm, datace – 1948.
Publikováno:
Anna Pravdová, Jan Křížek, Mě z toho nesmí zmizet člověk, Národní galerie v Praze, 2012, str. 83, č. 128.
Český malíř a především sochař, stojí dnes jako solitér ve vývoji českého moderního umění. Studia započal v Praze na Českém vysokém učení technickém, kde navázal hluboké přátelství s Václavem Boštíkem, ale brzy přešel na pražskou akademii výtvarného umění do sochařského ateliéru Bohumila Kafky. Důvodem jeho solitérního postavení byl jak trvalý odchod po druhé světové válce do Francie, kde prožil stěžejní umělecká léta po boku Pabla Picassa, André Bretona a Jeana Debuffeta tak jeho velmi upřímný způsob uměleckého vyjádření, které lze zařadit do proudu art-brut, neboli syrového umění. Tvorba Jana Křížka je charakteristická zkoumavým zájmem o lidskou figuru v nejrůznějších geometrických deformacích. V těchto specifických figurách se mísí jak naivita autorova dětského a bezprostředního pohledu na svět tak primitivní vyobrazení člověka v pravěkých kulturách. Ke keltským i galským kulturám Jan Křížek bezpochyby tíhnul a některá malířská díla skutečně připomínají jakýsi živelný rituál oslavující život. Tento návrat k prapůvodnímu podtrhuje i skutečnost, že autor svá díla záměrně nepojmenovával a svou tvorbu chápal jako kontinuální vývoj, jako jedno souvislé a celoživotní dílo.