Olej na plátně, 45 x 54 cm, rámováno, signováno vpravo dole Coubine, zezadu opatřeno výstavním razítkem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Vystaveno:
Otakar Kubín, Výstava k 75. narozeninám, 28. 9. – 27. 10. 1958, Dům umění města Brna.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
Posuzovaný obraz „Dům v horách (Mas u Apt)“ je autentickou, zdařilou a kvalitní ukázkou Coubinovy klasicistní krajinomalby. Patřil k dílům, která autor představil na rozsáhlé výstavě u příležitosti svých 75. narozenin v Domě umění v Brně v roce 1958. Prezentováno bylo tehdy 225 obrazů jako průřez jeho celoživotní tvorbou, včetně nových prací, jež vznikly od Coubinova návratu do Československa koncem roku 1951.
„Dům v horách (Mas u Apt)“ je autorovou typickou, lyricky zasněnou prací, v níž zachycuje krásu a vnitřní melodii provensálské přírody. Těží zde ze své důvěrné znalosti krajiny, kterou za několik desetiletí prozkoumal od břehů Středozemního moře přes nížiny a pahorky při toku Rhôny až k Haute Provence pod štíty Alp. Nejvlastnější malířovo hájemství se přitom rozkládalo mezi městečkem Simiane-la-Rotonde (Alpes-de-Haute-Provence), kde se natrvalo usadil (1925), hradem Caseneuve, který získal roku 1938 do svého vlastnictví, až k Aptu (Vaucluse), kam se nejprve (1919) z Paříže přestěhoval a odkud pocházela jeho druhá žena Berthe Chaix.
Na posuzovaném plátně zachytil Coubine typickou provensálskou usedlost nazývanou „mas“, umístěnou na samotě pod horami (v blízkosti Aptu). Na obzoru v pravé části plátna vidíme táhlý masiv pohoří Luberon. Coubine ztvárnil Provence ve své geologické rozrůzněnosti jako skromnou a kamenitou krajinu, vyprahlou sluncem, s nízkou vegetací, vzrostlými olivovníky a stále zelenými cypřiši. Strohá architektura venkovského statku přirozeně do přírody vrůstá. Současně poukazuje na lidský prvek, ale promyšleně a nepřímo, protože Coubine – až na pár výjimek –figuru ze svých krajin vyloučil. V jeho představách by do kompozice vnášela spíše neklid a pomíjivost.
K dojmu neměnnosti a ideálního bezčasí přispívá abstraktní světlo (symbol absolutna), které vyzařuje z obrazu. Jak Coubine sám říkal: „Chci malovat obrazy, které zpívají“. Myslel tím obrazy, které září. Jemná štětcová technika, místy s delikátními konturujícími liniemi, svědčí o jistotě malířovy ruky i v pozdním období.
Jiří Kotalík výstižně napsal, že je potřeba zblízka poznat krajinu Provence, „aby bylo možno plně zvážit povahu Kubínova tvůrčího činu, v němž se obraz přibližuje realitě tou měrou, jako jí uniká; neboť není popisem, nýbrž jejím malířským stvořením a básnickým příměrem“.
Kosmopolitní český malíř, grafik a sochař. Absolvoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. Mezi lety 1900 - 1904 studoval na pražské AVU u V. Brožíka, V. Hynaise, H. Schwaigera a F. Thieleho. Byl člen skupiny Osma, s níž vystavoval na první výstavě v r. 1907. Od r. 1913 se usazuje ve Francii, v Provence, kde se ustaluje jeho rukopis a pojetí krajiny a zátiší, navazující na klasicizující francouzskou krajinářskou tradici. Tato tradice vystupuje i v jeho jednoduchých kresbách. Kromě zátiší a krajin představil v Berlíně v roce 1913 na Prvním německém podzimním salónu postavy z říše krystalových drúz. V Německu má také o rok později svou první vlastní výstavu, která však neujde ostré kritice kolegy V. Beneše v Uměleckém měsíčníku. Kubínův kuboexpresionismus se vyznačuje hranatými figurami vystavenými ohromnému tlaku okolí, které vedou k naprosté geometrizaci hlav, z nichž se pak stává krabice, ale i předmětů jako stůl nebo sklenice. Přestože řadu jeho obrazů známe z popisů, dnes je řada těchto Kubínových děl nezvěstná. Dominantním rysem jeho pozdější krajinářské tvorby je novoklasicistní cítění, které jej propojovalo s dobou, výrazná smyslovost a práce se světlem, chápaným jako sjednocující element. Byl považován za příslušníka Pařížské školy a jeho tvorba byla prezentována na Salonu nezávislých.
Autor viz T 1/583, 2/771, TD 112, V 1/483, 3/131, TB 22/34, B 3/212, 6/326, NEČVU 1/418, J. Siblík: O. Kubín, Praha 1980.