Olej na plátně, 49 x 55 cm, původní francouzský patinovaný rám, datace 30. léta 20. st., signováno vpravo dole Coubine.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Komentář PhDr. Rey Michalové:
„Krajina v Provence“ je autentickým, okouzlujícím a mistrným dílem Otakara Kubína – Coubine ze třicátých let 20. století, z období autorova vrcholného klasicismu. Představuje bravurní příklad jeho bukolické krajinářské lyriky a kontemplativního vidění světa.
Francouzská krajina, to byla pro Coubina především Provence. Roku 1919 se z Paříže stěhuje do Aptu (Vaucluse), aby se následně natrvalo usadil v Simiane-la-Rotonde pod Nízkými Alpami (Basses Alpes, dnes Alpes-de-Haute Provence). Tam na dlouhou dobu nalezl – jak se sám vyjádřil – Arkádii svého života a umění. Zamiloval si krajinu chudou a suchou, kterou Pablo Picasso nazval „nelidskou“. Připomínala mu jistě něco z „drsnosti“ rodné moravské krajiny z okolí Boskovic. Pocity odcizenosti (jak ještě po dlouhých letech přiznal v dopise J. Mahenovi: „Jsem tu stále ještě cizincem“) kompenzuje těsným přilnutím k tehdy spíše pozapomenuté oblasti jižní Francie. Odhaluje naprosto osobité kouzlo kraje, jenž má ve své prostotě antickou vznešenost. Hranici malířsky přitažlivé Provence posunul asi 50-100 km severně od Aix-en-Provence, kde tvořil Cézanne. Objevil tuto krajinu nejen pro sebe, ale i pro Francouze, „kteří tento čin vysoce ocenili tím, že ho zařadili mezi své nejpřednější malíře“.
Obraz „Krajina v Provence“ je dílem noblesní krásy a mimořádně kultivované senzibility, v němž se zračí autorova jedinečná schopnost dosáhnout harmonie všech výrazových prostředků. To se Coubinovi podařilo jen díky tomu, že se důvěrně sžil s charakterem a vnitřním rytmem místní krajiny. Protože byl od počátku svým založením spíše syntetik, svůj nejvlastnější umělecký výraz našel v přísné zákonitosti – v řádu klasicismu.
Na posuzovaném obraze autor evokuje příznačnou atmosféru přírody prosycené vůní trav, bylin a levandule, v níž žhavé jižní slunce tlumí ostré kontrasty barevných tónů, jako by procházely filtrem. Tyto ztlumené barvy pozdního léta představují symbol lidské moudrosti (J. Siblík). Coubine zachytil okamžik, kdy je v krajině vše nehybné, vzácný moment téměř posvátného klidu. V této krajině, která je jako „nalezený ráj“, se jako v zrcadle odráží jeho osud: přišel kdysi do této části Francie, aby hledal mír a útěchu.
Kosmopolitní český malíř, grafik a sochař. Absolvoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. Mezi lety 1900 - 1904 studoval na pražské AVU u V. Brožíka, V. Hynaise, H. Schwaigera a F. Thieleho. Byl členem skupiny Osma, s níž vystavoval na první výstavě v r. 1907. Od r. 1913 se usazuje ve Francii, v Provence, kde se ustaluje jeho rukopis a pojetí krajiny a zátiší, navazující na klasicizující francouzskou krajinářskou tradici. Tato tradice vystupuje i v jeho jednoduchých kresbách. Kromě zátiší a krajin představil v Berlíně v roce 1913 na Prvním německém podzimním salónu postavy z říše krystalových drúz. V Německu má také o rok později svou první vlastní výstavu, která však neujde ostré kritice kolegy V. Beneše v Uměleckém měsíčníku. Kubínův kuboexpresionismus se vyznačuje hranatými figurami vystaveným ohromnému tlaku okolí, které vedou k naprosté geometrizaci hlav, z nichž se pak stává krabice, ale i předmětů jako stůl nebo sklenice. Přestože řadu jeho obrazů známe z popisů, dnes je řada těchto Kubínových děl nezvěstná. Dominantním rysem jeho pozdější krajinářské tvorby je novoklasicistní cítění, které jej propojovalo s dobou, výrazná smyslovost a práce se světlem, chápaným jako sjednocující element. Byl považován za příslušníka Pařížské školy a jeho tvorba byla prezentována na Salonu nezávislých.
Autor viz T 1/583, 2/771, TD 112, V 1/483, 3/131, TB 22/34, B 3/212, 6/326, NEČVU 1/418, J. Siblík: O. Kubín, Praha 1980.