Olej na plátně, 34,5 x 41 cm, rámováno, signováno vpravo dole Coubine.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Rey Michalové, PhD.
Komentář PhDr. Rey Michalové, PhD.:
„Kvetoucí mandloň v Provence“ je Coubinovým autentickým, lyricky melodickým krajinným výjevem z jižní Francie. Je ztvárněn v autorově typickém (neo)klasicistním stylu, kterým se celosvětově proslavil. Zvýšený důraz na plasticitu hmot a „promalování“ obrazu umožňuje zařadit dílo do pozdější fáze umělcovy tvorby, přesněji do čtyřicátých let. Autorův vyzrálý projev zůstává typicky neefektní a prostý – je povznesením se nad efemérními módami a efekty.
Otakar Kubín – Coubine odhalil v krajině Provence, kterou Pablo Picasso nazval „nelidskou“, lyrickou notu. Podobnou spřízněnost prožil i Vítězslav Nezval, když napsal: „Osamělé stromy v Provence podobají se mé domovině / a oné divotvorné studánce / kterou jsem v dětství navštěvoval pilně // Chtěl bych spát v trávě sladké Provence / v té trávě heřmánkové chuti / chtěl bych se utopiti v studánce / tichého sladkého rozplynutí/“.
Když se malíř roku 1921 natrvalo usadil v Simiane-la-Rotonde, rozhodl se doslova jít za ideálem arkadického života „v míru a klidu království velikého Pana“ (A. Matějček). Simiane, to je městečko vystavěné na skále, uprostřed kotliny obklopené hradbami táhlých kopců, nad nimiž se v dálce zdvihají zasněžené vrcholy Vysokých Alp. V údolích louky a políčka s levandulí, která kromě oliv a mandlí představuje hlavní místní úrodu. Toto prosté a šťastné prostředí, nezasažené závratným shonem velkoměstského života, umožnilo Coubinovi rozvinout svůj talent v obrazech klidné klasické krásy, které okouzlují čistým oduševnělým výrazem.
Malíř odhaluje Provence v celé její rozmanitosti, s kopci a táhlými lány polí, které se v létě zabarví fialovou něhou levandulových trsů. V posuzovaném obraze však Coubine zachycuje milovanou krajinu ve chvíli, kdy teprve pomalu začíná jaro: kvetoucí mandloně jsou jeho prvními posly. Na plátno tu přenesl vzácný moment, kdy se mandloně obsypou sněhobílými květy na pozadí blankytné oblohy. Jedno z provensálských přísloví praví: „Le mois de février vaut bien peu s'il ne fait fleurir l'amandier“ (Únor za málo stojí, pokud nevykvetou mandloně). A jak kdysi napsal Théophile Gautier: mandloň je prvním úsměvem jara.
Kosmopolitní český malíř, grafik a sochař. Absolvoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích. Mezi lety 1900 - 1904 studoval na pražské AVU u V. Brožíka, V. Hynaise, H. Schwaigera a F. Thieleho. Byl člen skupiny Osma, s níž vystavoval na první výstavě v r. 1907. Od r. 1913 se usazuje ve Francii, v Provence, kde se ustaluje jeho rukopis a pojetí krajiny a zátiší, navazující na klasicizující francouzskou krajinářskou tradici. Tato tradice vystupuje i v jeho jednoduchých kresbách. Kromě zátiší a krajin představil v Berlíně v roce 1913 na Prvním německém podzimním salónu postavy z říše krystalových drúz. V Německu má také o rok později svou první vlastní výstavu, která však neujde ostré kritice kolegy V. Beneše v Uměleckém měsíčníku. Kubínův kuboexpresionismus se vyznačuje hranatými figurami vystaveným ohromnému tlaku okolí, které vedou k naprosté geometrizaci hlav, z které se pak stává krabice, ale i předmětů jako stůl nebo sklenice. Přestože řadu jeho obrazů známe z popisů, dnes je řada těchto Kubínových děl nezvěstná. Dominantním rysem jeho pozdější krajinářské tvorby je novoklasicistní cítění, které jej propojovalo s dobou, výrazná smyslovost a práce se světlem, chápaným jako sjednocující element. Byl považován za příslušníka Pařížské školy a jeho tvorba byla prezentována na Salonu nezávislých.
Autor viz T 1/583, 2/771, TD 112, V 1/483, 3/131, TB 22/34, B 3/212, 6/326, NEČVU 1/418, J. Siblík: O. Kubín, Praha 1980.