"Lept na hedvábí adjustovaném na papíře, 26 x 35 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1907, značeno dole uprostřed v desce Bohumil Kubišta 1907, zezadu opatřeno výstavním štítkem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Magdaleny Nešlehové.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9. – 1.11. 2015, str. 736.
Publikováno:
Mahulena Nešlehová, Bohumil Kubišta, Odeon, 1984, soupis č. 32.
Malíř, grafik a teoretik. Studoval krátce na UPŠ odkud přestoupil do ateliéru V. Bukovace na AVU v Praze. Ani tam však dlouho nevydržel a tak přešel na Reale instituto delle belle arti ve Florencii. Pro Kubištu, stejně jako pro jeho vrstevníky, byla podnětná výstava E. Muncha konaná v únoru a březnu r. 1905 v prostorách pražského Mánesa. Atmosféra let 1907 -1910 pak znamenala zastavení dosud stylotvorného impresionismu směrem k expresi vlivem děl P. Gauguina, V. van Gogha a H. Daumiera. Kubišta s ostatními se tak namísto krajiny zaměřil na dva zásadní náměty - introspektivní autoportrét a ukřižování. Společně s E. Fillou formoval nástup generace skupiny Osma a představoval její čelní osobnost. Podnětné místo tak zaujímá jeho originálně řešený Trojportrét, na kterém znázorňuje sebe, B. Feigla a E. A. Pittermana - Longena, jak ho jako symetricky rozmístění sekundanti doprovázejí s paletou a štětcem v ruce na pomyslný malířský souboj. Otevřel také svůj oblíbený námět sedících postav za stolem, kde ho přitahoval dramatický kontrast světla a tmy z různých světelných zdrojů. Zásadním obrazem umístěným v NG je Sv. Šebestián, který je obecně chápán jako osud umělce v roli novodobého mučedníka moderního umění v boji proti nepochopení a posměchu veřejnosti a kritiky. Kubišta pak o svém díle sám sdělil: Při svém poznávání a při své práci buď veden vírou, aby ti jiní uvěřili, lásky, abys u jiných vzbudil lásku, nadšením, abys i jiné nadchl, a hlubokým přesvědčením, abys i jiné přesvědčil". Jeho tvorba v podstatě tyto problémy pro české umění otevírá. Kubištův styl nenašel ani tak pochopení ve Francii jako v Německu. Osobitým rysem jeho tvorby je důraz kladený na obsahovou stránku obrazu, mající často existenciální povahu. Jeho hlavním žákem a pokračovatelem se stal J. Zrzavý. Kubištovo dílo je dnes vysoce hodnoceno jak teoretiky umění, tak sběrateli, kteří v jeho díle stále nachází nové podněty.
Autor viz T 1/584, TD 111, V 3/131, TB 22/38, B 6/326, NEČVU 1/419, M. Nešlehová, B. Kubišta, 1984."