Kresba uhlem na papíře, 60 x 45 cm, rámováno v paspartě, pod sklem, datace - 1902, signováno vlevo dole Kupka.
Výjimečný malíř, grafik a ilustrátor, studoval na AVU v Praze u F. Sequense a na vídeňské akademii ve speciální škole malíře historií A. Eisenmengera. Vytvořil několik kompozic v duchu symbolismu, které byly s úspěchem vystaveny ve vídeňském Kunstvereinu. Po pobytu ve Vídni se r. 1896 usazuje definitivně v Paříži, kde zpočátku pracuje hlavně jako ilustrátor pro časopisy La Plume, L´Assiette au Beurre, 1902-5 ilustruje monumentální Reclusovo dílo L´Homme et la Terre a řadu textů s mytologickými náměty. Kupkovo rané pařížské dílo charakterizují portréty a zvláště alegorická témata, kterým přikládá mnohem větší význam, s výmluvnými názvy Žena a peníze, Quad ad causam sumus, Homo sapiens. Pro Kupku je důležitý osvětový dosah jeho obrazů. V počátečních letech svého malířského pobytu v Paříži Kupka více kreslí, než maluje. Důležitý je pro něj příběh, který pokaždé obsahuje sdělení a často má rozvrženou koncepci rozepsanou i v textové podobě. Kupkovo myšlení je výchovně filozofické, jeho podání je alegorické. Z této doby pochází také jeho vlastní úvaha: Máme všichni touhu po nějaké radosti - čistém nemateriálním pocitu blaha, a chtěl bych, aby každý, který tu věc (jež bude obraz) uvidí, aby to v něm podobné pocity vyvolalo. Kupka vážil poměry prázdné a plné plochy, dělal barevné zkoušky, umisťoval akcenty stránky a ladil celkové akordy. Mezi lety 1906 až 1913 se pravidelně zúčastňoval pařížských Salonů (Podzimních, Nezávislých aj.) Jeho tvorba vychází z naturalismu a symbolismu konce století, je prosycena řadou umělcových zájmů od ezoterismu a hudební harmonie až po přírodní vědy, promítajících se do všech jejích fází. Kupka pod vlivem nově se formujících směrů začal vytvářet vlastní abstraktní obrazy, kdy se stal jedním z průkopníků orfismu, stylu přibližujícího umění hudbě a poezii. Reaguje na problematiku fauvismu, jenž ho vede už k čisté barevnosti a prvním abstraktním kompozicím, jako jsou Klávesy piána (1909) a vrcholná Amorfa (1912). Kupka jako jeden z prvních malířů maloval nejen barvy a tvary, ale rovněž světla a zvuky a dojem, jež v něm scenérie zachovaly. Jeho tvorba je nesena potřebou formulovat malbu jako kosmogonii. Mimořádné dílo Františka Kupky dostálo uznání od šedesátých let dvacátého století a dnes se právem řadí mezi nejhodnotnější v českém výtvarném umění. L. Vachtová: F. Kupka, Praha 1968
Autor viz T 1/598, TD 113, V 3/141, 6/177, TB 22/127, B 6/337, NEČVU 1/426.