Dotaz na položku
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.
Díky souhlasu s využitím technologie cookies nám dovolíte ukázat Virtuální prohlídku i přímý přenos z našich aukcí přímo na našich stránkách.
Vyhráváte, Váš limit na vyžádání. Limit lze zvýšit.>
"Tuš a akvarel na papíře, 25 x 31,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vlevo dole Kupka.
Opatřeno certifikátem potvrzujícím pravost díla od Pierre Brulle.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
Máme před sebou skvělou ukázku bezprostřední, velmi živé Kupkovy kresby, která má všechny znaky jeho vrcholné karikaturní tvorby, jíž se zabýval počátkem dvacátého století. Kupkův talent v charakterizaci tváří, v pojetí gest a celkových figurálních typů je na této kresbě přesně postižen. Kupka má smysl pro okamžik, který je však povýšen a hovoří stále, jako by se jeho svázanost s dobou vytratila a zůstala jen jeho nadčasovost.
Původní litografie je uložena v Národní galerii v Praze (K 12 749) o rozměrech 29,5 x 62, 5 cm. Byla součástí významné Kupkovy putovní výstavy po českých městech v roce 1905 (č. k. 50), kterou Kupka doprovodil i vlastními komentáři k jednotlivých scénám. Její celý název zněl: Kapitalistická internacionála (aneb Mezinárodní zóna volného obchodu).
Kupka v kresbě, která byla otištěná v L´Assiette au beurre (č. 41, 11. 1. 1902), a zařazená do souboru Peníze (1902), reagoval na aktuální politickou událost, týkající se britské invaze do búrského státu, podnícené zejména objevením ložisek zlata. V roce 1900 se dlouholetý prezident Transvaalu (v letech 1880-1902) Paul Krüger rozhod opustit búrskou republiku a snažil se neúspěšně najít pomoc proti britské invazi v Německu, Francii a Holandsku, jejichž tři představitele Kupka zachytil v pravé části své přípravné kresby, jeden z těchto obtloustlých mužů má dokonce vlaječku s vynechaným místem pro nápis, který bude znít Vive Transvaal, prostřední muž v červeném kabátě má na zádech cedulku s nápisem Vive Krüger. Krüger se již do Transvaalu nevrátil a zůstal do své smrti v roce 1904 ve Švýcarsku. Kupka se zaměřil na pokrytectví předních evropských mocností.
Výjimečný malíř, grafik a ilustrátor, studoval na AVU v Praze u F. Sequense a na vídeňské akademii ve speciální škole malíře historických námětů A. Eisenmengera. Vytvořil několik kompozic v duchu symbolismu, které byly s úspěchem vystaveny ve vídeňském Kunstvereinu. Po pobytu ve Vídni se r. 1896 usazuje definitivně v Paříži, kde zpočátku pracuje hlavně jako ilustrátor pro časopisy La Plume, L´Assiette au Beurre, 1902-5 ilustruje monumentální Reclusovo dílo L´Homme et la Terre a řadu textů s mytologickými náměty. Kupkovo rané pařížské dílo charakterizují portréty a zvláště alegorická témata, kterým přikládá mnohem větší význam, s výmluvnými názvy Žena a peníze, Quad ad causam sumus, Homo sapiens nebo Antropoides. Pro Kupku je důležitý osvětový dosah jeho obrazů. V počátečních letech svého malířského pobytu v Paříži Kupka více kreslí, než maluje. Důležitý je pro něj příběh, který pokaždé obsahuje sdělení a často má rozvrženou koncepci rozepsanou i v textové podobě. Kupkovo myšlení je výchovně filozofické, jeho podání je alegorické. Z této doby pochází také jeho vlastní úvaha: Máme všichni touhu po nějaké radosti - čistém nemateriálním pocitu blaha, a chtěl bych, aby každý, který tu věc (jež bude obraz) uvidí, aby to v něm podobné pocity vyvolalo." Kupka vážil poměry prázdné a plné plochy, dělal barevné zkoušky, umisťoval akcenty stránky a ladil celkové akordy. Mezi lety 1906 až 1913 se pravidelně zúčastňoval pařížských Salonů (Podzimních, Nezávislých aj.) Jeho tvorba vychází z naturalismu a symbolismu konce století, je prosycena řadou umělcových zájmů od ezoterismu a hudební harmonie až po přírodní vědy, promítajících se do všech jejích fází. Kupkův malířský a intelektuální proces vyvrcholil rozměrným obrazem Amorfa - Dvoubarevná fuga, poprvé vystaveném na pařížském Podzimním salónu v r. 1912. Zde a v pozdějších obrazech naplňuje vlastní zákon doplňovačnosti, který definoval jako: "prastarý přírodní zákon, že každý lidský typ vyhledává typ doplňující, opačný..." V r. 1915 byl jmenován profesorem na pražské AVU, ale neustálé cestování mezi Paříží a Prahou ho tak vysilovalo, že si od r. 1920 vyjednal možnost dohlížet nad stipendisty přímo v Paříži za plný plat, což bylo možné až do r. 1939. V polovině dvacátých let přestal malovat a začal se věnovat dřevořezům. Hned o rok později však začal vytvářet obrazy s náměty mechanismů. Toto téma opustil počátkem 30. let. Kupka pod vlivem nově se formujících směrů začal vytvářet vlastní abstraktní obrazy, kdy se stal jedním z průkopníků orfismu, stylu přibližujícímu umění hudbě a poezii. Kupka jako jeden z prvních malířů maloval nejen barvy a tvary, ale rovněž světla a zvuky a dojem, jež v něm scenérie zachovaly. Jeho tvorba je nesena potřebou formulovat malbu jako kosmogonii. Mimořádné dílo Františka Kupky dostálo uznání od šedesátých let dvacátého století, zvláštní rehabilitaci pak přinesla jeho pařížská retrospektiva v r. 1989 a dnes je právem považováno za nejhodnotnější v českém výtvarném umění.
Autor viz T 1/598, TD 113, V 3/141, 6/177, TB 22/127, B 6/337, NEČVU 1/426."
Odeslat dotaz na položku odborníkovi European Arts Investments s.r.o.