Struktura, to je linie námětu, který provázel tvorbu autora nabízeného díla po velkou část jeho života. František Kyncl se zde projevuje jako vyznavač konstruktivistických idejí, které si přinesl do svého druhého domova, a které byly posléze ovlivněny americkým minimalismem. Nabízené dílo je zajímavé svou podstatou využití oblíbeného přístupu umělce. Místo, aby zde ale Kyncl využil kresbu doprovázenou reliéfním vzezřením, využil samotnou plochu podložky a strukturu její hmoty. Přímými řezy Kyncl následuje vlastní filosofii a nechává promlouvat gesta v jejich překotném, měnícím se smyslu. Přetváří jinak čistou, rovnou plochu ve zvrásněný kosmos a unikátně tak využívá minimum prostředků pro ztvárnění již poznaného. Jeho vzdouvající se struktura nabývá na plasticitě nejen pohledem, ale i haptickým vjemem, přičiněním řezu, který dodává dílu nový rozměr. Tato struktura, která je vytvořena negativem jejích linií, nechává promluvit nepoznanou stránku umělcova přístupu a rozvíjí dál Kynclovu myšlenku života struktury, struktur mimo vymezené vidění díla, dál do nekonečna průniků. Toto dílo je výtečným příkladem autorovy ideje v pozměněném přístupu a dává tak nahlídnout k dalším rozměrům Kynclova díla.