Kvaš, tužka na lepence, 36 x 55 cm, rámováno, pod sklem, datace 1942, signováno vlevo dole Honzíkovi Vokálkovi věnuje Jos. Lada 27. III. 1942.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Pavly Pečinkové, CSc.
Komentář PhDr. Pavly Pečinkové, CSc.:
Předložená práce nebyla dosud publikována ani evidována odbornou literaturou. Pochází z rodinného majetku sochaře Václava Vokálka (1891 – 1970) a podle dedikace na dolním okraji byla vytvořena jako dárek pro sochařova syna Jana. Stylově i motivicky předložené dílo bezvýhradně zapadá do Ladovy tvroby z první poloviny čtyřicátých let a svým formátem i provedením patří k významným dílům Josefa Lady. Kompozičně souvisí s vícefigurovými scénami Zima na splavu, 1943, kvaš, 36 x 58, NG a Děti v zimě, 1943, kvaš, 37 x 58 , s.m., které představují Ladovy vrcholné realizace motivu stavění sněhuláka, vycházejícího ze vzpomínek z dětství. Dílčí motivické obměny dosvědčují, že v tomto případě zřejmě nešlo o běžnou zakázku: Děvčátko se štuclíkem sedící na sáňkách najdeme na Ladových zimních návsích jen výjimečně. Zvlášť zajímavý motiv je pak stupínek vytvořený z hromady sněhu, na kterém stojí chlapec podávající sněhulákovi fajfku. Tento detail nebyl zatím v desítkách Ladových zimních scenérií doložen. Kombinace kvašové malby a tužkových kontur je příznačná pro Ladovy práce z počátku čtyřicátých let. Jde tu do jisté míry o osobní malířský experiment. V Kronice mého života, vydané v roce 1942, se Lada zmiňuje o tužkových konturách jako cestě k živějšímu malířskému výrazu: „Možnost dalšího vývoje mohl bych hledati už jenom v použití měkčího materiálu, jako je křída nebo tužka“. Použitý materiál, způsob kresebné stylizace i kolorování odpovídají doloženým Ladovým originálům z daného období. Stav malby i podkladu odpovídá vyznačené dataci.