Olej na plátně adjustované na lepence, 39 x 48 cm, rámováno, vlevo dole signováno Lebeda.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Olgy Mackové, CSc.

Vystaveno:

Klasikové 19. století, S.V.U. Mánes, 5. 4. - 27. 5., Praha, 2012.

Má vlast - Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, 4. 9. – 1. 11, Praha, 2015.

Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Otakar Lebeda (1877 - 1901) od 5. 2.- 24. 5. 2018.

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě Otakar Lebeda (1877-1901) od 24. 5. - 26. 8. 2018.

Publikováno

Klasikové 19. století, S.V.U. Mánes, Praha, str. 101.

Má vlast - Pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2015, str. 372.

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě Otakar Lebeda (1877-1901) od 24. 5. - 26. 8. 2018, buklet.

Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:

Prvnímu sledu Mařákovců dominuje jako vůdčí osobnost František Kaván, jehož po roce 1895 vystřídal Antonín Slavíček. Velmi mladý frekventant Mařákovy krajinářské speciálky Otakar Lebeda v prvých dvou letech maloval velmi nápadně jako Kaván, avšak rokem 1895 počíná v jeho malířském projevu patrnější rozrůzněnost stylových přístupů, z nichž vzácné jsou ty jakoby optimistické, naplněné idylou venkovského oddechu. Takové byly zřejmě mnohé dny strávené na Okoři v dobré kamarádské soudržnosti a vzájemné kolegiální inspiraci. Obraz pastvy koní publikovaný i vícekráte vystavovaný má promyšlenou kompozici s vyváženými skupinami objemů, a především apartní stříbřitězelený kolorit s působivými akcenty temných zelení a běloby. Ukazuje Lebedu coby předního krajináře devadesátých let. Mimořádný krajinář ze speciálky Julia Mařáka AVU v Praze zazářil během svého krátkého života jako vynikající představitel svěžího českého citového impresionismu. Roku 1896 odjel do Mnichova, Alp, ke Gardskému jezeru, na Rivu a do rybářské vesnice Torbole pod Monte Baldo, kde se usídlil. Roku 1897 odcestoval do Paříže a po návratu působil na Krumlovsku, Novohradsku a Třeboňsku. Roku 1898 se učil u G. Courtoise a R. X. Prineta v italské soukromé škole. Zanedlouho byl považován spolu se staršími spolužáky F. Kavánem a A. Slavíčkem za nejtalentovanějšího Mařákova žáka. V roce 1898 pobýval v Karlových Varech, kde prosvětlil svou paletu a jeho malba nabyla impresivní podoby. Roku 1899 odjel do Bechyně, kde opustil svůj příznačný pastózní rukopis a začal experimentovat, jak v uměleckém, tak zejména osobním životě, kde se čím dál intenzivněji začal střetávat jeho bouřlivý vnitřní svět s labilní psychickou povahou, který vyvrcholil jeho dobrovolným odchodem ze světa.