Olej na kartonu, 38,5 x 50 cm, rámováno, datace – 1895, signováno vpravo dole Lebeda.
Zezadu opatřeno autorským přípisem a výstavním razítkem.
Publikováno:
Veronika Hulíková, Otakar Lebeda (1877 – 1901), NG v Praze, 2009, č. kat. 39,
Vystaveno:
VI. výstava Goltzova tvrz, František Kaván, Otakar Lebeda, Václav Březina, 28.10. – 3.12.2006, č. kat. 80,
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Prvnímu sledu Mařákovců dominuje jako vůdčí osobnost František Kaván, jejž po roce 1895 vystřídal Antonín Slavíček. Velmi mladý frekventant Mařákovy krajinářské speciálky Otakar Lebeda v prvých dvou letech maloval velmi nápadně jako Kaván, avšak rokem 1895 počíná v jeho malířském projevu patrnější rozrůzněnost stylových přístupů, z nichž vzácné jsou ty jakoby optimistické, naplněné idylou venkovského oddechu. Takové byly zřejmě mnohé dny strávené na Okoři v dobré kamarádské soudržnosti a vzájemné kolegiální inspiraci. Obraz má promyšlenou kompozici s vyváženými skupinami objemů a především apartní stříbřitězelený kolorit s jemnými akcenty žlutí a běloby. Ukazuje Lebedu coby předního krajináře devadesátých let v jeho plenérovém kuse velké malířské kultury.
Malíř krajinář, studoval u prof. Mařáka na AVU v Praze. Roku 1898 se učil u G. Courtoise a R. X. Prineta v italské soukromé škole. Zanedlouho byl považován spolu se staršími spolužáky F. Kavánem a A. Slavíčkem za nejtalentovanějšího Mařákova žáka. Roku 1896 odjel do Mnichova, Alp, ke Gardskému jezeru, na Rivu a do rybářské vesnice Torbole pod Monte Baldo, kde se usídlil. Roku 1897 odcestoval do Paříže a po návratu působil na Krumlovsku, Novohradsku a Třeboňsku. V roce 1898 pobýval v Karlových Varech, kde prosvětlil svou paletu a jeho malba nabyla impresivní podoby. Roku 1899 odjel do Bechyně, kde opustil svůj příznačný pastózní rukopis a dospěl k takovému výtvarnému vyjádření, které lze označit za český citový impresionismus.
Autor viz T 2/15, TB 22/500, NEČVU 1/440.