Kombinováno technika na papíře, 37,5 x 49,5 cm, očíslováno a popsáno manželkou autora Nadiou Léger - G612-Sao-Paulo-étude.

Provenience:

Nadia Léger

Georges Bauquier

Simone Bauquier

Dílo pochází z ruky francouzského malíře, sochaře, grafika, režiséra a výtvarného teoretika. Fernand Léger původně studoval architekturu a malířství se začal věnovat až po roce 1905, kdy odešel studovat do Paříže. V té době byl jeho styl značně ovlivněn především impresionismem. Po boku Duchampa, Apollinaira, Kupky a Delaunaye se stal členem uměleckého sdružení Section d’Or. Po seznámení s Picassem a Braquem se Légerova tvorba proměňuje v kubistické tendence. Po první světové válce se v jeho obrazech objevuje nový prvek, kterým je výrazná barevnost. Jasné odstíny základních barev - žluté, modré, červené a zelené, se pro umělce staly symbolem vítězství života nad hrůzností války. Légerovy obrazy z období mezi lety 1919-1921 bývají označovány jako „mechanické”, neboť v nich převládá tematika strojních mechanismů a převládají v nich geometrické tvary. V následujících letech se umělcova pozornost upíná od geometrické abstrakce k figurálním kompozicím. Souběžně s nimi maluje cyklus Oživených krajin (paysages animés), v nichž se vrací do Normandie svého dětství. Obrazy jsou komponovány z obdélníků a lichoběžníků, Léger na nich nepoužil perspektivu, nemají atmosféru. Koncem dvacátých let se začal prosazovat i v zahraničí, vystavoval po celé Evropě a několikrát navštívil i USA, kde prožil období druhé světové války. Jeho americké obrazy jsou často figurálního charakteru s dramaticky silným orámováním černou konturou a volně uspořádanými barevnými pruhy. Do tohoto poválečného období můžeme zařadit nabízené dílo, kdy vidíme nejen Légerovu signifikantní žlutou, ale i hlouček postav držících se v pomyslném kruhu, jenž může naznačovat společenskou pospolitost. Tento motiv byl Légerovi velmi blízky a využil ho v mnoha svých poválečných obrazech. Po návratu zpět do Francie se Léger začal intenzivně věnovat práci s keramikou. Ve světovém měřítku nese tvorba tohoto všestranného umělce výrazné primitivistické znaky a bývá proto často srovnávána s dílem Légerova současníka a blízkého přítele, Henriho Rousseaua. Jeho obrazy působí elementárním, prostým, avšak harmonickým dojmem. Vyznačují se výraznou barevností a použitím základní barevné škály. Jejich poselstvím je ukázat lidské štěstí ve světě přírody i mechanických technologií. Étude pour Sao Paulo je krásným příkladem jemnosti tvorby Fernanda Légera, jeho sociálního cítění spolu s neutuchajícím pozitivním pohledem na svět.