Olej na lepence, 82,5 x 72 cm, rámováno, datace – po r. 1908, signováno vpravo dole G Macoun, zezadu opatřeno výstavním štítkem a razítkem.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Vystaveno a publikováno:
Mistři české krajinomalby, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2011, str. 89.
V éře symbolismu a ponejvíce v období secese, nabývá téma krajiny poetického a spirituálního zobrazení více nežli dřív. Krajina se stává odrazem stavu duše se všemi danými konotacemi, s jejími krásami a taktéž démony, kteří se derou na povrch. Běloba, ona „ne-barva“, archetypický symbol nevinnosti a čistoty, je prolínána se všemi možnými valéry pastelových tónů a dostává se do odvěkého konfliktu s černou barvou jako symbolem špíny, nepravosti a pokušení. V daném obraze je zobrazeno úzké březové stromoví lemující potok jako křehké dívky spolu strážící životodárný tok vody. Romantizující krajina, laděná do tmavých tónů zelené, je podtrhnutá magickými červánky a jen čeká na příchod mýtických postav a jejich nočního reje. Secesí prosycený panteismus je v podivné symbióze s mytologickým duchem krajiny a dodává krajině ráz tajemnosti. Rychlé, štětcem vytvořené barevné plochy, dodávají tématu na jeho síle a zároveň umocňují jeho pomíjivost. Pro secesi důležitá hra světla v nabízeném obraze jemně, ale podstatně utváří celkový dojem. Melancholie protknutá celým obrazem je až hmatatelného rázu, a tak se divák může těšit pohledem na secesní obraz prvořadé kvality.
Autor viz T 2/54, V 3/290.