Svařovaný nerezocelový drát a barva, 50 x 60 x 60 cm, datace – 1976, označeno kovovým štítkem KM76.
Opatřeno autorským dokladem o pravosti díla.
Publikováno:
Karel Malich, Wires – Dráty, VVP AVU Praha, 2005, str. 202, soupis č. 42.
Karel Malich se na počátku 70. let začal věnovat zejména závěsným plastikám, jejichž trojrozměrnost visící v prostoru mu umožňovala lépe zachytit proudící vzduch či bouřkové mraky, které byly častým námětem jeho děl. Jeho drátěné ovoidy byly jedním z nosných tvarů, zajišťujících vnitřní návaznost Malichovy tvorby s přelomem 50. a 60. let. Právě oválný tvar byl pro autora v jistém smyslu mezní.
Rok 1976, ze kterého dílo pochází, byl pro autora mezníkem. Jeho náhlé uvědomění si vlastní, časové i prostorově omezené existence, vnímá proměňující jevy, aniž by klesl na úroveň popisné reality.
Světový český sochař, malíř a grafik. Studoval výtvarnou výchovu a estetiku na PedF UK v Praze pod vedením profesorů C. Boudy, M. Salcmana, K. Lidického a F. Kovárny a grafickou speciálku u Prof V. Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze. Věnoval se malbě krajiny, zpočátku pojaté kubisticky a expresionisticky, později kresbě pastelem. Vytváří reliéfy a plastiky, první sochy z plexiskla a otevřené kovové struktury s tématem dematerializace plastiky. Od 70. let je zcela nezávislý na jakékoli dobové estetice. Prostřednictvím narativní legendy se do výtvarného díla přímo projektoval. V kresbách z přelomu 70. a 80. let se střetávají reminiscence z mládí se světelnými vizemi, z nichž některé mají charakter znamení. Prostřednictvím rozboru vztahů vidoucího a viděného dospívá k vizím a objevům vnitřního světla a průnikům prostorových vrstev a stavů existence znázorněných v plastikách Vnitřní světlo a Trhlina v prostoru. Minulost se v jeho díle stává budoucností a naopak. V desetiletí od roku 1986 - 1995 se soustředil především na pastely se světelnými vizemi. Využíval figurálních i abstraktních, organických i geometrických forem. V polovině devadesátých let vstoupil do jeho tvorby nový tematický okruh - námět vlastní matky, pojatý jako spirituální, světelný dialog, kterým se zabývá na velkých pastelech i v drobných tužkových kresbách a tuších. V sochařství se soustředí na práce s tvarovaným drátem, vytváří figurální koláže, kvaše, tempery, plastiky, reliéfy, kresby, grafické listy, prostorové struktury realizované v plexiskle, drátěné prostorové plastiky. Malichovy přístupy se staly základními body vývoje soudobého českého umění. Jeho díla byla vystavována na řadě světových výstav a jsou zastoupena v předních kolekcích privátních i veřejných.
Autor viz NEČVU 1/472, CH 7/312-313.