Olej na plátně, 50,5 x 71 cm, rámováno, datace – 50. léta 19. st.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Pitoreskní scéna se zívajícím ponocným, neodolatelně komické postavy špatného obecního hlídače, je zasazena do měsíční nálady tmavě šedo – modrého koloritu, figura ponocného je namalována s naprostou objektivností, malba je neobyčejně hladká, tence a splývavě nanesená. Datovat ji lze padesátými lety, rozhodně vznikla dříve, než Spící ponocný z roku 1862. Dosud nepublikované předložené dílo Ponocný obohatí dosavadní soubor známých prací Quida Mánesa.
Malíř, kreslíř a ilustrátor, bratr Josefa a Amálie Mánesových, od raného dětství se učil kreslit u svého otce Antonína a strýce Václava. Poté studoval na AVU v Praze u F. Tkadlíka a Ch. Rubena. Byl členem Jednoty umělců výtvarných, uměleckého spolku sv. Lukáše a Umělecké besedy. Od roku 1844 obesílal pražské výstavy, v roce 1877 byl zastoupen i na světové výstavě v Paříži. Maloval podobizny a krajiny, také ilustroval, byl zručným karikaturistou a kreslířem. Především však vynikl jako malíř žánrů, úsměvných výjevů plných pohody a bezstarostnosti z všedního i svátečního dne ve městě i na venkově, dobře odpozorovaných výseků skutečného života, ve kterých uplatňoval smysl pro barvu a zájem o detail. Zachycoval atmosféru lidových poutí a slavností o církevních svátcích, příběhy ze života sedláků, jejich kroj, zvyky a obyčeje, často i dětské scény. Jeho láskou byla zvířata, především koně, které maloval a kreslil bez ustání a s velkou virtuozitou. Byl také ovlivněn dobovou zálibou v čínském a japonském umění. Jeho tvorba se vyznačuje citlivostí a pozorností k realitě, žánrové pojetí představuje vrchol českého biedermeieru.
Autor viz T 2/81, TD 124,223, TB 24/6, B 7/133, NEČVU 1/479.