Olej na plátně, 31,5 x 43,5 cm, rámováno, datace – okolo r. 1865.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové:
Předložené, byť neznačené plátno, Srnka na louce je nepochybná a velmi půvabná práce Quida Mánesa, nejmladšího z dětí malíře Antonína Mánesa a sourozence malířů Amálie a Josefa Mánesových. Quido Mánes byl především malíř žánrů, od mládí miloval zvířata a své žánrové scény rád doplňoval alespoň pejskem, kočičkou nebo ptáčkem. Nejčastěji však maloval koně. Dobové zprávy zaznamenaly, že byl kreslením přímo posedlý a že i při vyučování levicí -byl levák- neustále črtal koně a vojenské šarvátky. V plenéru, kam doprovázel otce a sourozence, na rozdíl od nich svůj zájem obracel k lesní zvířeně, k srnkám, srncům, jelenům nebo kravičkám na poli, méně ke krajině samotné. To byla Quidova doména, ve které vynikal. Prakticky totožnou srnku, jen v zrcadlovém obrácení a v hustém lese, namaloval ve stejné době ještě jednou. Při srovnání už publikované Srnky v lese a Srnky na louce, není pochyb, že byly malovány tou samou rukou. Kultivovaná barevnost krajiny s loukou, na které srnka stojí, zalesněný horizont a nebe plné bílých obláčků působí elegantně se smyslem pro střízlivost a celkovou úpravnost. Z výjevu dýchá krásný letní den plný pohody. Je to krásná a kvalitní ukázka malířského umění Quida Mánesa.
Velkou láskou autora byla zvířata. Nikdo z českých malířů nedovedl malovat koně a vysokou zvěř tak realisticky věrně jako Quido. Maloval je s virtuosní schopností vyjádřit charakter i pohyb, což je viditelnou předností na přítomné mistrovské olejomalbě. Srst srny se měkce odráží svou sametově hnědou teplou barvou od chladného mlžného oparu vycházejícího na pozadí lesní paseky. I lehké náznaky kvítí v předním plánu odkazují na analogický obraz, který je publikován v jedné monografii tohoto malíře, vyšlé v roce 1937 z pera historika umění Jana Loriše. Dílo lze obdobně jako publikovaný obraz (Srnka v lese, olej, 1865, sbírka Rudolfa Ryšavého, reprodukce, in: Jan Loriš, Quido Mánes, Praha 1937, s. 73) zařadit do období poloviny šedesátých let 19. století.
Malíř, kreslíř a ilustrátor, bratr Josefa a Amálie Mánesových, od raného dětství se učil kreslit u svého otce Antonína a strýce Václava. Poté studoval na AVU v Praze u F. Tkadlíka a Ch. Rubena. Byl členem Jednoty umělců výtvarných, uměleckého spolku sv. Lukáše a Umělecké besedy. Od roku 1844 obesílal pražské výstavy, v roce 1877 byl zastoupen i na světové výstavě v Paříži.
Autor viz T 2/81, TD 124,223, TB 24/6, B 7/133, NEČVU 1/479.