Akvarel na papíře, 29 x 21 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem.
Malířka a akvarelistka krajin a květin, nejstarší z dětí A. Mánesa a otcova žačka. Podle přání otce se věnovala krajinářství, místo figurální malbě, jak sama chtěla. V roce 1840 malovala se svým bratrem Josefem v Krkonoších. V roce 1842 podnikla cestu do Drážďan, navštívila Vídeň a několikrát rakouské Alpy. Na přelomu 50. a 60. let s oběma bratry pobývala v okolí Hrubé Skály. Vrcholu své tvorby dosáhla ve 40. a 50. letech, kdy malovala krajiny lyrického odstínu s perspektivou dálek i rozlehlé šíře. V roce 1851 ocenil její malířské umění L. Rittersberg. Po otcově smrti převzala veškerou starost o rodinu. Odmítla sochaře V. Levého, nikdy se neprovdala a malířské nadání obětovala péči o své bratry. Její pojetí žánru svým realismem a zároveň lyrismem vychází z atmosféry biedermeieru. V roce 1853 si otevřela malířskou školu ve Spálené ulici v Praze. Jejími žákyněmi byly dcery ze šlechtických rodů nebo z rodin, jako byli Riegrovi nebo Palackých, ale i Z. Braunerová.
Autor viz T 2/85, TB 24/3, B 7/133, NEČVU 1/479.