Olej na kartonu, 22,5 x 35 cm, rámováno, signováno zezadu Julius Mařák, zezadu opatřeno přípisem s určením a pozůstalostními razítky autora.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Komentář PhDr. Mgr. Michael Zachař:
Mařákovy olejomalby známe především z komponovaných velkých formátů ateliérového tonu z mnohých veřejných sbírek. Přitom i Mařák hlavně ve svých mladších letech cestoval po střední Evropě s občasnými delšími výlety i do Francie či Itálie. Jedním z míst, která odjakživa přitahovala umělce a malíře zejména, bylo i je Lago di Garda, tedy Gardské jezero na severu Itálie. Tamní jiná světelná atmosféra i jednoduchost scenérie dovodily i sumární výraz tohoto Mařákova obrazu, který mohl vzniknout někdy v sedmdesátých či raných osmdesátých letech.
Novoromantický malíř, kreslíř a grafik krajinář. Vášeň pro malířství v sobě probudil již na gymnáziu v Litomyšli, kde ho do tajů oboru zasvěcoval český žánrový malíř Antonín Dvořák. Díky tomu, že otec pracoval v rámci monarchie mimo domov, podnikal za ním Mařák často cesty, ze kterých si črtal do svého skicáku nádherné výjevy ze Šumavy a Krkonoš. V zápisech pražské akademie se vyskytuje mezi lety 1852 – 1853, kde se vyskytuje v pedagogické výchově slavného Maxe Haushofera. Mařákovi však antické vzory nevyhovovaly a chtěl se plně věnovat své největší múze – krajině. Svou techniku se rozhodl v roce 1853 zdokonalit na akademii v Mnichově, kde se mu stal profesorem evropský krajinář Leopold Rottmann, na něhož Mařák později vždy s úctou věrně vzpomínal. Mařák však musel ze zdravotních a sociálních důvodů studium s velkou lítostí přerušit. V Mnichově však setrval až do roku 1855. Poté nastalo období, které sám nazývá „leta toulek“. V roce 1860 se usazuje ve Vídni. Jeho hlavním zdrojem příjmů bylo vyučování malířství v elitních vídeňských rodinách. Záhy se také prosazuje v ilustrovaných listech Über Land und Meer nebo Waldheims illustrierte Monatshefte, kde se mu daří úspěšně prodávat své kresby. Úspěch v domovských Čechách na sebe nenechá dlouho čekat a Mařák přijímá nabídky na ilustrování do tuzemských časopisů Květy či Světozor, kde je velmi žádána jeho kresebná tvorba českých a slovenských krajin. Roku 1868 se mu podaří velký úspěch, který pro něj znamená prestiž v cizině. Nakladatelská firma Goupil & Kaeser z Paříže si od něj objedná cykly Čtyři období roční a Čtyři denní doby, které díky rytinám Willmanna putují do mnoha bytových interiérů. Zklidněná finanční situace mu dovolila oženit se s Idou Pffeffermannovou a konečně se může věnovat své největší vášni – krajinářství z přenádherných míst, jež vyhledává v rakouských Alpách, v Čechách a na Slovensku. Zvláště zachycuje lesní interiéry, které mu doslova učarují. V pozdní fázi života přijímá řadu společenských funkcí, přijímá státní zakázky a předává své zkušenosti nové generaci, zvláště pak Antonín Slavíčkovi, Aloisi Kalvodovi nebo Františkovi Kavánovi, kteří pokračují v jeho odkazu v ustáleném uměnovědném termínu „Mařákova škola“. Julius Mařák zakončil svůj profesní život jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze.
Autor viz T 2/98, 2/773, TD 126, 223, TB 24/51, B 7/156, NEČVU 1/486.