Uhel na papíře, 50 x 41,5 cm, rámováno v paspartě, pod sklem, signováno vlevo dole Julius Mařák.
Opatřeno odbornými posudky PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové a PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.

Komentář PhDr. Michaela Zachaře:
Obrazově pojatá komponovaná uhlokresba je referenční ukázkou nejvyspělejší výtvarné polohy tohoto autora. Nejen technické a výrazové provedení, nýbrž i velmi sebejistá efektní signatura jsou dokladem dokonalosti v daném oboru. Pro velké obrazové kompozice si již hluboko v 19. století krajináři pořizovali v plenéru kresebné studie. Mařák ovšem patřil k umělcům, jimž kresba byla bytostným vyjádřením a tak je většinou pojímal jako vlastní konečný obraz. Předmětná hbitě pojednaná scenérie ukazuje na zběhlost v letmém zachycení tvářnosti konkrétního místa i jeho aktuální atmosferické situace, přičemž zaujmou výraznější světelné kontrasty třeba v pravdivém zachycení stromů nalomených větrem.

Novoromantický malíř, kreslíř a grafik krajinář. Vášeň pro malířství v sobě probudil již na gymnáziu v Litomyšli, kde ho do tajů oboru zasvěcoval český žánrový malíř Antonín Dvořák. Díky tomu, že otec pracoval v rámci monarchie mimo domov, podnikal za ním Mařák často cesty, ze kterých si črtal do svého skicáku nádherné výjevy ze Šumavy a Krkonoš. V zápisech pražské Akademie se vyskytuje mezi lety 1852 – 1853, kde se stává žákem slavného Maxe Haushofera. Mařaák zachycuje především výjevy z rakouských Alp, Čech a Slovenska. Jeho hlavním zájmem jsou především lesní interiéry, které mu do slova učarují. V pozdní fázi života přijímá řadu společenských funkcí, přijímá státní zakázky a předává své zkušenosti nové generaci, zvláště pak Antonín Slavíčkovi, Aloisi Kalvodovi nebo Františkovi Kavánovi, kteří pokračují v jeho odkazu v ustáleném uměnovědném termínu „Mařákova škola“. Julius Mařák zakončil svůj profesní život jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze.
Autor viz T 2/98, 2/773, TD 126, 223, TB 24/51, B 7/156, NEČVU 1/486.